Zatracené kyselo

16. září 2015 v 21:59 | vilemina |  Laskavé vzpomínání
Na nový článek hledám pořád čas a síly, ale mám solidní výmluvu: dělala jsem korektury své další knížky Zatracené kyselo a nějaké práce kolem mě ještě čekají.


...a uvařila jsem své první kyselo z kupovaného pekárenského kvásku.
To pro mě jako přivandrovalce představovalo dlouho zcela tajemnou věc, o níž jsem se dozvídala jen útržky, jako by ji domácí tajili - jen v několika obchodech bylo u pultu s lahůdkami občas vidět velké kelímky záhadného obsahu s papírem připlácnutým navrch. Prodavač to celé ještě zabalil do dalšího papíru. A taky byl kvásek hned pryč, než jste přišli na řadu, a vy jste zas nevěděli, co to tam vlastně bylo. Kdo věděl, měl jasno, ale popisky a návody u toho nebyly.
Ten polotajemný stav trvá dodnes, sice se někdy kvásek prodává u pečiva zabalený v mikrotenovém sáčku, ale opět bez dalších vysvětlivek. Podle nedávné zkušenosti se dá koupit dokonce v květinářství!
Postupně jsem pátráním u domorodců zjistila, o co v případě "kyselo" jde. V kuchařských knihách jsem tehdy nepochodila. Moje nejbližší sousedka a kamarádka, ač rodilá horalka, prostě kyselo neměla ráda, a tak o něm mluvila s despektem a vágně. V dětství ho totiž musela jíst nejméně jednou za dva týdny, tak ji už nelákalo. Ani jsem ho nemohla nikde ochutnat, většina známých se na Sever též přistěhovala, včetně mužovy rodiny. Vyptávala jsem se i kolegů ve škole.
Ale dozvěděla jsem se zas jen něco: "Kyselo neni špatný, když je dobrejch brambor, trochu libečku, nebo aspoň houba…"
Nebo od mladé kolegyně z Podkrkonoší: "No, jako polívka to není, je to spíš jídlo. Mamča po kyselu vždycky ještě vařila knedlíky plněný jabkama, tak si to z dětství pamatuju. To víš, já se o vaření nezajímala - ty se máš, že umíš vařit," povzdechla si.


Po Cukru na nitku, ve kterém jsem vzpomínala hlavně na své kuchařké začátky s babičkou i matkou, se místo děje přesouvá na sever a do vlastní samostatné domácnosti 80. let, doby pomazánek a levných pokrmů. Jaká propast tehdy zela mezi nimi a nejprostšími kulinářskými zážitky z prvních cest na vysněný Západ! Vyprávění provázejí recepty osvědčené a vylepšené, přitom snadno proveditelné a dostupné.
Totiž původně jsem je v Cukru vnímala jen jako ilustraci doby a překvapilo mě, že mnoho čtenářů/ek podle nich skutečně i dnes vaří. Připomínají jim totiž kuchyni jejich dětství. A dnešní třicátníci zase najdou svoje oblíbená jídla v Kyselu...
Kniha vyjde na konci listopadu v Mottu (Albatros media).

Kvásek si pořád kupuju na Severu a z toho letošního jsem zase začala péci pravidelněji chleba, na kyselo nemám zatím žádnou houbu!


Další věc, která si žádá více mé pozornosti krom běžných povinností, je listopadový Restaurant Day (21. 11.) Už jsme pořádali jeden před rokem a jeden v květnu. Komunikace na FB, stránky, info, podklady na plakáty a taky příprava vlastního menu nějaký čas spotřebuje. Zatím váhám mezi několika variantami, ještě nejsem rozhodnutá, ale něco do skleniček bych potřebovala "nacpat" co nejdříve!
Ani nemluvím o tom, co všechno jsem už musela vynechat, holt se všechno nedá. A co vy, stihli jste už lajkovat stránku Vilemínina zátiší na FB? Díky.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 16. září 2015 v 22:13 | Reagovat

Kyselo! Dlouho jsem mu nemohl přijít na chuť.

2 Vilemína Vilemína | 16. září 2015 v 23:21 | Reagovat

Snad to s knížkou nebude taky tak :)

3 Iva Iva | E-mail | 17. září 2015 v 5:00 | Reagovat

U nás na Jihu je kvásek k dostáni v kelímku, za šílenou cenu. 2x jsem vařila podle pokynů sousedky, no - nic moc. Nejsem zvyklá. Až se ochladí, až přijde zima, uvařím znovu. Jem polívková a v zimě je zdravé jíst polívky. Houby mám sušené. Třeba mi to kyselo opravdu zachutná. Když byly děti malé, vařívala jsem chlebovou polívku, mně chutnala, ostatním ne. Už jsem ji takových 20 roků nevařila.Chleba nepeču.
Na knížku se těším, budu se po ní dívat.
Kdybych byla pražská, Restaurant Day bych navštívila a ochutnávala.
Držím Vám pěsti, moc!

4 Vilemína Vilemína | Web | 17. září 2015 v 9:57 | Reagovat

Díky za milá slova a podporu!
O knížce budu mluvit určitě víckrát, odkazy budou i tady, tomu neuniknete:)

Na kyselo je třeba si zvyknout, nejdřív jsem ho taky dělala tak, aby bylo hodně cibulky, vajec, brambor, hub a jen málo kvásku. V Lbc a JBc prodávají kvásek tužší, balíček ve fólii, cenu už nevím, snad 14 Kč?
Kvásek se doma taky udělá, ale nemusí se chytit ty správné kvasinky, pak zhořkne. Stačí 1:1 smíchat žitnou mouku s vodou (dosti tuhé) a nechat stát v teple přikryté utěrkou ap. Po několika dnech se přikrmuje, postupy jsou podrobně popsané kdekoli u chleba (třeba Maškrtnica). Pak už se v kuchyni ty správné kvasinky zabydlí a jde to snáze, proto si poprvně po nějaké době kvásek radši koupím, dá se množit furt.

5 Iva Iva | E-mail | 18. září 2015 v 9:27 | Reagovat

U nás v pekařství stojí kelímek kvásku 25 korun. Ten kelímek je jako na limonádu.
Před chvilkou jsem poslala platbu za knihu Cukr na nitku, objevila jsem ji v jednom internetovém knihkupectví. Tak se těším! Slibují, že ihned po přijetí platby  odešlou. Pokud tomu tak bude, tak příští víkend bych mohla strávit nad Vaší knihou.

6 Iva Iva | E-mail | 18. září 2015 v 9:30 | Reagovat

Když jsem vařila své první kyselo, tak jsem na to malémnožství kvásku dala příliš vody. Teprve druhý pokus byl asi ten pravý. Sousedka je z východních Čech a vzpomíná, jak kvásek byl k dostání běžně normálně v potravinách.

7 Vilemína Vilemína | Web | 18. září 2015 v 9:50 | Reagovat

S kváskem je holt zábava...mně to trvalo dost dlouho, než jsem se s ním popasovala. A v lednici vydrží taky dost, někdy i v mrazáku, ale někdy už pak neobživne, je to zkrátka živý organismus.

Díky za koupi knihy, ano, je k mání, třeba i v Mottu (odkaz v článku pod klikem na obálku vpravo). Určitě ji dostanete v pořádku, to funguje dobře. Cukr na nitku existuje i elektronicky a tato e-kniha je dokonce k půjčení v těch knihovnách, které tuto službu s E-readingem nabízejí.

8 Emma Emma | 23. září 2015 v 8:52 | Reagovat

Nemám ráda kyselo. Jsem dítě starších rodičů - jsem to co lékař mamince léčil jako cysta v přechodu :-) tak ho znám až moc dobře. Mám babičku(91) a ta pochází z hornické kolonie v Karviné a tam se kyselo vařilo vždy na tři dny dopředu a každý týden znovu a znovu. A jako dítě jsem tomu neunikla, prostě to tak má dodnes zažité. Nikdy jsem mu nepřišla na chuť.

9 Vilemína Vilemína | Web | 23. září 2015 v 10:11 | Reagovat

Osoba blízká kyselo taky nesnáší, a to až tak, že se kvásek nesmí vézt ani jeho autem!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama