Zatímco v době slávy Anuše Kejřové patřilo telecí maso k těm levnějším druhům a považovalo se za dobré tak pro slabé a nemocné, dnes se u nás prodává za ceny, řadící ho k luxusnějšímu zboží. Ve farmářském řeznictví jsem si vybrala levnější telecí hrudí, 1 kg za 140 Kč. Budou z něj aspoň čtyři porce?
Telecí hrudí se často plní, ovšem znám to jen z románů. I moje vlastní matka si vzpomíná, že telecí hrudí s nádivkou mívali, že se krájelo i s tím žebrem.
Ale celý kus se dá i normálně upéct, mateřská rada zněla: na másle.
Maso jsem prohlédla, odstranila nehezké kousky a odblanila - tím se mi samo rozpadlo na sval a kosti, taky dobře. Na nádivku jsem se sice původně chystala, ale toho nápadu jsem se pak vzdala.
Maso jsem osolila, opepřila a vložila do pekáče s pár kousky másla a trochou oleje (arašidového zrovna).
Podle receptu jsem přelévala máslem a pekla doměkka, až kosti začaly vylézat. Směšně jednoduché. Telecí jako mladé maso se nedělá nijak dramaticky dlouho. Upeklo se pěkně.
Když jsem ochutnala, měla jsem se co držet - masíčko měkoučké, šťavnaté, neobyčejně chutné, jemné - lahoda. Hlavně maso na žebrech, tomu se těžko odolávalo. Při obírání masa z kostí mě stálo dost úsilí všechno okrájené maso nesníst...Větší kus masa byl trošku tužší, zdál se mi na nějaké špikování moc malý - ale prospělo by mu to.
A to jsem nedávala dokonce ani cibuli, bez níž se skoro nikdy neobejdu - opravdu to nebylo třeba, chuť masa tak vynikla ještě lépe. Podávala jsem s brkaší a salátem. Ty čtyři porce jsem ale sestavila taktak, maso se pečením dosti smrsklo.
Madla | 
Zde hledá 
Telecí je moc dobré masíčko.