Artyčok-zelenina inspirativní, leč málo výtěžná

5. května 2015 v 10:59 | vilemina |  Jídlo v umění
Už při pohledu na velkou šupinatou palici artyčoku se snad každému vybaví představa nějakého klasického holandského zátiší. Opravdu ho tam často najdeme. Fotka si přímo říkala aspoň o náznak dobové atmosféry...



Důstojné místo artyčok zaujímá v zátiších starých mistrů: Floris Gerritsz van Schooten (16. st.), Frans Snyders , Francisco Barrera, Osias Beert, Antonio ponce (všichni 16./17. st.), Luiz Meléndes (18. st.)

zdroj: wikimedia

Kupodivu artyčok neinspiroval jen v téhle době, ale vyskytuje se i v moderním umění - Picasso, Kupka.

zdroj:wikimedia

Jeho struktura je natolik inspirativní, že si jí povšimlo a zpracovalo i umění užité - v náročných textiliích, kamenině, na Muchově plakátu, dnes dokonce jak svítidlo nebo celá budova...
zdroj: wikimedia

Od babičky i matky jsem slýchala, že atryčok, to není žádné jídlo, jen se olíznou ty lístky a kousek je jedlý v prostředku, nemá to ani žádnou chuť, s čištěním a vařením je práce a vůbec to nestojí za to.

Občas jsem už o artyčok zavadila i za socíku a chutnal mi, pak až v Itálii v r. 1990 si mě získala naložená srdíčka na pizze. Párkrát jsem ho viděla i růst a výjimečně prodávat, a letos už byl v běžném krámě. Pro zajímavost jsem si ho opatřila. Návodů jsem měla dost, podrobný byl už i v Albert magazínu. Artyčok jsem tedy uvařila, raději rozkrojený na poloviny, neb to trvá téměř 3/4 hodiny. Pak jsem obrala tvrdé lístky asi ve třech řadách, až zbyly ty jedlejší - ke snědení je měkká část asi půl centimetru odspoda:


Srdíčko, tedy květní lůžko, a pár vnitřních listů už by mohlo být poživatelné celé...


...ale s lístky to dopadlo jako výše, takže z celé palice zbyde toto včetně části stonku:


Talířek je dezertní. Přidala jsem trochu majonézového dresinku a dopřála si pár soust oné jemné lahůdky, plné zdraví prospěšných látek...výsledek? Když nám tu nebují artyčoky jako plevel ve velkém množství, asi zůstanu u těch naložených :)
Dekorativní však jsou, ne?

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Limeo Limeo | E-mail | Web | 5. května 2015 v 15:15 | Reagovat

Já studuji umění, takže většinu těch umělců, které jsi zde vypsala znám, ale nikdy mě nenapadlo, že by používali i tak málo známou zeleninu jako je artyčok :D. Já jsem jej nikdy neochutnala, ale vypadá to zajímavě, rozhodně děkuji za typ a opakování holanských umělců z dřívějších dob :D :D.

2 Vilemína Vilemína | 5. května 2015 v 21:27 | Reagovat

Dík, je to jen takový nástřel děl, ani jsem neuplatnila vše, co jsem našla - nenapadlo mě, že ty vzory na hedvábí ap. jsou artyčoky... ono je to zelenina neznámá od války u nás, jinak byla vždy dost oblíbená i před válkou, a ve Středomoří nejvíc a pořád.

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 5. května 2015 v 22:27 | Reagovat

Chodím ho fotit do botanické zahrady Na Slupi v Praze.

4 Vilemína Vilemína | 6. května 2015 v 10:13 | Reagovat

Tak tak - to je dokazujem, že artyčok je u nás spíš botanická zajímavost než zelenina...
Před pár lety jsem ho vyfotila na nějakém pokusném ekozáhonku v Dendrolce, ale to bylo jen pro diplomku, jak jsem se dozvěděla...foto je tady:
http://vilemina.blog.cz/0810/dyne-v-case-halloweenu

5 toffo toffo | Web | 6. května 2015 v 10:45 | Reagovat

Vloni jsme měli o prázdninách cestu po Bavorsku a tam jsem na vlastní oči poprvé viděla artyčoková pole. Sklizené artyčoky ležely na paletě u hospodářské usedlosti - jako prodej do kasičky na základě víry v poctivost kupujícího. I ta pole vypadají impozantně, stejně jako artyčok v malířském umění :-)!

6 Vilemína Vilemína | 6. května 2015 v 16:30 | Reagovat

:))

7 petra petra | 6. května 2015 v 17:13 | Reagovat

Oko se potěšilo, chuťové pohárky nijak nelační. Hezky sepsáno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama