Mohla jsme chodit tak do druhé třídy, když jsem v zálesácké příručce z edice OKO objevila recept na žaludový dort. Důkladně jsem ho studovala a dlouho uchovávala, ale nejspíš naštěstí na něj nikdy nedošlo.
Žaludy i kaštany jsem na podzim milovala, ve Stromovce jich bývalo spousta a krásných. Se sestrou jsme je nadšeně sbíraly a doma jimi zdobily volná místa poliček a knihoven. Když oschly a nebyly už tak pěkné na pohled, občas z nich vylézali i pěkně tuční bílí červi, které jsme najednou objevily třeba na stropě! Nebo to celé zaplesnivělo a zahnilo…fuj!
"Co si to taháte domů, když to tady pak leží bez povšimnutí! Hned to vyhoďte - a ne abyste zas zvenku něco nanosily!" "Když ony jsou ty kaštánky a žaludy venku tak pěkný, lesklý…chtěly jsme dělat zvířátka. A žaludový dort a …" Všechno to hned letělo do popelnice a na ten dort jsem musela donést nové žaludy a začít je hned zpracovávat.
Měl být poskládán z několika placek vyrobených z mouky, na kterou se měly žaludy loupat, drtit, máčet dlouze v mnoha vodních lázních, aby se zbavily trpkosti, mlít na mouku a tvořit z ní jakési palačinky či oplatky a slepovat džemem. Dostala jsem se k první fázi, loupání a máčení žaludů, aspoň v malém množství. Beztak v misce vše záhy zahnilo, i když jsem vodu měnila podle návodu.
Další pokus mi už nedovolili: "Tak sis to vyzkoušela a vidíš, že je to kravina, kdoví, jestli to není jedovatý, a vůbec, vyhoď to konečně a dej s tím už pokoj!" Princip připomíná třeba korsické palačinky z kaštanové mouky, jak jsem zjistila po mnoha letech. Musela v tom být nějaká jiná zrada, kvůli které převzatá variace z americké lesní moudrosti nefungovala.
(ukázka z mojí připravované knihy vzpomínek na vaření Cukr na nitku)
Ovečka | 
Já jsem o něm také snila, ale maminka, které při jejím pokusu žaludy shnily, mi vysvětlila, že recept nefunguje... Tak on existuje! Neuvěřitelné! 
Zde hledá 
Týjo, nikdy by mě žaludový dort nenapadl, pěkný blog :)