Předvánoční lekce vaření s dětmi

22. prosince 2011 v 1:04 | vilemina |  Jak vařím: menu a víceboje
Od loňských pokusů o dorty jsem s klukama vařila už víckrát, ale poslední předvánoční vaření mi připadalo nejzajímavější.
Úkol zněl: něco k večeři a nějaké cukroví, jo a taky ty úkoly zkontrolovat...
Jedno adventní odpoledne jsme tedy šli do toho: předem jsem zadala instrukce, co se má nakoupit. Chtěla jsem udělat kuře na zelí s nějakou bramborovou přílohou, raději ze syrových brambor, mohly být klouzáky-chlupaté knedlíky i bramboráky. Děti si vybraly knedlíky. Pak jsem chtěla upéct trochu lineckého a využít vykrajovačky ve tvaru karty, že by je to mohlo bavit.
Nejprve jsme připravili kuře se zelím, aby se zatím předpeklo. Vzala jsem celé kilo červeného zelí - mělo být kysané, ale bylo sterilované v nálevu, tedy o dost sladší. No co, snad to nebude moc vadit. Jednoduše jsem zelí trochu vymačkala a rozložila na plech. Kluci zatím nasolili a nakmínovali kuřecí horní stehýnka a rozložili na zelí, pak už jen pár klínků cibule do mezer a šup s pekáčem do trouby.


K podlévání jsem tentokrát zvolila pivo, a to černé. I se sladším zelím kuře dopadlo skvěle. Tento recept patří dle statistik k nejčastěji navštěvovaným na mém blogu, asi se tedy často hledá. Příprava jednoduchá, suroviny dostupné a domácí, výsledek - skvost. Zvládnou to i děti - ale při podlévání jsem na ně dohlížela. Moc se jim líbilo, jak pivo na horkém mase pění, tak jsem musela hlídat i to množství, aby tam kvůli zábavnému efektu nenalili hned všechno! To by pak kuře moc zhořklo, pivo by se mělo mezi podléváním trochu vypéci.
Jakmile bylo kuře v troubě, ještě jsme společně zadělali těsto, obyčejné linecké z Hery, a dali ho odpočinout do lednice. Vzniklou technologickou pauzu vyplnily domácí úkoly.

Pak jsme se pustili do pečení - kluci střídavě váleli a vykrajovali, není snadné placku stvořit stejně vysokou, nedařilo se to hned napoprvé. Příliš tenké části jsme seškrábli z desky a zpracovali znovu. Kartičky kluci neznali a zaujalo je vykrajovat vyšší hodnoty, ale sami brzy viděli, že to nebude držet - zůstali jsme tedy u nižších počtů otvorů...upekli jsme dva plechy cukroví. A z posledního zbytku jsme vytvarovali pár prstíků:


Tip na ně mi přišel mailem někdy na podzim a já si ho pro kluky schovávala, ale pak jsem na to málem zapomněla! Místo nehtu se dá půl mandle a pár zářezů dojem umocní.

Když jsme se shodli na příloze a probrali všechny možnosti, dal se mladší z kluků do loupání a strouhání brambor, šlo mu to moc dobře.


Mám všelijaké bosáky, klouzáky, chlupaté knedlíky či halušky ráda, ale není to s nimi vždy jen tak, i byla jsem zvědavá, jak se nám povedou. Na zahuštění jsme použili dětskou krupičku. První knedlíček se rozvařil, druhý též, až když jsme těsto zahustili více, držely kousky pohromadě. Přidali jsme i jedno vajíčko. Knedlíky by šly nabírat i lžicí, ručně je bylo možno ještě trochu přitvarovat - nakonec se uvařily přiměřeně dobře.Díky krupičce byly kypřejší než z mouky.


Kuře jsme ještě obrátili a dali dopéci, zelí trochu přisolili. Mohlo se servírovat.


Kombinace s červeným zelím a krásně měkkým kuřetem, které se peklo něco přes hodinu, a s knedlíky ze syrových brambor se povedla.
Po společném jídle ještě hoši slepili marmeládou upečené cukroví. I prstíky se podmažou, mandle by jinak nedržela. Vypadají neodolatelně!


S nádobím jsem klukům pomohla, podlahu od mouky zametli sami - a bylo hotovo. To odpoledne jsme si krásně užili.
U kluků sice nemůžete nikdy s jistotou tvrdit, že už jsou rozumnější :), ale přece jen každý rok je znát. Páťák už má celkem jasno, že by chtěl být kuchařem, to se jistě dva roky nemění, a třeťák se na mě snad nebude zlobit, když prozradím, že by si přál být přírodovědcem a zachraňovat lední medvědy.
Sama považuju společné vaření s dětmi za hodně důležité, mě aspoň takové zážitky hodně ovlivnily. Nejen o tom, jak jsem vařila s babičkou, ale i s matkou a po celé dětství a mládí, píšu v knížce Cukr na nitku (odkaz vlevo).
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Slovanka Slovanka | Web | 22. prosince 2011 v 7:42 | Reagovat

Nádherný - Hlavně to kuřátko :) Zvláště teď. když jsem ještě nejedla, mám na něho hroznou chuť. :)
Jinak přeji krásné vánoční svátky - a spoustu dobrého jídla. A ať se synům sny splní ;)

2 Vilemína Vilemína | 22. prosince 2011 v 9:18 | Reagovat

Díky. A na vysvětlenou - jsou to děti "přichýlené", ze spřáteleného okruhu.

3 Olinka Olinka | Web | 22. prosince 2011 v 9:24 | Reagovat

To je skvělé, že zapojujete kluky do domácích prací (byť jsou "jen" přichýlení). Pak si třeba ani nebudou myslet, že se uvaří a uklidí samo:-) Ty prstíky jsou kruté, už jsem je někde viděla. S tím bych u našich asi neuspěla:-)

4 Daysy Daysy | E-mail | Web | 22. prosince 2011 v 10:27 | Reagovat

Ty prsty jsou dokonalé! :))

5 Vilemína Vilemína | 22. prosince 2011 v 11:55 | Reagovat

3,4 - Díky, prstíky jsou legrace - děti hororové rekvizity milují, jsou vycvičené z pohádek tam se s nikým nikdo nemazlí, a to ani v těch novodobých kreslených či v PC hrách.

6 Juli (: Juli (: | Web | 22. prosince 2011 v 17:59 | Reagovat

No super !!! Ty karty jsou moc povedené !

7 Arion Arion | 22. prosince 2011 v 21:59 | Reagovat

miluji dušené červené zelí, a kombinace se šťavnatým kuřetem a bosáky je dokonalá. Klobouk dolů. Jen to "linecké z Hery...":(( Ani za svět.

8 Madla Madla | Web | 26. prosince 2011 v 10:18 | Reagovat

Už se těším, až budu se syny taky takhle vařit a péct. Letos jsem se pokusla synka (má dva a půl roku) zapojit alespoň do zdobení cukroví, no, pomáhal, ale cukrové vločky a lentilky mizely víc v něm, než že by se objevovaly na perníčkách a cukroví. Ty prstíky jsou skvělé, až budou kluci větší, určitě budeme podobné šílenosti taky péct.

9 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 26. prosince 2011 v 16:58 | Reagovat

Dlouho jsem tu nebyla i když na doma.cz vše sleduji. Takže nejdříve přání pohody a zdraví Vilemíno tobě i všem tvým blízkým. K tomu vaření s dětmi, takto i já učila děti nenásilně umu kuchyňskému. Vyplatilo se a děti pak uvařily, když já byla po noční o víkendu a nebo měla jsem ranní. Sami dovedly ocenit práci v kuchyni i později u své partnerky (syn) a také ji zastat. Měli by takto vést všichni své děti k vaření, ale i k nákupům. Já vždy řekla sumu, kterou děti mohou utratit a sami si naplánovaly co uvaří, co je třeba koupit a co je doma.

10 Vilemína Vilemína | Web | 26. prosince 2011 v 18:31 | Reagovat

Dík za komentáře všem.

Mě to baví. Sama jsem vše okoukala a odzkoušela pod dohledem babičky i matky, jak ostatně vzpomínám v Cukru na nitku.

Hodně lidem však chybí i takové ty tiché znalosti, co člověk doma vstřebá, co se jak dělá, i ty běžné nákupy, "zbožíznalství", domácí ekonomika, s tím vším pak začínající domácnosti tvrdě bojují leta:)

Syn sice říká, že si z dětství nic nepamatuje, ale přece jen ve své domácnosti vaří - dokonce nás teď pozval na vlastnoruční svíčkovou, byla výborná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama