Hurá! Ukončení pracovního poměru z důvodu odchodu do důchodu

8. února 2017 v 20:37 | vilemina |  Jak vařím: menu a víceboje
Témata týdne zpravidla s úsměvem přecházím, ale tentokrát se mi skoro přesně trefilo do životní situace: otevřela jsem konečně po měsíci blog, abych sepsala, co jsem připravila minulý týden na rozloučení v práci.




V posledním zaměstnání jsem strávila jednadvacet let. A už nikdy pracovat nemusím...leda tak trochu a pro zábavu, něco s vařením, psaním a podobně. Pár nápadů mám, navíc se chystám i pečovat o vnučku a další blízké.

Osvobozující je, když můžete náhle vypadnout ze všech jen pracovně podmíněných vztahů (dobrých i horších) a zůstat v kontaktu jen s lidmi, s kterými oboustranně chcete...a na rozloučení si můžete dovolit ten luxus a všechny, kdo o to stojí, pohostit vlastnoručním menu.


Nebylo to pro mě až tak namáhavé, však nějakou praxi mám i z účasti na Restaurant Days nebo příprav různých oslav: jde většinou o to, že se jídlo musí připravit doma předem a jinde podávat, tedy musí jít šikovně transportovat i servírovat. Taky to nemůže být něco, co je jedlé jen zcela čerstvé, nejvýš lze něco přihřát. Ale pro tento účel jsem teplé jídlo nedělala, vystačila jsem se studeným menu víceméně do ruky:

domácí paštika s ovocnou hořčicí, domácí kváskový chléb

naložený hermelín s olivami a sušenými rajčaty

marinovaná červená řepa s modrým sýrem

závin z tvarohového těsta se zelím a klobásou

skořicové šneky

minicheesecaky s vinným želé

brownies

jablečný mošt

merlot

Samozřejmě jsem to vymýšlela dost dlouho, aby bylo zastoupeno něco, čím se ráda pochlubím, taky větší paleta chutí, něco pro vegetariány (krom zřejmého byl i jeden závin bez klobásy), abych vše stihla v množství asi pro 30 lidí připravit a zůstaly mi síly na roli hostitelky. Nastřádala jsem si i vhodné krabice na převoz pečiva, včas objednala nákup a předem začala s vařením a pečením.
Paštiku jsem dělala nejdřív, potřebuje odležet. Na jednu formu (A4) jsem vzala tak půl kila vepřového masa, půl kila drůbežích jater a čtvrt kila sádla. Umlela jsem na masovém mlýnku spolu s jednou cibulí a dvěma stroužky česneku, přidala asi panáka fernetu, osolila a okořenila (pepř, nové koření, tymián, špetka skořice...). Promíchanou směs jsme nechala odležet do druhého dne, pak ji namačkala do formy, zakryla alobalem a v pekáči s vodou pekla kolem hodiny. Po upečení je dobré paštiku zatížit do vychladnutí, má lepší strukturu.


Za dva dny na transport jsem ji z formy vyklopila zase na alobal, protože zespodu je hezčí, rosol a sádlo jsem si nechala doma. Na tácku, který pak posloužil i k servírování, už jsem paštiku jednoduše zabalila.
Stejný den jsem naložila hermelíny, na tom nic není. Nejradši je mám se sušenými rajčaty, česnekem a olivami. Olej stačí obyčejný, přidala jsem i trochu toho z rajčat, krásně vše vybarvil.


Další den jsem uchystala marinovanou řepu, vzala jsem jí asi kilo, protože se nezkazí, kdyby zbyla. Jsou kupodivu i osoby, co ji prostě nepozřou, no chápete to? :) Jojo, já zas nemůžu kozí sýr, tak jsem dala modrý. Řepu jsem uložila do zipovacího sáčku a servírovala pak na misce, kterou jsem měla v práci.
Dva dny předem jsem si připravila těsta - křehké tvarohové na záviny ze tří tvarohů (+ stejně tuku, směsi másla a hery, o něco víc mouky, necelé kilo, trochu soli) a preferment na kynuté sladké, to se prostě droždí dá s částí mouky a vody nebo mléka kvasit přes noc. Upekla jsem brownies podle osvědčeného receptu, tentokrát žádná skrytá zelenina. Vypadá to málo, ale stačí malé kousky, je fakt samá čokoláda. A pár dnů vydrží. Hlavně nepřepéci, to by bylo těsto suché, ale uhlídala jsem to. Nechala jsem je zatím ve formě a na cestu přendala kusy proložené pečícím papírem do krabice, krájela jsem na menší kostky až na místě.


Den předem jsem začala s kynutým těstem z celkem 800 g mouky, zadělala v robotu a nechala kynout, to s prefermentem netrvá zas tak dlouho. Mezitím jsem umíchala tvarožníky (3 vejce, 2 tvarohy, 500 g bílého jogurtu, 7 lžic polohrubé mouky, cukru, oleje, 1 prdopeč) a dala péci jednu várku v muffinových formách. Měla jsem jednu svou dvanáctidůlkovou a jednu půjčenou poloviční šestidůlkovou, výhoda byla, že se obě vešly do trouby najednou. Druhé kolo už vyšlo jen do té větší formy, celkem 30 porcí. Než jsem připravila rolky (vyválet, namazat, zatočit, nakrájet), byly tvarožníčky upečené.
Slané záviny jsem zvolila jako nejméně pracné tvary, dělat rohlíčky nebo šátečky se mi nechtělo...užší zapletené záviny vypadaly dobře - používám červené zelí, vypadá v pečivu líp než bílé. Stačí ho vymačkat a poklást na těsto, na něj položit nějakou rozpůlenou klobásu a je to. Tuto náplň dávám i do jiných těst na jiné akce, na středověkou kuchyni bylo kynuté, nyní plánuju na RD bramborové kynuté a prejt. Umotala jsem čtyři nohavice a jednu malou. Záviny se skládají nejlíp do krabice od bot :)


Na tvarožníčky, které se na povrchu zkrabatí, jsem ještě uvařila trochu dortového želé z vína s rybízem, vykoukala jsem ten nápad na ozdobení na Pinterestu. Tam to bylo s džemem, ale já dala želé zase kvůli transportu, dost dobře ztuhlo a nerozpatlalo se. Tvarožníky šly i s košíčky skládat na sebe, měla jsem jich dvě vrstvy v další krabici. Na servírování slaného i sladkého pečiva jsem vzala dva nerez tácy, jsou dosti skladné.


Ještě jsem přelila mošt do velké petky, přibalila boxy vína a ubrousky, tácky, kelímky, příbory, co mám ještě v zásobě. Nakonec jsem přihodila i nějaké chipsy pro ty, co vyznávají jen tradiční chutě...vše jsme se synem vezli do práce v pondělí navečer, tak jsem měla přes den docela fofr!
Ale ten poslední den, v úterý 31. 1., jsem už vyrazila jen nalehko - tak nalehko, že jsem nevzpomněla koupit rohlíky. Ale kolegyňka se nabídla, že pro nějaké skočí, ušetřilo mi to čas: ono všechno vybalování a přípravy nějaký čas zaberou. Pak už jsem jen průběžně doplňovala, přijímala přání do budoucnosti, květiny, dárečky a chválu na to jídlo... celkem jsem to odhadla dobře. Dokonáno.

PS:
Nefunguje mi odvčera přidávání komentářů, tak aspoň sem:

Díky všem za milá slova.

Nepotřebuju si v práci dokazovat, jak jsem nepostradatelná a důležitá pro chod světa, to chci být pro rodinu. To ale neznamená, že bych v práci byla laxní nebo vykonávala samé zbytečnosti, ale každý je zastupitelný.
Právě dovolená nebo nemoc vzdálí člověka práci jen částečně, ví, že po návratu musí dodělat, připomínat, vyžadovat to či ono, prostě hlavu si zcela nevyčistí, to je fakt rozdíl.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anna Anna | E-mail | 8. února 2017 v 21:19 | Reagovat

Vy jste skvělá! Hluboce se skláním. Posílám velkou pochvalu, jak jste to brilantně zvládla. A do důchodu především štěstí, zdraví, pohodu. :-)

2 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 8. února 2017 v 21:30 | Reagovat

Co mělo největší úspěch?:) Krásné dny příští!

3 Sylva Sylva | Web | 9. února 2017 v 6:26 | Reagovat

To bylo ale parádní pohoštění, ovšem slovo prdopeč opravdu neznám a moc mě pobavilo. Hm, takových let je ještě přede mnou....

4 signoraa signoraa | Web | 9. února 2017 v 7:27 | Reagovat

Sbíhají se mi sliny, když se na ty lahůdky dívám.
Když jsem do důchodu odcházela já, uvařila jsem pro své kolegy guláš, který podle spousty lidí opravdu umím. Vařila jsme ho i na svatby svých dětí, které si ho "objednaly". Přílohu ve všech případech tvořil chléb.
K tomu jsem svým spolupracovníkům upekla slané šneky z listového těsta. Sladký moučník jsem objednala u svého kolegy z jedné vyhlášené mimopražské cukrárny. V předvečer odchodu, abych upřesnila v 11 v noci mě manžel odvezl s vychlazeným gulášem, basami s pivem, lahvemi vína do práce.
Je to už více než čtyři roky a já od té doby ten svůj guláš vařím už jen v obvyklém množství. :-D
Tak at' se v nové životní etapě daří.

5 Michaela Michaela | E-mail | Web | 9. února 2017 v 7:45 | Reagovat

Mám právě týden dovolenou a říkám si jak je fajn být doma a nic nemuset..... Ale v pondělí to zase začne. Užívejte důchodu co to dá. Zvu vás na můj blog :-)

6 Anežka Anežka | 9. února 2017 v 11:26 | Reagovat

Krásně jste to připravila a je vidět, že aspoň s některými kolegy jste se rozloučit chtěla:) Užívejte si a máte ode mně velkou hvězdu zato, že do důchodu odcházíte. Určitě není lidským úkolem zemřít na pracovním stole, ponku, v dole nebo kdekoli jinde, ale užít si ten čas právě bez práce. A kecy o tom, JÁ MUSÍM...jsou víte na co? Je nutné dát prostor těm, kteří pracovat musí. Takže užívejte!

7 womm womm | E-mail | Web | 9. února 2017 v 21:54 | Reagovat

všetko to vyzerá skvelo :3

8 Emma Emma | 11. února 2017 v 12:00 | Reagovat

Vše nejlepší do důchodového období. Moje babička má v důchodu právě nejvíc práce a nestíhá. Pořád něco podniká, chodí na výstavy, do divadla, na přednášky o čemkoliv, na kafíčko s kamarádkami, na univerzitu třetího věku.....ale vždy si udělá čas a pozve svojí vnučku na nedělní oběd. Hodně štěstí!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama