Z dovolené

2. září 2012 v 21:32 | vilemina |  U cizích stolů

Aktuálně: Líbí se vám můj blog? Dejte mu hlas v soutěži o Blog roku zde (ankteta za článkem) až do 21. 10.

Nechci popírat, že jsem měla dovolenou a že jsme i na dovolené jedli a trochu jsem i vařila. Bylo to v první půlce srpna již tradičně v Jizerkách, kam zkrátka aspoň jednou za rok musím.
Tedy nestojí všechno vaření za řeč, ale něco se najde. Na salát si beru zálivku připravenou předem doma, je to pohodlné.


Hub bylo letos pramálo, našla jsem jich pár, tak akorát na polévku. No jo, na polévku, když s tím moc nepočítáte... naštěstí polévka nepotřebuje mnoho, tak jsem to dala dohromady: nejdřív jsem dala vařit pár brambor pokrájených na malé kousky, aby se i trochu ovařily a polévku zahustily. Vodu jsem osolila. K bramborám jsem poté přidala celou cibuli a misku pokrájených hub a vše připepřila, další koření jsem neměla. Polévku jsem naředila mlékem, a to bylo vše - nejlepší byla třetí den.

Pak ještě jsem při cestě do města koupila kuřecí maso, pórek a žampiony a ze všeho udělala dosti dobrý pokrm s rýží ze sáčku.
Další jídla už nejsou nijak výjimečná: druhá troška hub ochutila těstoviny, opečená cuketa s rajčaty taky. Na začátek jsme měli holandské řízky z domova s bramborem.

Z hospod zaujal nejprve hotel Savoy v Josefáči. Hotel je trochu stranou, za obecním úřadem. Přilákala mě nabídka na tabuli před vchodem - jehněčí kolínko se špenátem. Uvnitř je vše už dosti pěkně zrekonstruované, zvenčí ještě nikoli. Nábytek TON, dlažba, pěkný výčepní pult - trochu moc umělých kytek na můj vkus, ale zato bytelný krb.
Jehněčí kolínko se jen rozpadalo, bylo přitom šťavnaté, škoda jen "klasického" zahuštěného špenátového protlaku a napařených bramborových knedlíků. Vzhledem k ceně však vynikající. I druhé jídlo, špíz dle vrchního, chutnalo dobře, obsahovalo trojí maso s barevnou zeleninou napíchanou na jehle. Inzerovaný točený černý Kozel nebyl, ale piju pivo tak zřídka, že jsem neměla nic ani proti lahvovému.
Podnik si své hosty teprve hledá. Vrchní si postěžoval, když jsem mu chválila zařízení, že je málo hostů. Během naší návštěvy dorazily další dvě skupinky turistů, tak snad tak zle nebude. Ostatně pečená kachna již ten den byla vyprodaná.

Druhá hospodská návštěva byla delší dobu připravovaná - konečně jsem zjistila, jak se věci mají, totiž že náš oblíbený kuchař z Šámalky předal podnik mladší generaci a zařídil si svou hospodu v Liberci - Kunraticích. Vše se dozvíte na stránkách hospody U Poláků.
My si vybrali návštěvu po jedné hodině a viděli jsme to přeplněné parkoviště i plný lokál, který se teprve kolem druhé uvolnil. Vaří se tu dobrá česká jídla, i docela obyčejná. Nabídka v poledne představuje několik hotovek včetně nějakého sladkého pokrmu a tzv. polední minutky, které jsou menší - ze 100 g masa. Večer se nabídka liší.
Zvolili jsme prověřenou zvěřinu, tentokrát srnčí ragú. To nezklamalo, maso šťavnaté, měkké, s trochou dobrého sosu.
O ostatních položkách netřeba mluvit, byli jsme i s přáteli spokojeni. Jen na jednu polévku vytížená obsluha pozapomněla. Na focení nebyly podmínky. Když se lokál kolem druhé vyprázdnil, prohlédli jsme si starý stroj - děličku těsta, jak nás obsluha poučila:


Pak jsme zašli i na zmíněnou Šámalku, známou nám již dlouhá léta. Trefili jsme se do chvíle, kdy byl volný stůl, což se ne vždy podaří - ale všední den odpoledne, pošmourné počasí, pár skupinek právě odcházelo. Dala jsem si opět zvěřinu, je mi vzácná: masové nudličky na hříbkách v husté omáčce chutnaly rovněž skvěle.

Na Baště na náměstí u kostela tentokrát příjemně překvapili - je to tam jak kdy. Nabízejí zvěřinu každý den, tak to jsem si zase nenechala ujít. Jelení kýta s grilovanou zeleninou byla výtečná, šťavnatá, dobře ochucená, a to včetně té zeleniny, která obsahovala i cuketu, lilek, papriku, řapíkový celer.


A v jiné rozšířšené sestavě, tentokrát s našimi "mladými", jsme vyjeli až na Weberovku - je tam báječný výhled, i když byl ještě trochu opar. V chatě jsou tradičně ubytovaní němečtí důchodci, ale restaurace je otevřená pro všechny do devíti hodin. Venku místo tenisových kurtů minulých let vzniká opět zahradní úprava. Objekt je zmodernizován a upravený v současném stylu - pamatuju, jak v devadesátých letech zde převládaly rudé plyšové či sametové čalouny, bílý "mozartovský" nábytek a umělé kytky, jak velel vkus té doby i nejčastějších návštěvníků. Ještě předtím to byla klasická turistická chata již od roku 1929.
Na jídelním lístku se nabízí přiměřený počet dobře působících jídel v rovněž příjemných cenách, jen nápoje jsou o něco dražší. Dezerty na webu nejsou, ale také stojí za pozornost - některé kombinace lákaly, nevyskytují se až tak běžně - grilovaný ananas, švestky s čokoládou.
Všechna jídla jsme ocenili: měla jsem opět zvěřinu, tedy srnčí ragú, opět s houbami a opět jiné a chutné. Hlavně mě zajímala příloha - bramborová roláda s ořechy, ale ta byla jen napařená, těsto trochu gumové, ořechů dost, ale chuťově se neprosadily - k mému zklamání dodaly knedlíkovým plátkům nepříliš vábnou našedlou barvu, škoda, že v kombinaci s houbovým ragú vypadalo i dobré jídlo poněkud mdle.
Z dalších jídel u stolu stojí za zmínku úžasný, měkoučký a šťavnatý flat iron steak. Míchaný salát k němu se podával dochucený, což také není stále samozřejmostí. Klasická kachna byla též dobrá. Na ní byl pozoruhodný hlavně vlhčený ubrousek na prsty - podával se formou tablety, kterou si host sám zalije trochou vody, nechá vypučet a rozmotá... docela fajn, zatím jsem to neznala.
K jídlům se hodilo pivo a na závěr jsme si dali nějaké kávy, rovněž vyhovující, včetně bezkofeinového pressa. Na moučníky jsme totiž už neměli místo.
Obsluha byla profesionální a příjemná, nečekali jsme na nic dlouho. Závěr posledního večera nás odměnil i romantickým výhledem s dominantou Ještědu.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Livien Livien | E-mail | Web | 2. září 2012 v 22:02 | Reagovat

Oooo Jizerky, mé rodiště. Jídlo vypadá úžasně a to s tou domácí zálivkou je opravdu dobrý nápad.

2 toffo toffo | 3. září 2012 v 6:56 | Reagovat

Zní to na pěkně prožitou dovolenou. Budu tipy nosit v hlavě, pokud se nám třeba do roka a do dne podaří Jizerky navštívit. Před několika lety jsme párkrát byli na Souši, U Fíka. V zimě i v létě,utrmácená na běžkách jsem se hladová naučila jíst držkovou i s držkama na Jizerce :-)

3 Vilemína Vilemína | 3. září 2012 v 12:37 | Reagovat

V zimě už nejezdím, ale taky to bývalo skvělé. Vše se mění - ale pořád se dá najít i nějaká původní cesta, bez upraveného povrchu - třeba právě na ty zobrazené vodopády na Jedlové.

4 notverysmart notverysmart | 4. září 2012 v 18:05 | Reagovat

Ahoj máš moc pěkný blog. Koukneš se na náš? http://notverysmart.blog.cz

5 vilemina vilemina | 5. září 2012 v 10:16 | Reagovat

Dík, ale jsem poněkud jiná cílovka...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama