Zavařování pro radost

18. července 2012 v 11:57 | vilemina |  Sladká jídla a zavařování
Vaření provozuju jako koníček, a tak stranou nemůže zůstat ani zavařování. Na začátku jsou romantické představy krásně vyrovnaných skleniček s lákavým obsahem. Větší část z nich bude ve finále zpracována na vánoční dárky, ale na to je třeba myslet už v létě. Od nezávazných představ postupně přejdu k obstarávání nějakých surovin, protože v tom je to kouzlo - většinou se najde mezi spřátelenými osobami někdo, kdo v sezóně rád daruje své přebytky, což je doprovázeno i příjemnou návštěvou a pocitem užitečně stráveného času na staně hostitelů i mojí.
Po nějakých menších útrapách během transportu tedy konečně mám v kuchyni kýžené plodiny a můžu své zavařovací sny začít realizovat... nejdřív se mi zdá, že na všechny plány mám ovoce málo, ale během práce zjistím, že je ho až zatraceně moc:)
Zjišťuju, že mi chybí čas, síly, podpůrné suroviny a sklenice. Tedy ne všechno, ale něco vždy spolehlivě. Ale takovým náladám není radno podléhat, protože ovoce nečeká. Koníček je i závazek:)
Přivezla jsem si dvě kila mirabelek, asi tři kila višní, nějakých 5-6 kilo červeného rybízu a dvě kila černého. Vše hodně zralé.
Den první:
Večer po návratu jsem vypeckovala mirabelky a dala je dusit do hrnce se solí, pepřem, kardamomem, cibulí a česnekem - bude z nich čatní. Do druhého hrnce jsem obrala skoro dvě kila červeného rybízu na džem a la brusinky nechala být. Mezitím jsem stihla připálit ty mirabelky, tak jsem je musela dát do jiného hrnce.

Den druhý - volný:
Část černého i červeného rybízu jsem obrala a dala v krabičkách mrazit. Do toho se nečekaně zastavil otec, tak jsem mu hned zabalila porci višní a rybízu na koláč s sebou.
Višně jsem odstopkovala a přebrala a uložila zatím do chladničky. Asi tři čtvrtě kila černého rybízu jsem smíchala s cukrem jedna ku jedné a promačkala a a nechala stát do druhého dne (v lednici radši) - to bude džem bez vaření. Směs černého i červeného jsem si připravila na koláč. Osoba blízká se zúčastnil mytím nádobí, nesnesl by se v těch lepkavých bobulích patlat. Dokončila jsem čatní: rozměklé ovoce jsme rozmixovala, přidala jsem trochu octa, cukru, další sůl, sušený česnek, aby chuť byla o něco silnější, než očekávám výsledek, a naporcovala do skleniček. Sterilovat budu později.
Udělala jsem ještě rychle oběd - papriky plněné masem nebo sýrem v troubě a upekla jsem velký skleničkový koláč, vylepšený o vejce a s máslem místo oleje.
Po obědě jsem dala vařit odleželý rybíz a la brusinky, ale bylo zřejmé, že takhle zralé ovoce samo nezželíruje, tak jsem to odložila - něco budu muset teprv koupit. Dokončila jsem přebírání červeného rybízu, že ten nejvíce pochroumaný rozvařím na džem a propasíruju. Zatím jsem ho jen krátce povařila, bude chtít něco přidat taky. Poklidili jsme viditelné stopy po ovoci a s návštěvou si dali ten koláč, ale větší díl jsem ho dala zmrazit.
Měla jsem už všeho akorát dost, přiznávám. Říkala jsem si, že už mi stačí "ke štěstí" jen nějaký potměšilý rybízek rozšlápnout po světlém koberci v přilehlém pokoji, ale to se naštěstí zatím nestalo.

Den třetí:
Koupila jsem holt želírovací prostředek, pektin v něm je přírodní. Sice obsahuje i konzervant, ale je to něco za něco. Po úvaze, zda použít jen cukr (i tím lze želírování dopomoci ve spojení s kyselinou citrónovou), jsem zvolila tuhle variantu. Jde o celkem šetrnou látku. Ale bude mi stačit přidat tak poloviční množství, než se uvádí.
Dovařila jsem rybíz a la brusinky, naplnila do skleniček. Pak jsem rozmixovala rybíz na želé a propasírovala drátěným cedníkem. Mívali jsme mlýnek Tutti frutti, ale kde je mu konec...odšťavňovač jsem si nepořídila, šlo by to o něco snadněji. Naplnila jsem sklenice.
Černý rybíz s cukrem už zatuhl, ještě jsem ho promixovala a po úvaze dala část zmrazit. Musela jsem naněkolikrát umývat skleničky, taky nádobí. A zbývaly višně.
Po pauze na úklid a zapisování jsem se rozhodla jich většinu naložit do alkoholu, že část ještě nechám na další koláč nebo na omáčku. Ale vyšlo mi to akorát a do dalšího dne by už nemusely vydržet. Naložila jsem dvě velké sklenice, celkem tři a půl litru. Ovoce jsem prosypala cukrem a zalila jednu vodkou a druhou napoleonem. Dělávali jsme před lety "rumtopf", měla jsem na to z NDR hnědý skleněný soudeček asi litr a půl velký se stejnojmenným nápisem. Ovoce se skládalo postupně, jak zrálo, zasypávalo cukrem a zalívalo rumem, až byl soudek plný - a nechávalo se uležet do Vánoc. Někde je tento způsob ještě živý, občas se o opilém ovoci někdo zmíní.

Zbývá už jen sterilovat, ale to může být i za týden. Poslední rest - připálený hrnec se odmořuje sodou, uvidíme. Vyrobené produkty snad budou dostatečnou náplastí na dílčí nepříjemnosti, ale je pravda, že takhle masivněji jsem už nezažila zavařování dlouho! Častěji si nachystám jednu věc nějak postupně, ale záleží na tom, jak se sejdou suroviny.
Nakonec to byl docela maratón - ale co, i jiné zábavy jsou vyčerpávající, sporty, zahrádka...tak co je divného na tom, že si člověk "dá do těla" v kuchyni?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 18. července 2012 v 13:12 | Reagovat

Chutney jakéhokoliff druhu mám rád.
Páč chutnay.

2 Vilemína Vilemína | 18. července 2012 v 13:25 | Reagovat

Dobrýá hříčka, dík.

3 Fredy Kruger Fredy Kruger | 19. července 2012 v 22:40 | Reagovat

" Žalovat budu ty lotry !

Když zavařoval jsem v kotli,
tak bratranci ( od mého strýce )
přiložili tam více !
Nebylo možno jim zabránit !

Stašlivé v kotli pak bublání,
já v nastalém potom zmatku
málem jsem zavařil matku !"

... "Musela to být pěkná kráva " !

( to matka  tak zlostně přitakává )

4 Alena Alena | E-mail | Web | 20. července 2012 v 22:12 | Reagovat

Taky jsem letos zavařovala džemy. Jahodový, meruňkový a mirabelkový. Od všeho trošku. Mirabelky - kompot dělávala moje maminka, když jsem byla ještě dítě a pamatuji si, že mně moc kompot chutnal. Tak poprvé v životě jsem z mirabelek dělala džem. Ale dala jsem to do hrnce i s peckami, rozvařila a propasírovala přes sítko na halušky. No, dělat to z pěti kil, bych ale nechtěla. :-D Chutný ale je. :-)

5 Madla Madla | Web | 21. července 2012 v 10:43 | Reagovat

Zvládla jsi ten zavařovací maratón skvěle! Mě teď čeká rybíz a višně, náš stromek na dvorku se nějak rozrodil a všechno se nevleze jen do višňové zmrzliny a do koláčů. Mirabelky ještě nemáme, ale až budou, budu se pod nima topit asi stejně jako ty, loni jsem jich měla na zpracovíní tak pět kilo :-)

6 Vilemína Vilemína | Web | 22. července 2012 v 10:51 | Reagovat

4,5
Mirabelek je hodně odrůd, zrají postupně, tyhle byly zrovna nějaké rané, na další se taky ještě těším. Pecky cedníkem pasíruju taky někdy, ale zrovnajsme měla druh, co šel dobře.
Možná by to snima šlo i bez míchání, odležet, jako Šárčina povidla nebo ten rybíz.
Na kompot jsou lepší méně zralé, na džem více. Po týdenním odstupu bych už zavařovala klidně zas!

7 Daduf Daduf | 25. července 2012 v 16:40 | Reagovat

Zavařování mám spojeno hlavně s dětstvím. A tehdy jsem si říkala, že já tedy určitě nikdy nic zavařovat nebudu. Jenomže on ten koupený džem chutná jinak a sehnat výbornou rybízovou marmeládu na slepení lineckého cukroví je téměř nemožné. Takže i já v létě stojím u sporáku a míchám ty neskutečné dobroty a vymývám hromadu nastřádaných skleniček a mám z toho tak nějak radost, že se mi dílo daří :-)  Jo a ten nevařený džem z černého rybízu jednou dělala i moje maminka. Říkala, že ztuhne a on pořád nic. V míchání jsme se střídali všichni asi týden a pořád nic. Nakonec ho dala do sklenic a uložila vzadu ve spíži, kde jsme na něho zapomněli. Po 10ti letech byl nalezen a opravdu ztuhl:-)

8 Vilemína Vilemína | 27. července 2012 v 16:54 | Reagovat

Díky za vzpomínky.

Asi byl černý rybíz už moc zralý - mně ztuhl do rána.

9 Kerria Kerria | Web | 5. srpna 2012 v 18:16 | Reagovat

[8]: Taky v létě zavařuju, teda já spíš jen marmeláduju, protože marmelád máme velkou spotřebu. A jak píše Daduf, ty kupovaný stojí za prd, jak chuťově, tak i co do použitých surovin (jen 5% ovoce???)
Loni jsem "v sezóně" nastoupila do práce a nestíhala, tak jsem část ovoce hodila do mražáku a marmelády vařila až po vánocích. Ale šíleně mě to nebavilo, chyběla asi ta správná atmosféra.

10 north face jackets outlet north face jackets outlet | E-mail | 22. listopadu 2012 v 8:44 | Reagovat

Losos je výborná ryba, cibuli mám taky ráda. Ale v kombinaci s bramborovou kaší bych si to asi nedala lososa ano a s tou bramborovou kaší to jo, ale cibulovou? Proč ne.

11 Cheap Nike Shoes Cheap Nike Shoes | E-mail | 22. listopadu 2012 v 8:55 | Reagovat

A copak jste měli dobrého v Imperialu? idím snad Sachr, čokoládovou pěnu se šlehačkou a ovoce s nějakým sorbetem? A holešovickou tržnici vám Pražákům opravdu závidím

12 Tereza Tereza | E-mail | Web | Čtvrtek v 12:13 | Reagovat

Zavařujeme pravidelně každým rokem. Záleží, z čeho je možnost (úroda).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama