Leden: křest a další tipy, co vařit

17. ledna 2016 v 17:55 | vilemina |  Povídání u stolu

Leden tempo nezpomaluje, minulý týden toho byl dokladem. Na všech frontách mám napilno, i na té s vařením. Pro inspirace koukněte na konec článku, ale hlavní bylo něco jiného:
na křest Zatraceného kysela jsem chystala čtyři recepty z knihy na ochutnávku.



Přijde mi velmi legrační, ba absurdní, co vše se dá na kancelářském stole uchystat...vždy mě u toho napadne dávná píseň v pochodovém rytmu z úplného počátku 60. let, zpíval ji Pepíček Zíma: "V té naší kanceláři nejlepší se kafe vaří, říká to i sám pan ředitel..."

Ani nebudu recepty uvádět, ostatně si je můžete proklinout, jestli ještě nemáte knížku, tak jen stručný komentář.
Pekla jsem po delší době skleničkovou buchtu, a opravdu, množství těsta ze 2 hrnků mouky vyjde na veliký plech (A3), jablek jsem dala hodně vysokou vrstvu, odpaří se, čili tak 2 cm aby jich bylo.


Bretaňské sušenky vydrží dlouho, proto jsou šikovné na všelijaké větší "žranice", neb můžou být připravené dopředu.
Představa mazání pomazánek a zdobení na místě se mi moc nelíbila, tak se špatně odhadne, kolik čeho bude třeba, a musí se mazat těsně před podáváním, aby moc neoschly - to se mi do plánu příprav moc nehodilo, tak jsem se rozhodla udělat jen jednu, fazolovou, která měla zajímavou nafialovělou barvu. Použila jsem jen rozmixované červené fazole z plechovky (jsou bez šlupiček), domácí majonézu, sůl, pepř, spařenou cibulku a nastrouhanou kyselou okurku. Obr. nahoře.

A druhá slaná ochutnávka mělo být něco,co se dá jen nakrájet - hubník je ideální. Jen díky tomu, že jsem dostala nějaké sušené houby, jsem se do něj mohla pustit! Většinou ho dělám z mražených dušených, ale ty jsem letos neměla. Klasicky se houby namočí, uvaří a je to ok, povedlo se.


Jak jste si již mohli přečíst, kmotrou Kysela se stala moderátorka Patrika Strouhalová. Byla jsem totiž v minulých letech dvakrát u ní v rádiu, našly jsme i nějakou společnou vlnu a kontakt se dnes na FB udržuje snadno.
Pak už jsme chystali vše na místě, i syn se zapojil, kamarádka asistoval u bufetu.


Promluvila i redaktorka z Motta Jana Drápalíková, křest moderovala moje šéfová Irena Šormová. Přišlo dost známých, i taková desítka odvážnějších z řad veřejnosti...křest i s ochutnávkami, přípitky, prodejem a podpisem knih trval necelou hodinku. Dostala jsem krom krásných kytek a dárečků i spoustu kladné zpětné vazby, ať už na knížku nebo na nabízené pokrmy. Jen ta fotodokumentace nic moc, tak aspoň ilustrativně. Dostavily se i některé z kamarádek, jejichž recepty v knížce uvádím, tak jsem zvědavá,, co na to řeknou :)


Vždy se divím, že tak obyčejné recepty, tady převážně z těch 80. let, mohou lidem i dnes tak chutnat - pravda, výchozí suroviny máme přes všechno o něco lepší, a holt vařím jen dobrý...tu přidám vejce, máslo, vanilkovou tresť, citrónovou kůr, prdopeč s vinným kamenem místo klasického štiplavého... A ovšem, je to vaření pro radost, proto líp chutná.

A ty slíbené tipy:

O víkendu a na příští týden jsem ještě připravila další jídla: bramboračku, jitrnicový prejt s lepenicí, zapečené pórky s bešamelem, lososa s cibulovou kaší. Od každého zbyla porce či dvě na obědy, tak mám na týden vystaráno.


Jako dárek pro přítelkyni jsem ještě dnes vyrobila pár lanýžů se zázvorem a skořicí podle receptu Mlsné kočky. Dělala jsem je už na Vánoce, to byly takové hrudky. V ledničce drží už 3 týdny, při tomto složení není třeba mít obavy o zkažení. Té skořice na obalení se nebojte, chuť udělá výbornou. Do celé dávky jsem dala zázvoru (běžný kandovaný) málo - může být cca 10 kousků, drobně pokrájených. Také jsem měla jen 31% smetanu, přidala jsem tedy o kousek víc másla. Chutnají výborně, k různým příležitostem doporučuju - a jsou bez palmového oleje :) Nyní jsem zkusila nakrájet hranolky.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 17. ledna 2016 v 19:21 | Reagovat

Pěkný článek, všechno vypadá tak strašně lákavě! :)

2 Iva Iva | E-mail | 17. ledna 2016 v 21:17 | Reagovat

Dobrý večer, mám už Vaši první knížku, jsme jen rok od sebe. Zítra  v pracovní přestávce skočím do knihkupectví, jestli již už budou mít. Vaši první knihu jsem si nakonec "musela" koupit na dobírku, peníze za knihu nelituji, ale výdaj za poštovné mě mrzí.
Při čtení vaší první knihy jsem hodně z doby mého dětství poznávala, takové vzpomínání a někdy i porovnání. Kdybych byla pražská, na křest bych přijela, abych měla knihu od autorky podepsanou.

3 Vilemína Vilemína | 17. ledna 2016 v 22:21 | Reagovat

1 - díky, ono to taky dobré je, to neříkám jen já, nevařím jen na oko:)

2 - díky, v knihkupectvích si ji vyžádejte, jistě přiobjednají. Titulů je tolik, že berou vždy jen pár kousků a pár týdnů od vydání, ale taky jsou rádi za každý prodej... Ješět udu mít nějaká autorská čtení, lae zatím je to ve výhledu.

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 18. ledna 2016 v 10:27 | Reagovat

Cibulová kaše! to je moje!

5 Iva Iva | 19. ledna 2016 v 9:04 | Reagovat

Knihu jsem si koupila. Až cestou domů z práce. Začala jsem číst ještě na autobusovém nádraží,pak cestou domů v autobuse, chvilku večer, v noci (když jsem nemohla spát). V knihkupectví se prodavačka koukla do počítače a pak ji dlouho, předlouho hledala v regále. Dala mi ji do igelitky. Kde jsou ty časy, kdy se v knihkupectví balily knihy do papíru. Denně chodím z práce kolem Levné knihy. Občas i koupím. Ani ten igelitový sáček na novou knihu nedostanu, to mě vždy zamrzí.

6 Vilemína Vilemína | Web | 19. ledna 2016 v 16:19 | Reagovat

[5]: Tak ať četba vydrží a taky ať nějaký retro recept zaujme!

Dnes je kniha jen spotřební zboží, je jich skutečně nadprodukce...:(

7 toffo toffo | E-mail | Web | 22. ledna 2016 v 13:21 | Reagovat

Já si myslím, že ty recepty fungují, protože to jsou prověřené lety - rychlé, z dostupných surovin a taky pak ta nostalgie z dětství, třeba

8 Vilemína Vilemína | 22. ledna 2016 v 17:49 | Reagovat

:)
Zrovna jsem vybírala fotky k receptům z Kysela(jsou v Galerii), a je to nějak napůl: některá jídla fungují, vařím je dodnes, jiná vůbec...zrovna mě napadl příklad:
rajskou klasicky jsem dřív z protlaku nikdy nevařila, používal se kečup jako něco lepšího - a dnes ji dělám taky málo, ale ze sekaných rajčat, vývaru a s perníkem.
Některá jídla z nostalgie vařím, koprovku s vejci, zelné fleky (pražené), bramboráky - ale ne české rizoto, rejžovou kaši, nebo měkký salám a eidam do všeho.
Tak nevím, jestli se to dá nějak zobecnit, chutě jsou různé a u někoho konzervativnější ještě víc, než by jeden čekal. Nevím, jestli se ta hanebnější jídla vaří proto, že to těm lidem chutná, protože je to laciné či jen proto, že jim je to jedno a jiná neumějí. Podle stejného receptu uvaří jeden hnus a druhý skvost...
Vždyť celé generace matek a babiček vyrostlých od války do 80. let toho moc pochytit ani nemohly.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama