Jarní novoročí čili Velikonoce

14. dubna 2014 v 12:42 | vilemina |  Povídání u stolu
Už je to neodvratné - největší svátky máme na dohled. Okna jsou umyta, to jsem mohla sledovat v okolí už před několika týdny. Domácnosti patrně též budou pečlivěji vycíděny, jak se na jarní novoročí patří - smyslem lidových zvyků je to stejné, jako na Vánoce, vyčistit domácnost od zlých sil a všech nekalostí a začít roční cyklus spolu s novým hospodářským rokem...podpořit růst a plodnost dmoucím se pečivem a dalšími jarními zázraky jako zelené byliny, vejce a mladé maso.



Ano, křesťanství k tomu dodalo svoje příběhy, rovněž působivé, ale nemám dojem, že by byly lidmi šířeji přijaté. Na Vánoce ještě Ježíška a jesličky vidíme všude, ale ukřižování a zmrtvýchvstání Krista nějak "netáhne". A půst taky ne.
Nesnesitelně kýčovité levné sladkosti a dekorace jdou dost proti každému smyslu svátků. To není nic nového, prostě kšeft potřebuje příběhy, ber kde ber. A přes emoce nám toho vnutí nejvíc...

Právě proto by i Velikonoce mohly být dobrou příležitostí, jak naopak připravit domácí lahůdky. Tradičního pečiva existuje spousta - každý rok dělám jeden nebo dva druhy, všechno by se sníst ani nedalo.
Jsou zde a loňská novinka-vrkoč tady. Letos se chystám na jarní dort, přidám ho až na konci týdne. A asi tvarohová štóla ještě bude.

Zkouším také různé druhy masa, když nějaké dostanu. Vloni s kůzletem jsem moc neuspěla, bylo velice tuhé a poddalo se až po několika dalších hodinách dušení, pečení tři hodiny nestačilo. Ale pro letošek, budeme v počtu čtyř nebo šesti, jsem už "ukořistila" v hypáči vakuovanou vykostěnou jehněčí kýtu, vzhledem k možnostem, co mám, to je dobrý kauf. Snad to vyjde. Pro jistotu k ní ještě přidám nějaké dobré vepřové, obojí pomaleji pečené, doplněné tradičně špenátem a nějakou knedlíkózní přílohou, ještě nevím konkrétně, jakou, asi s podílem brambor.


Hodila by se i nějaká polévka, ale asi to nebude žádná kolednická "šmigrustovka", zakloktaná vejci, s kusem bůčku a klobásou. Mám ji napsanou drahně let v notesu, ale ještě nikdy jsem ji nevařila. Dělávaly se i různé zelňačky a ta správná stará polévka se nazývala úšelo (slovo příbuzné s jíchou, jíškou, které ztratilo počáteční j...), byla se smetanou, vejci, nakyslá a s opečenou klobásou a slaninou, obé prý na Valašsku.

Předtím určitě upeču nádivku. Pár vajec na ozdobu možná nabarvím, ale není to nutné. Taky se vydáme na nějaký výlet, s tou nádivkou a štólou, ale možná pořídíme i nějakou hospodu.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 14. dubna 2014 v 20:31 | Reagovat

úšelo je mazlivé slovo.

2 Chain Chain | Web | 14. dubna 2014 v 20:40 | Reagovat

Něco jako popisovanou úšelo dělávám, jen místo mléka používám zbylou odkapanou syrovátku. (sladko)Nakyslé to je také, ještě navíc brambory.

3 Vilemína Vilemína | 14. dubna 2014 v 20:54 | Reagovat

1 - slovo úšelo mi taky učarovalo, tak jsem byla potěšena, když jsem našla výklad u Václavíka, schovávala jsem si to už déle

2 - je to starodávný pokrm, tak jistě budou žít nějaké variace, to by mohlo souviset - a ještě ty žloutky nezapomeňte :) Někde to stejně byla spíše zelňačka a jinde zase krupicová kaše se skořicí, tak úšelo může být ledasco :)

4 petra petra | 24. dubna 2014 v 10:57 | Reagovat

Jehněčím výsledkem se pochlub, nadělala jsi mi notně chutě!
Já letos prvně upekla tradiční nádivku z celozrnného toustového chleba, tmavou tedy, na pohled divná až nevábná,ale chutnala dobře.
Odposlechnuto: předškolní dítko vyslechlo Ježíšův příběh velikonoční, zadumalo se a vzneslo dotaz - tak to on už letos nebude nadělovat, když ho ukřižovali? :-)

5 Vilemína Vilemína | Web | 24. dubna 2014 v 15:50 | Reagovat

Jehně bylo měkké, ale moc suché - bez slaninky.

Ad ukřižování: super postřeh!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama