přívětivě prostřený foodblog - Články

Hádanka

Thu, 09 Feb 2012 16:02:24 +0100

Předchozí recepty na makrelu nikoho nezaujaly tak, aby mu stály za komentování, což není zcela obvyklé - zkusím aktivovat ctěné obecenstvo jinak.

Hádanky jsem zatím žádné nedávala, ale tahle fotka se mi k hádání zdá dosti vhodná:

Co je to?

Ze správných odpovědí, které dojdou do 23. února, tedy do týdne, vylosuji výherce.

Dostane moji knihu Cukr na nitku i s věnováním! O knize zjistíte více pod obrázkem vlevo -na žebříčku Top 5 nakladatelství Motto se drží na druhém místě již třetí týden...

Makrela na 2x

Mon, 06 Feb 2012 12:07:00 +0100

Uzená makrela zapečená s bramborem mě už zaujala před časem. Nedovedla jsem si ji moc představit, ale přidává se do ní i smetana, cibule, pórek, sýr. Vzala jsem jen smetanu a cibuli, brambory jsem použila už předvařené. Nakonec jsem ještě vše posypala sýrem.

Chuť mě překvapila příjemně, kupodivu jsem tuhle kombinaci ještě nejedla. Je to jednoduché jídlo a rychlé na přípravu, tak můžu jen doporučit. Hodí se i pro začátečníky - nehrozí nedopečené maso nebo brambory. Porce připravené v menších miskách je možno rovnou servírovat.

Mraženou makrelu jsem připravila pečenou se zeleninou. Hlavu nenechávám, hodně rybu vyperu - nebývá vykuchaná právě pečlivě, chce to ji trochu dočistit a zamrzlou krev odstranit.

Ryba snese jakékoli množství koření, domácí, středomořské i exotické. Cibule na silnější kolečka nebo proužky dávám hodně, i do břišní dutiny, česneku dle chuti.

Další zelenina rybě jen prospěje, může být nakombinovaná i nahrubo (na sirky) nastrouhanou mrkví. Rajčata a papriky se hodí vždy, lilky a cukety také, pórek nebo řapíkový celer taky. Ten jsem použila tentokrát. Zelenina se hodně vypeče. Když se v ní bude na začátku ryba ztrácet, je jí akorát. I zeleninu navrch trochu posolím a popepřím a pokapu olejem.

Upečená makrela jde dobře od kosti, páteř se vyloupne snadno, ale po stranách jich zbyde i tak dost na obírání, výhodnější jsou větší ryby. Tahle byla na velkém talíři :)

Dvě polévky, fazolová a zelná

Wed, 01 Feb 2012 13:03:48 +0100

Když už vařím polévku, což zas není tak často (někdy ani jednou týdně, ani jednou měsíčně), mám některé, u nichž dodržuju stejný recept - a rovněž jiné, u kterých naopak důsledně improvizuju.

K těm prvním patří zelňačka. Do té nic nového nepřidávám, i když už jsem slyšela či četla o ledasčems, od mrkve po švestky. Švestky bych zkusila ráda, ale vždy na to zapomenu.

Jak dělám zelňačku? Musím to sem napsat, aby mi zase příště potomek nevyčinil, že takový zásadní recept na blogu chybí!

V jeho dětství a mládí jsme zelňačku s nějakou uzeninou, nejčastěji drůbežím točeným salámem, dělali často k obědu i večeři, po vydatnější poléce již stačilo něco menšího, i sladké jídlo, a bylo to úsporné. Bez toho "točeňáku" se samozřejmě taky dá, určitě se objeví rady, čím vším ho nahradit. Ale my ji máme takhle nejradši, tak v tomto případě ho vyjímám z embarga. Dříve jsme s ním dělali skoro všechno, ale zůstal nenahrazen asi právě jen v zelňačce.

Nejprve dávám vařit brambory, vezmu tak dvě tři. K nim sůl a polévkové koření, taky jednu cibuli vcelku. Když jsou poloměkké, přidám půl kilogramu kysaného zelí, z něj pro jistotu vymačkám nálev do hrnku, kdyby byl moc kyselý. A vařím. Papriku přidávám později. Dříve jsem zahušťovala rovnou moukou rozmíchanou do zakysané smetany nebo domácí jíškou, obojí se musí provařit kolem 20 minut. Dnes používám instantní jíšku. Nezahušťuju moc. Přidám smetanu na vaření, na celý hrnec stačí 200 ml.lze použít i jen mléko. Vložím uzeninu na kousky, aby se prohřála, kolik mám, tolik dám, lze i vynechat. Dochutím - solí, odloženou kyselou vodou ze zelí, mletou paprikou. Zelňačka vydží dík kyselosti dosti dlouho, určitě pět dnů v chladu. Proleželá je ještě lepší. Dá se i snadno zamrazit.

Fazolová polévka zase přijde vhod, když doma nic pořádného na polévku nemám, jen nějaké divné zbytky zelenin - plechovku fazolí mívám v zásobě stále, tak se využije. I plechovka sekaných nebo loupaných rajčat či zbytek passaty se hodí.

Zeleninu dávám vařit od nejtužší po nejměkčí, začínám cibulí, mrkví, celerem - dala jsem půl sáčku mražené polévkové zeleniny a asi dva řapíky. K tomu sůl a polévkové koření. Ještě jsem měla půl papriky, šup s ní do polévky taky, udělá dobrou chuť. Pak fazole bez nálevu, rajčata, trochu jíšky.

Tentokrát jsem polévku výrazně vylepšila ještě přidáním uzených papriček z mexické konzervy, byly pálivé tak akorát a chuť polévky skvěle doladily.

Fazolová polévka se dobře přikoření rozmarýnem nebo tymiánem, může v ní skončit i nějaký masový zbytek, nejen kus slaniny. Dobře se hodí i kukuřice, samozřejmě.

Polévka v současném chladném počasí je to pravé, můžu doporučit! Zároveň taky plním svůj polévkový dluh, již jsem si vyslechla stesky, že na polévky uvádím nějak málo receptů...

Makovec či makovník

Fri, 27 Jan 2012 10:17:39 +0100

Takový makovník je zcela jednoduchý moučník z litého těsta, které bez potíží lze zamíchat v míse ručně, a v robotu už je to úplně snadné. Pekla jsem ho po letech, ale v době školních let jsme ho mohly snadno připravit i my holky, již tehdy se odměřoval na skleničky - používaly jsme na všechno staré dvoudecové hořčičáky.

Mívaly široké využití a dávaly se do nich teplé nápoje dokonce i v hospodách. Někde používali důmyslné obaly, aby sklo nepálilo - i my doma, a pak ještě na chalupě jsme je dávali do dosti vkusných loubkových a slaměných košíčků, pamatuju jedny červené se zeleným a žlutým proužkem. Existovaly i různé háčkované typy, spíše ohavné, a všelijaké patenty s ouškem, třeba taková objímka z drátu.

Matka měla poodbné jednoduché recepty ráda. Samozřejmě se hodí i dnes, když chcete předvést domácí moučník, který přitom nedá skoro žádnou práci.

Základem je mít umletý mák. Důvodem, proč jsem makovec leta nepekla, byla nejprve neexistence mlýnku na mák - starý se již rozbil, praskla bakelitová násypka a bylo po mletí. Nový mlýnek nebyl k sehnání. Dal se použít i elektrický kávomlýnek, nějaký starší používala matka na koření a někdy i ten mák, ale bylo to tak na dvě lžíce materiálu, mlelo se na několikrát - inu otrava. Naučila jsem od kamarádky recept na makovky z celého maku, a to nám stačilo.

Dnes sice stále nevlastním mlýnek na mák a nemám ani v úmyslu si ho pořizovat, zato se prodává již dobrý a nežkluklý mák mletý, balený v ochranné atmosféře, což celou přípravu dosti usnadní.

Na těsto jsem smíchala 1 sklenku mletého maku, 1 sklenku cukru krupice (může být jen do 3/4), 1 sklenku mléka, 2 vejce, 2 sklenky polohrubé mouky, 1/2 až 1 prášek do pečiva. Můžou se přidat rozinky nebo ořechy. Těsto jsem nalila do formy, podle potřeby vymazané a vysypané moukou. Třeba do bábovky, ale příště bych ráda zkusila muffinovou formu. To by bylo pro Američany sousto! Už jsem slyšela zkazky, jak mák v jídle znamenal slušné potíže s policií.

Zda je makovník dost propečený, jsem ověřila klasicky nožem (nebo špejlí), musí po propíchnutí těsta zůstat suchý.

Technická odbočka: tahle červená forma na obrázku je pěkná potvora, nemám ji dlouho a vždy jsou s ní nějaké potíže, i tentokrát pekla špatně, nerovnoměrně a odspodu málo. Půlka makovníku se mi přetrhla vejpůl, ačkoli byl upečený dost.

Zároveň jsem v troubě pekla druhý ve staré odřené formě ještě od dederónů, tedy ve stejných podmínkách, teoreticky ve formě ze stejného materiálu, stejně vymazané, leč výsledek - skvost:

Snesl by i polevu, nejépe citrónový či rumový led. Protože jsem plánovala ho podávat rovnou nakrájený, vynechala jsem ji, už kvůli transportu.

A ještě tip od jedné kolegyně s mlsnou rodinou: makovec prokrojí a maže malinovou marmeládou, navrch dává čokoládovou polevu.

Ovocné knedlíky - a ne tak ledajaké

Tue, 24 Jan 2012 14:29:27 +0100

Obrázek z jedné blíže nejmenované krajské nemocnice nepotřebuje komentáře - tomu říkám úsporné vaření!

Zapečený lilek

Wed, 18 Jan 2012 15:04:53 +0100

Lilek na plechu lehce zapečený bez velkých štráchů, tedy ve velkých kusech, bez dalších přísad a ochucování, jsem okusila u bufetového stolu, zdál se mi to dobrý nápad. Teď sice nemáme lilky dosti prosycené sluncem, které chutnají jistě lépe už samy o sobě, ale zeleninu potřebujeme jíst celoročně a jen se sezónním sortimentem nevystačíme, je to něco za něco.

V domácí verzi jsem lilek pokrájela na silnější plátky a rovnou naskládala do zapékací misky, jen

vytřené olejem, navrch jsem ho posolila, kápla oleje a posypala kostičkami česneku. Vše jsem překryla vrstvou zakysané smetany a dala do trouby.

Lilek se upekl, smetana zezátla, trvalo to asi 3/4 hodinky...

Jako zeleninová příloha nebo lehké jídlo poslouží dobře.

Další čistě lilkové inspirace nabízím tady (kde je ve směsi, teď neuvádím):

čokoládový lilek
marinovaný lilek

pečená lilková kolečka s rajčaty

Adventní víceboj

Thu, 12 Jan 2012 14:19:10 +0100

Ještě se vracím k adventu, kdy se více vařilo a méně publikovalo.

Na volnější odpoledne (opět po delší době) jsem si udělala ambiciózní plán, co všechno navařím.

Pustila jsem se do toho po čtvrté, posílena krátkým odpočinkem.

Nejprve jsem zadělala pomocí stroje kynuté těsto s vínem na štolu. Recept mám už déle, myslím, že pochází z Labužníka. Protože jsem na něm pracovala na etapy, označila jsem je v textu oranžově.150 g změklého másla jsem vymíchala se žloutkem a 50 g cukru, přidala 400 g hladké mouky, špetku soli, lžičku vanilkové esence, trochu citronové kůry (nemusí být), kvasnice (42 g - 1 kostka) rozmíchané ve víně a zadělala hladké těsto.

Pak jsem ušlehala sněhové těsto na suchárky. Dělám je, když přebyde několik bílků: ze 4 bílků sníh, k tomu 140 g hladké mouky, 140 g moučkového cukru, 50 g rozpuštěného másla a zamíchat. Ve stroji to šlo krásně a rychle, ještě se přidává 20 mandlí, ale lepší je aspoň dvojnásobek. Dala jsem těsto péci do srnčího hřbetu.

Než se upeklo, našla jsem si pár inspirací na telecí a připravila jsem maso do trouby. Jen jsem ho okořenila pepřem a zamotala - ač se silikonové šňůrky zdají až moc pružné, drží dostatečně a snadněji se s nimi v provnání s provázkem manipuluje, dobře se i myjí.

K masu se mi vešly do trouby na menší misce morkové kosti, které jsem pak zbavila morku a nechala ho na knedlíčky.

Mezitím částečně vykynula štola. Přidala jsem 200 g rozinek namočených předem v víně, taky 120 g nahrubo nasekaných mandlí a nechala dále kynout. Marcipánovou "dušičku" nedávám, moc mi nechutná. Dává se doprostřed těsta ve formě válečku ze 120 g marcipánu a lžíce rumu.

Ustrouhala jsem zbytek sýra na pomazánku a spojila ji zdravě tvarohem a jen trochou majolky, dochutila paprikou a pepřem, jíst se bude další dny.

Ostrým nožem jsem ještě nakrájela na tenké plátky bílkový chlebíček, zabalený po upečení do utěrky, a rozložila na plech. Vyndala jsem z trouby telecí a kosti a dala dozlatova opéct suchárky. Musí se hlídat, jsou tenké, a tak spálení hrozí každým okamžikem!

Po nich šla do trouby štola. S jejím kynutím to nebyla žádná sláva. Přiznávám, že jsem použila sušené droždí a teprve druhý sáček trochu zafungoval - nebylo to ono, asi jsem se měla přinutit pro zapomenuté droždí radši někam dojít!

Nakrájela jsem 12 rohlíků na žemlové knedlíky a zalila je mlékem s rozšlehanými vejci a máslem, nechala odležet. Uložila jsem morek a kosti na balkon, polévku z nich uvařím asi zítra. Povečeřela jsem. Tedy opekla jsem hovězí burgery a k nim trochu zeleniny, rovnou čtyři porce.

Dokončila jsem knedlíky a dala je vařit na páru.

Štola se konečně dopekla, trvalo jí to dlouho, než jsem ji mohla okoupat ve víně, obalit v moučkovém cukru a dát v utěrce uležet na balkon. (Teď už můžu prozradit, že chutnala správně, ale přece jen nebyla dost nakynulá.) Vinná štola chce dva týdny rozležet a hodí se i na Velikonoce, poslední obrázek je právě z loňských, kdy jsem ovoce a mandle dala jen dovnitř a kdy štola vykynula správně:)

Pak už mi zbývalo jen umýt nádobí a po dovaření knedlíků setřít podlahu.

Jo, a ve volných chvílích jsem ještě vyprala dvě pračky, fotila a vyřídila několik telefonů. A bylo deset.

Mám ze svých navenek chaotických vícebojů radost, připadám si zdatně a užitečně - ale naštěstí to nepodnikám denně, ani týdně. Jak osoba blízká říká, jsem posedlá optimalizacemi... ale co, když sleduju své oblíbené mistry kuchaře, taky vše jen lítá - a tak se mi to líbí. A další dny se můžu bavit nebo válet:)

Co napsali první čtenáři

Sat, 07 Jan 2012 12:50:55 +0100

Cukr na nitku

Knížku si už na křtu dávalo plno lidí podepsat s tím, že to je vánoční dárek, a bylo jasné, že číst začnou i další její majitelé až o Vánocích. Jejich první reakce jsou si překvapivě podobné, vybírám z pošty:

"Kniha je vtipná, baví mě postava prababičky, obdivuju detailní vzpomínky, které mně samotné připomenou spoustu věcí (tu uherákovou svačinku jsem si kupovala taky..) a už jsem i udělala makovec dle Vašeho receptu.....poprvé."

"Jediný, co bych knize vytkl: při její četbě dostáváme hlad a v sobotu jsme museli jít po půlnoci do večerky a koupit něco na něj. :-D"

"Knihu jsem dostala na Vánoce. Bylo to asi poprvé, co jsem měla pocit, že mě manžel opravdu zná! Možná ani netušíte, kolik radosti jste mi způsobila. Četla jsem ji dost dlouho-tedy ne, že bych byla tak špatná čtenářka, ale u každé kapitoly se mi vybavily vlastní vzpomínky, vůně i chutě, takže jsem co chvíli zavřela oči a vzpomínala, jak i moje babička seškrabávala těsto příborovým nožem z mých dlaní , na recepty, které si nosila domů i moje maminka učitelka od kolegyň ze sborovny..."

"...knihu k podpisu předložíme už opotřebovanou, protože jsme se o ni včera
s mužem přetahovali celý večer a v dalších dnech to nebude lepší. Kniha se krásně čte a krásně 
se při ní vzpomíná. A ještě se přitom dostane chuť k jídlu."

"Chtěl bych Vám PODĚKOVAT za tak hezké vzpomínky na "naše" dětství. Vzpomínky jsou to
NEOTŘELE pojaté - jako "dějiny" jídla a gastronomie.Ty recepty jsou většinou pro mě dost pracné;
možná že je vyzkouší má přítelkyně...která knihu přečetla za jediný večer!
Mj. mi Vaše kniha osvětlila, proč mi - po letech - laskonky už nechutnají. To víte, jako dítě předškolního
věku, kdy jsem je jedl poprvé (v Brandýse n/L na náměstí v cca roce 1958), nezpytoval jsem, zda jsou
v nich pomleté oříšky, či jako nyní - jak jste byla napsala ve Vaší knize - "jen" kokos..."

Na opakované dotazy, proč se tak málo v knize vyskytuje otec, je odpověď snadná: protože kolem kuchyně se tolik nemotal, doma vzhledem k své práci moc nepobýval a jeho vztah k nejrůznějším pokrmům zveřejněné historky ilustrují dostatečně:)
Několika ženským čtenářkám přišlo zvláštní, tedy divné, že používám důsledně jen výraz "matka", nikdy žádnou citově zabarvenou podobu, ač je zřejmé, že k ní mám vztah vřelý. Při oslovení to je jiné, ale od určitého věku, nejspíš dosažení dospělosti, to přišlo samo - dokonce se o tomtéž jevu v nějaké knize psalo, že to tak je, ale podrobněji si to nepamatuju. "Matku" mám zkrátka zafixovanou.

O tom všem se bude mluvit i na autorských čteních, první termín je

18. ledna (st) v knihovně Hradčany od 17 hodin

26. ledna (čt)v knihovně Opatov od 17 hodin


Více najdete odkázáno pod obrázkem v levém menu.

Filé aneb neopouštěj staré známé pro nové

Thu, 05 Jan 2012 21:22:24 +0100

Ryby moc často nepřipravuji, ale i s obyčejným filé se dá udělat něco k snědku, nemusí a nemůže být pokaždé losos!

Vybrala jsem si balení tzv. bez přidané vody, to přece jen víc připomíná to filé, které pamatuju z mládí, kdy ještě tresek plavalo v moři dost a filé se sekalo z velkých zmrzlých bloků a chutnalo moc dobře - nejčastěji se smažilo.

Ryby v ledové krustě patří k těm nejméně kvalitním a je lepší se jim vyhnout. Nemám ráda, když se mi rozmrazená ryba na pánvi utopí ve spoustě vody a rozpadne na malé kousíčky, to mě od koupi dost odrazuje.

Zcela klasicky jsem porce pekla na pánvi, na minimu tuku, osolené a posypané trochu kmínem - drceným, na fotce není skoro vidět. Pro lepší chuť jsem přidala hned i cibuli a zbytek brambor, které posloužily jako příloha.

Porci salátu jsem dozdobila pečenou a naloženou řepou, která dodala jídlu barvy, stejně jako zakápnutí ryby ústřicovou omáčkou. Chuť se díky ní zajímavě zvýraznila a filé trochu pozvedla .

Lehký oběd byl na světě. Filé se chovalo dosti dobře, kosti v něm taky nebyly, tak co od něj víc čekat... nakonec chutnalo docela příjemně.

Pečené kolínko silvestrovské

Mon, 02 Jan 2012 21:35:44 +0100

Aspoň jedno menší jsme si na konec roku dopřáli - jsme rádi doma ve dvou, někdy vyrazíme i na rachejtle. Na posilněnou se jsem tedy předložila vypečenou končetinu.

Našla jsem si na koleno několik fint, aby bylo opravdu dobré a s denním předstihem začala.

Na nakládání jsem už čas neměla, ale zářezy jsem udělala a do nich vetřela sůl a koření, použila jsem drcený kmín, mleté nové koření a pepř, taky část česneku (dle naší chuti - to znamená spíš méně).

Kolínko jsem posadila na kroužky cibule promíchané s česnekem a hořčicí. Vešlo se do velkého kastrolu, ale to jsou skutečně jen dvě porce.

Vše jsem trochu podlila vodou, přikryla poklicí a šoupla do trouby 200 stupňů horké, ale po čtvrthodince, když se vše už prohřálo, jsem ji zmírnila na 170 a podlila černým pivem, asi dvěma deci. Pekla jsem přes hodinu, 3x obrátila, polila. Nechala jsem maso v troubě vychladnout.

V den D jsem koleno ještě pekla další hodinu a půl, poslední 3/4 hodiny již bez pokličky, aby se kůrčička vypekla. Polívala jsem každou čtvrthodinu.

Maso musí jít od kosti, šťáva z cibule být tmavá a vypečená.

Vypeklo se hezky, stačilo nakrájet a podávat s jablečným křenem, hořčicí a anglickou hnědou omáčkou. Ta je sladší, mj. s fíky, a Ježíšek ji do naší kuchyně přinesl prvně.

PF

Sat, 31 Dec 2011 08:09:00 +0100

Dezert s kaštanovým krémem

Tue, 27 Dec 2011 11:09:37 +0100

Kaštanové pyré jsem dostala na podzim od kamarádky ze Švýcar a schovávala jsem si ho v mrazáku právě na Vánoce. Chtěla jsem připravit nějaký nový moučník, nejlépe bez pečení. Prošla jsem pár tipů na netu, ale nakonec jsem zůstala u své původní představy, že udělám něco podobného jako karamelový nebo čokoládový nepečený dortík.

Kaštanové pyré jistě na obrázku každému připomene paštiku! Je už ochucené a tuhé dost, tak jsem se jen rozhodla ho rozmíchat se zakysanou smetanou 20% (profi) a tužší konzistence. Samotné kaštany tak trochu dusí a drhnou, aspoň tedy mě - ale jemnou chutí jistě obohatí slavnostní menu. V poměru 2:1 (500 g pyré, 250 g zakysané smetany) se sladkost i hustota vyrovnaly a já krém nanesla na zapečený podklad, který jsem udělala z rozmixovaných Bebe kakaových sušenek Dobré ráno (150 g). K nim jsem přidala trochu rozpuštěného másla a pár lžic domácího griliáše. Tentokrát mi podklad chuťově konečně vyhovoval!

Volba srnčího hřbetu nebyla úplně ideální, protože sušenková krustička krém při vyklápění úplně neudržela, zatímco v malé dortovce by to dopadlo nepochybně dobře. Tu ale nemám a vhodný kastrólek bez umělých uch jsem taky nenašla. Do velké dortovky bych zas potřebovala dvojnásobné množství surovin, zkrátka kuchyňského vybavení není nikdy dost...

Krém se sušenkovou obroučkou chutnal další den příjemně luxusně, nebyl příliš tučný ani přeslazený. Bylo zbytečné ho dále něčím dochucovat.

Zbyl mi ještě jeden" buřtík" kaštanů, to už na celý dort nebude, ale někdy ho rozmíchám se zakysankou podobně a krém použiju do poháru jen s trochou sušenek nebo griliáše, zato přidám více alkoholu :)

Předvánoční lekce vaření s dětmi

Thu, 22 Dec 2011 01:04:08 +0100

Od loňských pokusů o dorty jsem s klukama vařila už víckrát, ale poslední předvánoční vaření mi připadalo nejzajímavější.

Úkol zněl: něco k večeři a nějaké cukroví, jo a taky ty úkoly zkontrolovat...

Jedno adventní odpoledne jsme tedy šli do toho: předem jsem zadala instrukce, co se má nakoupit. Chtěla jsem udělat kuře na zelí s nějakou bramborovou přílohou, raději ze syrových brambor, mohly být klouzáky-chlupaté knedlíky i bramboráky. Děti si vybraly knedlíky. Pak jsem chtěla upéct trochu lineckého a využít vykrajovačky ve tvaru karty, že by je to mohlo bavit.

Nejprve jsme připravili kuře se zelím, aby se zatím předpeklo. Vzala jsem celé kilo červeného zelí - mělo být kysané, ale bylo sterilované v nálevu, tedy o dost sladší. No co, snad to nebude moc vadit. Jednoduše jsem zelí trochu vymačkala a rozložila na plech. Kluci zatím nasolili a nakmínovali kuřecí horní stehýnka a rozložili na zelí, pak už jen pár klínků cibule do mezer a šup s pekáčem do trouby.

K podlévání jsem tentokrát zvolila pivo, a to černé. I se sladším zelím kuře dopadlo skvěle. Tento recept patří dle statistik k nejčastěji navštěvovaným na mém blogu, asi se tedy často hledá. Příprava jednoduchá, suroviny dostupné a domácí, výsledek - skvost. Zvládnou to i děti - ale při podlévání jsem na ně dohlížela. Moc se jim líbilo, jak pivo na horkém mase pění, tak jsem musela hlídat i to množství, aby tam kvůli zábavnému efektu nenalili hned všechno! To by pak kuře moc zhořklo, pivo by se mělo mezi podléváním trochu vypéci.

Jakmile bylo kuře v troubě, ještě jsme společně zadělali těsto, obyčejné linecké z Hery, a dali ho odpočinout do lednice. Vzniklou technologickou pauzu vyplnily domácí úkoly.

Pak jsme se pustili do pečení - kluci střídavě váleli a vykrajovali, není snadné placku stvořit stejně vysokou, nedařilo se to hned napoprvé. Příliš tenké části jsme seškrábli z desky a zpracovali znovu. Kartičky kluci neznali a zaujalo je vykrajovat vyšší hodnoty, ale sami brzy viděli, že to nebude držet - zůstali jsme tedy u nižších počtů otvorů...upekli jsme dva plechy cukroví. A z posledního zbytku jsme vytvarovali pár prstíků:

Tip na ně mi přišel mailem někdy na podzim a já si ho pro kluky schovávala, ale pak jsem na to málem zapomněla! Místo nehtu se dá půl mandle a pár zářezů dojem umocní.

Když jsme se shodli na příloze a probrali všechny možnosti, dal se mladší z kluků do loupání a strouhání brambor, šlo mu to moc dobře.

Mám všelijaké bosáky, klouzáky, chlupaté knedlíky či halušky ráda, ale není to s nimi vždy jen tak, i byla jsem zvědavá, jak se nám povedou. Na zahuštění jsme použili dětskou krupičku. První knedlíček se rozvařil, druhý též, až když jsme těsto zahustili více, držely kousky pohromadě. Přidali jsme i jedno vajíčko. Knedlíky by šly nabírat i lžicí, ručně je bylo možno ještě trochu přitvarovat - nakonec se uvařily přiměřeně dobře.Díky krupičce byly kypřejší než z mouky.

Kuře jsme ještě obrátili a dali dopéci, zelí trochu přisolili. Mohlo se servírovat.

Kombinace s červeným zelím a krásně měkkým kuřetem, které se peklo něco přes hodinu, a s knedlíky ze syrových brambor se povedla.

Po společném jídle ještě hoši slepili marmeládou upečené cukroví. I prstíky se podmažou, mandle by jinak nedržela. Vypadají neodolatelně!

S nádobím jsem klukům pomohla, podlahu od mouky zametli sami - a bylo hotovo. To odpoledne jsme si krásně užili.

U kluků sice nemůžete nikdy s jistotou tvrdit, že už jsou rozumnější :), ale přece jen každý rok je znát. Páťák už má celkem jasno, že by chtěl být kuchařem, to se jistě dva roky nemění, a třeťák se na mě snad nebude zlobit, když prozradím, že by si přál být přírodovědcem a zachraňovat lední medvědy.

Sama považuju společné vaření s dětmi za hodně důležité, mě aspoň takové zážitky hodně ovlivnily. Nejen o tom, jak jsem vařila s babičkou, ale i s matkou a po celé dětství a mládí, píšu v knížce Cukr na nitku (odkaz vlevo).

Krupicové kuličky - cukroví bez pečení

Mon, 19 Dec 2011 22:31:48 +0100

Letos jsem krupicové kuličky udělala spíš z nostalgie - neměli jsme je již dlouho a vzhledem k tomu, že jsem je uvedla v knížce Cukr na nitku, pár lidí se mě už na ně ptalo. A taky je to jedno z cukroví, ke kterému není potřeba mít troubu!

"Ve 3. třídě jsem v družině začala chodit do kroužku vaření. Vedla ho statná, zkušená žena důchodového věku, nepochybně též zocelená bídou válečnou i poválečnou. Tam jsem se naučila zajímavý recept na cukroví - krupicové kuličky. "Děvčata, tu krupičku do žluta, ne do růžova!" Bylo asi nutno mnohokrát tuto instrukci opakovat, když se mi nadobro vryla do paměti, včetně stoupavé intonace. Cukroví bylo levné a docela dobré, tak jsme ho domů převzaly a několik let na Vánoce dělaly.

Krupicové kuličky

250 g dětské krupičky

250 g moučkového cukru

100 g másla

1 vejce

1-2 lžíce rumu

kakao nebo kakaová poleva a mletý kokos

Na másle opatrně opražíme krupičku dožluta, ne dorůžova. Sejmeme z plotny a vmícháme cukr, vejce a rum, dobře promícháme. Z teplé hmoty tvoříme kuličky a obalujeme v kakau, nebo máčíme v polevě a obalujeme v kokosu. Necháme uležet nejméně do druhého dne. Vydrží dlouho.

Nu, dnes by asi nikdo nadšený nebyl, ale zas takové z ničeho NĚCO, už to se musí obdivovat. Kroužek bohužel neměl dlouhého trvání, snad jen jedno pololetí. Stály za tím nějaké ideové důvody, v roce 1964 ještě stačilo podezření na maloburžoazní praktiky."

Pamatuju ještě, že čerstvé kuličky nechutnaly zrovna valně, ale po proležení překvapily.

Krupičku jsem měla už takovou pěkně nažloutlou zasyrova, tak jsem tedy byla zvědavá, jak chytnu ten správný odstín dožluta - na středním plameni jsem ji pražila raději déle, krupička nesmí zůstat syrová. Když začala u dna pánve chytat lehce béž odstín, míchala jsem pilněji, aby se propražila všechna. Celkově to trvalo nejméně deset minut. Je to jako u jíšky nebo smažení strouhanky, musí se hlídat, aby "neshořela", dlouho to vypadá, že se nic neděje. Taky se to pozná po vůni, že už je krupička upražená. Pokud bude ochutnávat, tak pozor - jde o směs s rozehřátým tukem, je tedy dost horká!

Krupičku jsme odstavila a ještě trochu míchala, než jsem přidala ostatní suroviny. Ale hmota byla stále hodně sypká, jako vlhký písek, tak jsem zvýšila několikanásobně dávku rumu a hned to bylo lepší. Vařečkou šla už celkem tvarovat, do ruky byl pořád moc horká. Obohatila jsme ji ještě trochou vanilkové esence, tím se nic nezkazí, a nechala ji chvíli chladnout. Mezitím jsem si opražila asi dvě hrstě mletých ořechů na obalení.

Pak jsem se pustila do tvorby kuliček - chce to trochu trpělivosti, hodně mačkat hmotu k sobě a koulet v dlaních jen zlehka. Kuličky jsem obalené nechala odležet. Skutečně byly už druhý den docela dobré. Pak jsem litovala, že jsem je přece jen raději nenamočila do čokolády, to by je hodně pozvedlo. Ale doma jsme to nikdy nedělali, obalovali jsme je spíš jen v kakau.

Prověřené druhy cukroví

Wed, 14 Dec 2011 19:21:02 +0100

Z víceméně tradiční sestavy vánočního cukroví uveřejňuju na blogu každý rok několik dalších a semtam i novinky. Zatím jsou předchozí trvalky tady, tady a tady.

Letos jsem vybírala pro křest knížky něco jednoduššího na přípravu. Vzpomněla jsem si tak na cukroví s vínem.

Křehké těsto jsem zadělala v robotu. Používá se stejné váhové množství hladké mouky a másla, z jiných tuků bych cukroví nedělala. Mouky se může dát o něco více či ji pak do těsta zapracovat při válení. Základní dávka je 250/300 g hladké mouky, 250 g másla, 1 žloutek, 7 lžic bílého vína. Máslo jsem si nechala hodně povolit a v robotu vše umíchala hákem. Ručně samozřejmě by bylo stejně dobré nebo i lepší, ale já už musím šetřit záda :)

Těsto jsem dala odpočinout do lednice do druhého dne, potřebuje aspoň několik hodin v chladu.

Vyválená placka se musí nechat trochu silnější, asi 3 mm. Že je těsto příliš slabé, zjistí člověk hned - prostě se mu rozmaže, nejde podebrat ani plochým nožem, neudrží tvar. Podsypávala jsem tedy moukou vydatněji. Vykrajovat tvary se mi moc nechtělo, zkusila jsem rádýlkem z pruhů krájet trojúhelníčky, aby nebyly odkrojky. Je to o něco lepší, ale nebyla jsem v tom tak zručná, aby byl jeden jako druhý, což však nakonec nijak nevadilo.

Dozlatova upečené (peču skoro vše na 180 stupňů) trojúhelníčky jsem obalovala v moučkovém cukru. Ale pozor - lepší je nechat je skoro vychladnout, jinak se rozdrobí na padrť! I s pečícím papírem jsem je jen stáhla z plechu a obalovala až za chvíli. Taky se na ně nalepí cukru méně, než když jsou ještě hodně horké.

Ač jde o zcela jednoduché cukroví, chutná báječně a krásně provoní byt máslovou vůní. Nejlepší je čerstvé, asi do 5-7 dnů po upečení, pak už působí obyčejněji.

Dalším druhem, který jsme v nějakých obměnách dělávali, jsou oříškové půlměsíčky. Tenhle recept pochází z chudých let, kdy se část ořechů nahrazovala strouhankou. Doporučuji použít většinu ořechů a dát jen lžíci piškotových drobečků kvůli konzistenci.

Těsto: 250 g hladké mouky, 3 žloutky, 120 g tuku, 100 g cukru

Ořechová hmota: ze 3 bílků sníh, 80 g mletých oříšků, 80 g strouhanky

Těsto jsem uhnětla v míse a vyválela, přenesla válečkem na plech. Na ořechovou hmotu jsem ušlehala sníh a do něj lehce vmíchala ořechy a strouhanku. Zapečenou placku jsem natřela rybízovou (výraznější) marmeládou, na ni rozetřela sněhovou hmotu a dala znovu do trouby. Množství stačí na jeden plech.

Po upečení jsem placku rozkrájela kulatou formičkou na měsíčky. Tato technologie byla pro moji babičku nepochopitelná, nešlo jí odkrajovat a odsunovat jednotlivé měsíčky, tak vykrájela vždy kolečka přes sebe a měla půlměsíčky a oválky...

Cukroví se dá udělat i někdy mimo Vánoce. Samo o sobě je vláčné, ale nesmí příliš vyschnout. Nehodí se proto na dlouhé skladování.

Oblíbené "gausovky" pocházejí od kamarádova kamaráda a název je odvozen od jeho studentské přezdívky, typově jde o posvícenské koláčky z Plzeňska. Je to takové lepší linecké, spojované bílkovou polevou.

Původní tvary se skládaly i z vícera velikostí na sobě a na vrcholku trůnila cukrová holubička či podobný motiv. My je doma pekli v mnoha varinatách, nejlépe se osvědčily 2 - 3 vrstvy a nějaká menší ozdoba, rozinka, oříšek, kandované ovoce, bývalo i barevné sypání.

Zadělávám jako linecké: 500 g hladké mouky, 250 g cukru moučka, 250 g másla, 4 žloutky, 4 lžíce šlehačky, vanilkový cukr

Těsto se může nechat odpočinout, aby se lépe válelo. Vykrajovala jsem tvary dvou velikostí a ke slepení použila bílkovou polevu v poměru: 2 bílky, 220 g moučkového cukru, šťáva z půlky citronu

Musí se dosti "pilně tříti", aby ztuhla. Když začne tuhnout po okrajích, je to ono. Gausovky jsou dobré trochu rozleželé a vydrží mnoho týdnů.

Snad naše domácí recepty budou inspirací i pro vás. Vyprávění o tom, jak vánoční přípravy za mého dětství probíhaly, najdete v knížce Cukr na nitku (odkaz vlevo).

Když najdu trochu času (jojo - Lucie dne nepřidala), ještě zveřejním další vánoční recepty, uvařeno a nafoceno ještě něco mám, ale znáte to...teď jdu honem dělat večeři!

Křest Cukru na nitku

Sat, 10 Dec 2011 00:26:43 +0100

Když se chystá knížka, nejdřív je to nejisté - napište, ukažte, uvidíme, času se zdá moře, není nic striktně dáno - pak smlouva, první přibližné termíny. Náhle korektury, které musí být hotové co možná hned. Ještě rychle fotku, vizitku - a to už jsem začala přemýšlet i o křtu.

Místo bylo jasné, kde jinde než v domovské knihovně - knížky tu křtíme rádi. S tím problém nebyl.

Pro mě bylo vzhledem k povaze knihy nejdůležitější vymyslet vhodné občerstvení, protože kniha o jídle si o to přímo říká. Co ze zařazených receptů stylově vybrat, aby to charakterizovalo dobu děje? A aby se něco dalo připravit předem, protože najednou to není zvládnutelné, co vybrat, aby to sneslo transport, dalo se dobře servírovat a ještě zaujalo?

Vytipovala jsem si plno věcí a postupně je redukovala, též v závislosti na dalších podmínkách a zdrojích. Je to fáze příprav, kterou si užívám, prodiskutovala jsem vše s vícero osobami, zejména pak matkou jako pamětnicí.

Chtěla jsem zařadit nějaké typické cukroví. Vybrala jsem jablkový sýr, ten málokdo zná. Je třeba ho připravit asi s měsíčním předstihem, aby dobře vyschl. Marcipánky rovněž potřebují čas na rozležení. Cukroví s vínem můžu udělat tak týden předem. A jedna přítelkyně nabídla krabici lineckých koleček, ta nabídku šikovně doplní.

Ráda bych měla i nějaký druh s cukrovou polevou, ale to ve větším množství je příliš pracné. Upéci den předem několik bábovek by ale šlo, ty přenosné jsou.

A co slaného? Líbilo by se mi podávat i bramborový salát s malou bůčkovou placičkou, ale domácí přípravu většího množství jsem si nedovedla představit, ani servírování, tento nápad jsem brzy opustila. Krom toho s bramborovým salátem jsem si zasoutěžila zase v OnaDnes.

Z úsporných důvodů vyhrála falešná humrová pomazánka, tedy z mrkve. Tam je pracnější jen namazání, ale s tím mi snad nějaké kolegiální ruce pomohou...doplním nejlépe turisťákem, jestli se vůbec prodává. Taky sýrové kostky v paprice patří ke klasice. Přidám ještě pár dobových tyčinek, bonbonů a křížal, které slíbily dodat kamarádky. Pár křížal bych mohla použít i na ovocný čaj a neřešit další nápoje, už jen víno a určitě nějaká káva, když budou sladkosti.

Tolik plány.

Se zajištěním a logistikou surovin a všeho pomocného materiálu pomohl vydatně osoba blízká, nakupovali jsme na etapy.

Cukroví jsem mohla upéct s předstihem, pekla se mnou hodně matka - a pravda, zrovna se nám moc nedařilo. Marcipánky dost "zlobily", ale nakonec to nějak dopadlo a uvlhly. Jablkový sýr jsem sušila poctivě měsíc, několikrát převalovala, až byl ve výsledku akorát. Cukroví s vínem se nám taky nejdřív drobilo, než jsme těsto trochu zkrotily! Přitom jsou to osvědčené a vyzkoušené druhy, přesto se nemusí vždy dařit bez problémů! Troubu se mi podařilo celkem uhlídat, plechy jsem ani nepočítala.

Den před křtem jsem ještě pojistila pomocníky, rozmyslela postup příprav, a odpoledne se dala do bábovek a mrkvové pomazánky za pomoci techniky, tak to mi práci ušetřilo.

Ještě jsem musela vše nabalit do krabic a tašek, aby se to ráno dalo už jen odvézt. Cestou jsem koupila rohlíky. Doufala jsem, že mám vše.

V knihovně jsem vrazila sekt do lednice a ostatní přípravy začaly kolem druhé. Křest se konal ve veřejně přístupných prostorách, tak jsme si našli jednu kuchyňku s přilehlou malou zasedačkou.

Spřátelené kolegyně a kolegové se ujali napichování párátek a mazání jednohubek, za chvíli byl stůl hezky zaplněný. Dostatkem táců mě zásobovala další kamarádka. Když jsme přípravy dokončili, nastal transport pomocí knihovnických vozíků.

Ještě ten sekt a skleničky - ale ouha, láhev byla zmrzlá skrz naskrz! Copak tam není žádný alkohol? Překvapilo mě to, co teď ? Rozmrzne - půjde použít? No co, bude muset stačit víno, cítila jsem zklamání... v tom se přitočil jeden kolega: "Čistě náhodou, tedy kdybyste chtěla, mám tu v jedné lednici Bohemku..." "Jé, no jasně že chci, to by šlo? To budu ráda..." Situace byla zachráněna a mně se ulevilo, že se snad už nic horšího nestane.

Prostory byly už připravené, plakátky rozvěšené, přinesena i váza, narovnáno nádobí i mísy, připravené knihy na prodej. A já zjistila, že na kafe nemám lžičky ani žádná míchátka! Do papírnictví, naštěstí jen přes ulici, se nabídla skočit další kolegyně - uf, teď už tedy musí vše klapnout!

Po půl páté se začali scházet hosté, nejprve kmotra a zástupci Motta a Albatrosu. Přišla spousta lidí z knihovny, včetně pana ředitele. Dostavili se známí a spolužáci, část příbuzenstva i další neznámé osoby. Vypadalo to hezky, všichni krásně mluvili, já jsem taky něco říkala, ale vůbec nevím, co. Kmotra Věra Nosková četla fejeton, který mi napsala (zveřejním později) a byli na mě moc milí a laskaví. Paní Romana Přidalová z Motta zase vzpomněla, jak objevila můj blog.

Když jsem se zmínila o přípravách občerstvení a celé tabule, uvědomila jsem si, kolik lidí mi pomáhalo, co všechno bylo třeba připravit a zařídit.

Krom již zmíněných pomocí mi další kamarádka poslala ubrus z kanavy, vyšívaný v 60. letech a ještě v barvách obálky! Dostala jsem i barevně dokonale ladící kytky od své šéfové - strelizie. Byla to ona, která mi také pomohla s kontaktem na kmotru a uváděním celého křtu. Syn se ujal prodeje knížek za onemocnělou manažerku z Albatrosu.

Dostala jsem plno dárků. Moc všem děkuju a vážím si tak široké podpory, to jsou vzácné chvíle. Celou přátelskou atmosféru, doufám, vnímali přítomní stejně.

Psala jsem svým škrabopisem věnování do knížek, dávala rozhovor, fotila se - vše, jak má být. Tedy všichni fotografové si stěžovali na divné světlo, čímž omlouvám kvalitu fotek!

Kupodivu ta obyčejná "retro" jídla dosti chutnala, nejvíc kladných ohlasů měla asi mrkvová pomazánka a jablkový sýr.

O úplně všech událostech a překvapivých setkáních ani psát nechci, přece jen si něco nechám jen pro sebe. Snad jsme Cukr na nitku vypravili do světa s patřičnou pompou a knížce se bude dařit!

Píše se o ní třeba zde:

http://vilemina.blog.cz/1201/co-napsali-prvni-ctenari

http://zena-in.cz/clanek/jaroslava-vilemina-kadlasova-o-vareni-za-minuleho-rezimu/kategorie/vareni

http://magazin.e15.cz/gourmet/foodwriting-mlady-literarni-zanr-nejen-o-lasce-k-jidlu-724000

http://www.topzine.cz/cukr-na-nitku-kniha-ktera-nema-v-ceske-kotline-konkurenci

http://www.motto.cz/kniha/cukr-na-nitku

http://vilemina.blog.cz/1111/cukr-na-nitku

Cibulová kaše s lososem

Fri, 02 Dec 2011 07:30:00 +0100

Do kuchyně mi připlul losos, tentokrát balený ve vakuu, což není špatná volba. Bylo ho akorát na dvě porce.

Minule jsem ho upekla a podávala se salátem, ale teď jsem z něj chtěla mít teplý oběd. Maso upeču, na tom žádné extra vaření není. Ale co k němu?

Čerstvý špenát zrovna neměli, tak jsem se rozhodla pro cibulovou kaši. Totiž znám i úpravu lososa na whiskové cibulce, proto jsem v myšlenkách dospěla až k té kaši. Už jsem ji dávno nedělala, ale vážně je moc dobrá, každé jídlo oživí - a na rozdíl od šťouchaných brambor, jimž se chuťově hodně blíží, se do ní nemusí dát skoro žádný tuk. Seznámila mě s ní jedna kamarádka u nich na chalupě, to bude už taky skoro třicet let...

Cibulku jsem si jen trochu osolila a podusila pod pokličkou na kousku másla s olejem, aby zůstala měkká a jen slabě opečená, spíš sklovitá. Bramborovou kaši dělám obyčejně - s teplým mlékem, šťouchadlem ručně - nemám ráda kaši moc jemnou a tekutou. A na tento předpis je to akorát. Zůstane-li kaše hrubší, je to ono.

Dovnitř jen lehce zamíchám podušenou cibuli. Počítám jednu cibuli běžné velikosti na porci, musí jí zkrátka být hodně.

Než jsem udělala kaši, dala jsem na pánev opepřené porce lososa a upekla je ze všech stran. K jídlu jsem ještě podávala salát. Pochutnali jsme si velmi, i když špenát nebyl.

Vepřové se zeleninou

Sat, 26 Nov 2011 11:25:23 +0100

Na začátku bylo maso.

Libové maso na řízky nemám moc ráda - bývá málo š'tavnaté, i ty řízky z něj jsou sušší. Ostatně řízky dělám jen zcela výjimečně. Ale maso vypadá tak hezky, navíc je jistě zdravější než pěkná krkovička, tak jsem ho vzala na milost. Plátky na tácku lákaly svým jemným mramorováním i dobrou cenou:)

Abych masu dodala nějakou šťávu, zakryla jsem ho zeleninou, pokrájenou na větší kousky: jeden lilek, jedna cuketa, velká paprika, velká cibule, česneku dva stroužky na necelé kilo masa. Skleněnou zapékačku jsem vytřela olejem a maso osolila a opepřila, zeleninu též , a zakápla olejem navrch. Pak už stačilo jen vše dobře upéci v troubě kolem 200 stupňů teplé.

Je to zas další jídlo pro lenochy - vše se šoupne do trouby a po tajemné přeměně vytáhne - maso musí být měkké, ve šťávě ze zeleniny, která pustí v tomto složení dostatek vody, ale maso "neutopí". Měla by zůstat v kouscích, aby z ní nebyla kaše.

Kdyby přece bylo třeba podlévat, zkusila bych bílé víno, další dochucení středomořskými bylinami se téměř nabízí, ale můžeme nechat zeleninu i přírodní. Uvedená kombinace zajistí chutí dostatek. Maso se zeleninou jsme si dali s velkými koleny, hodil by se výborně i kuskus nebo rýže.

Když se někde mimo "foodies" bavíme o vaření, překvapuje mě, jak málo se lilky (a dokonce i cukety) v kuchyni používají - na jejich propagaci je toto jídlo jako stvořené: není technologicky záludné, kombinuje nové chutě s těmi dávno známými, nepoužívá exotické přísady.

Zkusíte to s nimi?

Cukr na nitku

Fri, 18 Nov 2011 07:05:00 +0100

Cukr na nitku se vaří dlouho a musí se mu věnovat dosti pozornosti - to samé by se dalo říct i o mé knížce, která vyjde v pondělí 21. listopadu.

Najdete v ní moje vzpomínání na dobu dětství a mládí v 60. a 70. letech, proložené dobovými recepty. Píšu hlavně o jídle a zážitcích s ním spojených v naší rodině, jak si to pamatuju. Hodně mě ovlivnily silné ženy předchozích generací, babička a matka.

Vydat knihu nebylo původně mým plánem, nepředpokládala jsem, že by takové obyčejné vzpomínky zajímaly někoho dalšího. Chtěla jsem si to zapsat, než vše zapomenu a dokud se ještě mám koho zeptat... že třeba jednou i nějakou moji hypotetickou vnučku to bude zajímat, jak jsme žili.

Když mě objevila Romana Přidalová z Motta, moje sepisování podpořila - a knížka je na světě. Taková věta se napíše raz dva, ale celý proces nějakou dobu trvá. Naštěstí, protože za tu dobu jsem si aspoň trochu zvykla na novou roli. Samozřejmě budu hrozně zvědavá, jestli knížka zaujme!

Všechno kolem psaní, korektur, vydávání, propagace je pro mě nové a baví mě to.

Cukr na nitku vychází v edici Příběhy psané s chutí a všechny technické podrobnosti včetně objednávky najdete zde.

Postava na titulní straně má navozovat dobu děje.

Tu připomínají i reklamní nálepky, využité na vnitřní straně obálky. Děti je dostávaly za sběr - místo peněz. Mají pro mě zajímavou historii. Jeden kamarád z mládí, muž kamarádky z hrádecké party, v knížce zmíněné, si schovává všechno možné a nerad se svých pokladů zbavuje. Před nějakou dobou, když už jsem měla blog, mi je věnoval - že se mi můžou hodit. A hodily! Jsem moc ráda, že se takhle uplatnily. Díky, Zdenku!

V plánu už jsou i nějaké akce, na kterých budu knížku představovat.Všichni jste srdečně zváni!

25. listopadu se v KD Novodvorská koná 1. Malý knižní veletrh, kam přijdu v 15 hodin.

Slavnostní křest, na který chystám i ukázku dobového občerstvení, se bude konat v prostorách MKP na Mariánském náměstí 1 ve středu 7. prosince od 17 hodin. Cukr na nitku pokřtí paní spisovatelka Věra Nosková (např. Bereme, co je), na což se moc těším. Za Motto se účastní paní Romana Přidalová a Eva Rýznerová (Říkal jsi Ti amo) jako redaktorka edice.

Krouhaná jablka

Tue, 15 Nov 2011 11:54:00 +0100

Když se sejde více jablek, tedy z nějaké zahrady, je podle mě nejlepší je nakrouhat a napěchovat do sklenic. Dělali jsme to již před lety. Byl to vítaný polotovar, pro zimní pečení koláčů a žemlovek jak dělaný. Letos, s novým strojem, jsem tedy nemohla nabízená jablka odmítnout.

Krouhání jsem si představovala jednoduše - jablka rozkrájím hvězdičkovým kráječem na dílky a šup s nimi do stroje! Ale jablka byla měkčí, slupky tužší - krouhač se poněkud ucpával, nešlo to tak snadno. Nakonec byla jablka podrcena, napěchována do sklenic a zavíčkována, měl by v nich být asi 1 cm místa a žádné vzduchové bubliny mezi jablky.

Následovala další premiéra - zavařování v troubě.

To jsem si chtěla vyzkoušet už dříve, ale zatím na něj nedošlo. I nastudovala jsem několik internetových rad a dala se do toho. Troubu jsem předehřála na cca 230 stupňů, na hluboký plech položila vrstvu novin a nalila horkou vodu, do které jsem postavila sklenice. Naplno jsem zahřívala půl hodiny, poté ještě další půl hodiny asi na 190 stupňů, voda mírně vřela. Sklenice (až na jednu odbojnici) mírně vybublávaly. U odbojnice se uvolnilo víčko omnia a vykypělo...šroubovací víka tedy byla lepší. Asi jsem málo zmáčkla obsah a ohřátý vzduch expandoval...to je tak, když jeden vyjde z praxe:)

Když vypadala jablka uvařeně, ostatní sklenice jsem vyndala a otočila na víčko. Nakonec jsme znovu zavřela i odbojnou sklenici a rovněž otočila. To vše za přímé pomoci technologa, který měl k těmto kuchyňským postupům milion výhrad: to nemůže držet, nech to tam ještě, víš vůbec, co to znamená, něco pořádně zasterilovat, vždyť se ti to kontaminuje, to musíš opakovat, no to ti všechno vybouchá do týdne...já jsem hned říkal, že by bylo lepší ta jabka rovnou vyhodit...!

Ale to jsou jen takové hry, však uvidíme - když vybouchá, zas tak moc se nestane, holt nepovede se všechno vždycky na 100%, ne?

Přesto jsem zatím kouzlu zavařování v troubě nepodlehla, bude to chtít více praxe - zdá se mi ten postup hodně zdlouhavý.

Dodatek: Uplynuly tři týdny, sklenice ani v poměrném teple nezkvasily, ani ta nepovedená, kteoru jsem už zkonzumovala - jablka byla provařená ažaž a chutnala docela dobře.