U Kafky v kuchyni

11. března 2014 v 22:23 | vilemina |  Jídlo v umění
Aktuálně se mi hodí připomenout jednu knížku, když je ten březen.
U Kafky v kuchyni čili Dějiny světové literatury ve 14 receptech
Obálka titulu U Kafky v kuchyni
se mi dostaly do ruky nedávno - útlá knížečka se známou Campbellovou plechovkou
polévky, avšak s Kafkovou hlavou, vyšla už v roce 2007 (BBart). Pozoruhodné je, že
autor Mark Crick svoje literární hříčky doplnil i ilustracemi, typickými pro styl každého autora. Jsou zábavné stejně jako receptové parodie výstižně napodobující styl jednotlivých literátů.
Navíc se mezi vybranými recepty najde i několik dobře použitelných...






zdroj: kosmas.cz

Fenkata à la Homér:
Achilleus rychlý v běhu vyšel ze stanu, zanechav pláče,
koženou zástěrou opásal si, chrabrý hrdina, prsa a bedra,
a stáhl králíka z kůže a zručně jej rozčtvrtil na stejné díly,
načež je osmahl na olivovém oleji, až zhnědly,
a vůně stoupala k Olympu, kde bohové nad lidmi vládnou.
Vida, že božský Achilleus již neteskní sám ve svém stanu,
odvážil se Meneláos s bylinkami a kořením za rekem přijít,
a do kotle je přidat.
Důvtipný Odysseus pak namíchal sladkého vína,
zalil jím maso, jež vzápětí odebral z ohně, aby je v klidu
půl hodiny v marinádě spočívat nechal.

Clafoutis Grandmere à la Virginia Woolfová:
"Vložila třešně do vymaštěné zapékací mísy a vyhlédla z okna. Děti závodily na trávníku... Obrátila oči zpátky k třešním, nebude je vypeckovávat, tak hezky a vesele se vyjímají, červené puntíky na bílém podkladu, a to malé tvrdé uvnitř vůbec není vidět, a soucitně pomyslela na paní Sorleyovou, která nemá manžela a musí živit tolik krků, paní Sorleyová zná v životě jen to tvrdé a vůbec nic měkkého, a odložila mísu s třešněmi stranou."

Čokoládový dort à la Irvine Welsh:
-Nebylo to špatný, povídá. - I když hérák to není.
-Nebylo špatný? Dyť si toho sežral půlku, vole.

Estragonová vejce à la Jane Austenová:
Je všeobecně známo, že necháme-li vejce ve spíži příliš dlouho, zůstanou na ocet. Vejce z Oakleyského statku se v somercotské kuchyni usídlila teprve nedávno, a již paní B. plánoval pokrm, kterým se v sousedství uvedou a jenž se setká, jak doufala, s veskrze příznivým přijetím. Její vejce byla od přírody bohatě obdařena nadáním půdobit jednoznačně roztomilým dojmem...

Jehněčí s koprovou omáčkou à la Raymond Chandler:
Chtěl jsem té kýtě přijít na kloub. Vzal jsem ji do ruky, byla chladná a vlhká jako koronerova dlaň. Vytáhl jsem nůž a rozkrájel maso na kusy. Přejel jsem prstem čepel, nakrájel na plátky cibuli, a než jsem si stačil uvědomit, co dělám, ležela mrkev na stole rozsekaná na kousky. Ani se nehnula.

Milovníky jídla může přivést k literatuře a milovníky literatury zase může dostat do kuchyně - obojí považuju za skvělou příležitost!
Věnujete při četbě pozornost tomu, co hrdinové jedí, tedy když se o tom píše? Představujete si, jaké pokrmy asi konzumovali, jak žili? Evokuje vám nálada nějakého literárního děje konkrétní jídlo?

V dětství jsme vždy po četbě Broučků vyžadovaly zelnou polívčičku, po Alence čaj a sušenky. Austenová zase přímo volá po lívanečcích, ale vzpomněla bych i na nějakou echt klasiku. Co vy?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama