Sever

30. července 2015 v 21:30 | vilemina |  Jak vařím: menu a víceboje


Z dusného a rozehřátého města jsem toužila dostat se na vzduch, čerstvý, příjemný, inu: v sobotu ještě nic moc, ale zas jsem konečně vlezla do nejoblíbnější přehrady. Odpolední deštík jsem vítala radostně, však se do večera ještě vybralo, a tak k chuti přišel melounový mix. Začátek dovolené vypadal slibně...











A do rána? Ochladilo se masivněji, máme 12-13 stupňů a pěkně frišno k tomu...občasný deštík či kroupy, sem tam sluníčko, ale teplota už pátý den nevyleze přes patnáct stupňů...

Předesílám, že mi osoba blízká prakticky zakázal fotit každý talíř a že jsem vše zabírala jen mobilem...
První hospoda, kam jsme chtěli na oběd, byla osvědčená Rybářská bašta. Leč těsně před naším příchodem ji víceméně obsadil nějaký tábor, tak to jsme vzdali. Druhá na cestě, Epocha v Janově, rovněž nevyšla - konala se tu zrovna svatba! Tak jsme šli do třetí, Lesní chaty poblíž penziónu, ale je to spíš nouzovka. Když holt můžou mít na tabuli napsáno DENNÍ NABÝDKA, co už čekat... Ale chtěli jsme jim dát šanci, jezdíme sem několik let a nikdy jsme tu nejedli. Jídlo celkem dobré, měla jsem játra s bramborem a osoba blízká vrabce se zelím, ale menu s vodovou polévkou za 120,- patří v kraji k těm dražším. Káva Lavazza chutnala dosti nedobře. Interiér je přitom pěkný, obnovený.

Víme, proč jezdíme do penzionu s kuchyňkou...vezla jsem tradičně jedno jídlo hotové, kuře se smetanovohořčičnou omáčkou. Porce osolené a opepřené jsem doma opekla s kouskem slaniny, přihodila k nim hodně cibule a zbytek celerových řapíků, podlila zbytkem vína a chvíli dusila, dochutila jsem hořčicí a zahustila smetanou.
K tomu jsem přivařila rýži a dvě teplá jídla byla hned.
Na snídaně jsem vezla domácí lučinu a muffinky z těsta na tvarohovou bábovku se sušenými brusinkami. Jeden vaničkový tučný tvaroh se mi zdál málo, přidala jsem ještě půlku a konzistenci i chuti více tvarohu prospělo. Recept je v Cukru na nitku (odkaz vlevo) a na blog jsem ho pro obecnou známost ještě ani nedávala, ale on se vždycky někdo zeptá. Taky si ho trochu upravuji, současná verze vypadá asi takhle:
Tvarohová bábovka
1 tvaroh (1, 5 vaničkového tučného), 1/4 kg mouky (polohrubá nebo hladká), 1/4 kg krupicového cukru (stačí 200 g), 1/4 kg rozpuštěného másla (stačí taky 200 g a lze napůl namíchat s jiným tukem), 3 vejce, 1/2 prdopeče, vanilkové aroma. Dle chuti sušené ovoce (100 g), rozinky v rumu, nalámaná čokoláda.

Stačí zamíchat dohladka a naplnit vrchovatě muffinovou formu s košíčky. Vyšlo mi to na 12 kousků akorát. Pekla jsem je v pátek a ve středu jsme dojedli poslední, chutnal stále výborně.


Na tu Baštu jsme se dostali další den, kdy nebylo moc hezky - stihli jsme pak mezi dvěma menšími průtržemi aspoň procházku. Mívají tady za dobrou cenu roštěnky, to jsem tedy využila. Přece jen ctí název podniku a trvale tu nabízejí několik druhů ryb, na prvním místě pstruha. Vaří se standardně, tedy bez zklamání. Chodíme sem celkem pravidelně už leta. V osmdesátkách to byl tzv. lepší podnik, kam jsme si s kamarádkami občas vyrazily na večeři a dvě deci, kde se pořádaly i diskotéky. Atmosféra i nabídka překvapivě zůstala dost retro.

Abych nevzbudila dojem, že dovolená=jen jídlo, přidávám jednu zajímavost - vzácné naleziště masožravky rosnatky okrouhlolisté, potěšilo mě, že je stále na svém místě:


Vařila jsem další den fazole z plechu se sekanou, pak uzené s bramborem a orestovanou cuketou. Ke studeným večeřím se hodila i avokádová majonéza, kterou jsem udělala před odjezdem, neb avokádu trvalo déle, než změklo, a dřív jsem ho nestačila zkonzumovat. Jen místo žloutků jsem použila dužinu jednoho avokáda, jinak stejně - tedy 200 ml oleje, sůl, cukr, pepř, citrónovou šťávu, trochu hořčice a tyčákem umixovat. Na povrchu avokádová majonéza poněkud ztrácí barvu, ale to není na závadu. Vydrží tak tři dny.


U přítelkyně na chalupě jsme dostali borůvkový koláč a zavařené borůvky nádavkem. Je to už taková tradice.



Další štace v městě pod Ještědem přinesla v jídle zklamání, ale zato potěšila stále ještě skoro nová galerie v bývalých lázních, které pocházejí z doby největšího rozkvětu města. Secese se tu zajímavě potkává třeba s pohledovým betonem, funkčně má budova ohromný potenciál - snad ho dokáže využít. Foto ogl/FB.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 31. července 2015 v 18:18 | Reagovat

Borůvky je moje gusto.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama