Po složitějších receptech na sladkosti (větrníčky, čokoládový dortík) byl čas zas na něco jednoduchého a rychlého, z malého počtu surovin - volba padla na (jen) kupované listové těsto a pudink. Ten tedy jsem vařila doma.
Na netu jsem si ještě chtěla ověřit nějaké poměry surovin - ale nakonec jsem to nechala na intuici, protože popisovaný postup jedné "bědunky", která šnečky motala jednotlivě z uválených hádků, pak patlala nějakou náplní a stáčela, mě prostě dostal :) No tak dobře, možné to je - proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. To však mým sklonům k optimalizaci naprosto nevyhovuje, vyloženě trpím, když někdo s něčím nešikovně zápasí či se v tom spíš beznadějně a nekonečně plácá...je mi líto času, tak neúčelně vynaloženého. Mám ráda, když vše pěkně odsejpá. Asi to máme v genech, protože si snadno vybavím, jak matka hubuje: "Ježíšmarjá, co s tím děláš, jak to držíš....vem to takhle a takhle a už dělej, ať nad tím nesedíme do večera!"
Dala jsem na náplň do šnečků jeden sáček pudinkového prášku asi na 350 ml mléka, ale jak se ukázalo, mohlo ho být ještě méně, tak 1/4 litru by stačilo.
Uvařila jsem si tedy hustší vanilkový pudink s rumem a během chladnutí ho občas zamíchala, abych neměla navrch škraloup. Mezitím jsem si rozválela jedno listové těsto na delší "šálku", asi dvacet centimetrů širokou a 3 mm silnou.
Pak jsem ji pěkně pomazala pudinkem a posypala rozinkami, použila jsme opět ty, co mám namočené v rumu.
Těsto jsem zatočila.
Až potud dobrý :) Při krájení na špalíky 2 cm široké a hlavně během jejich transportu na plech s pečícím papírem to už tak prímové nebylo, pudink vytékal ze všech stran a šnečci se rozpadali, vypadali dosti pochroumaně...snad mělo být pudinku méně.
Nějak jsem je už uplácala, ale radost jsem z nich neměla.
Pečením se přece jen hezky nafoukli, a tak ti, co nebyli upatlaní ze všech stran, dopadli docela hezky. Všichni to nebyli, zato chuť pečiva i z těchto polokoupených surovin převyšovala chuť kupovaných bratříčků z jedné všepekárny...příště mi snad půjdou lépe. Sluníčko jim pomohlo k celkem fotogenickému obrázku. Pustíte-li se do nich taky, doporučuji použít dvojitou dávku, určitě s nimi uspějete.
Emma | 15. srpna 2011 v 19:08 | 
Vždycky jsem se tam snažila dát co nejvíc náplně, aby nebyly suší, ale teď už taky potírám jen tence, aby to nebyla taková patlačka (no, ne vždy se zadaří a občas mám víc náplně všude kolem, než v samotných šnecích), a zbytek náplně pak rozdělím napovrch. Tvoji rozinkoví šnečci po upečení rozhodně vypadají víc než jedle, už si je představuju teplé k snídani 
Zde hledá 
Tohle by se m i zrovinka šiklo ku kafíčku...