Tuhle dýni jsem zakoupila náhodně v hypáči, je to nějaká odrůda muškátové. Ani si kasírka u pokladny nebyla jistá, co že mi to vlastně prodává.
Nejdříve jsem chtěla zkusit, jak dlouho mi doma dýně vydrží - a vydržela by ještě, nejen těch asi šest týdnů...tak to se mi na dýních líbí, vloni malá hokkaidó zůstala svěží od podzimu až do dubna i na skříni. Bez obav je lze skladovat poměrně v teple, hlavně když jsou v suchu.
Před finální úpravou jsem se rozhodla dýni na pyré nevařit, ale upéci. Je to jednoduché, vyškrábnou se pouze semínka a slupka se může nechat. Uspořila sjem si tím trochu práce s krájením a loupáním.
Po rozkrojení mě dýně odměnila sytou zářivou oranžovou barvou dužiny, skutečná pastva pro oko.
Upečená dýně lehce zhnědne na špičkách a slupka z ní jde docela dobře dolů - trochu stáhnout, trochu okrájet. Pekla jsem ji asi 3/4 hodiny, záleží na velikosti.
Chtěla jsem uvařit trochu polévky a udělat slaný dýňový chlebíček, když jsme však dužinu ochutnala, zdála se mi až moc sladká - tak jsem změnila plán a rozhodla se pro dýňový koláč. Dovnitř do těsta jsem dýni ještě nedávala, i začala jsem hledat recept, vždyť na podzim jich bylo všude plno.... V tomto případě by okometrický experiment nemusel dopadnout dobře.
Recept podle americké pionýrky jsem si trochu upravila:
1 šálek polohrubé mouky smíchané s dvěma hrstěmi vloček, 1/3 až 1/2 šálku hnědého cukru (bílý má méně chuti, ale lze), po půl lžičce soli a skořice, 1/4 lžičky zázvoru a muškátového oříšku, 2 lžičky prášku do pečiva nebo sody, 1 vejce, 4 lžíce másla pokrájeného na kousky, 1/2 šálku smetany, 1 šálek dýňového pyré, půl šálku rozinek a půl lžičky vanilkové esence
V původním receptu je celozrnná mouka, kterou jsem neměla, tak jsem ji nahradila směsí s vločkami - mouka nesmí totiž být moc jemná, pak by vytvořila se šťávou z dýně hutné lepidlo místo kyprého těsta...to už znám z podobných receptů, do kterých se dává zelenina nebo ovoce - mrkvový dort, jablková bábovka, cuketová buchta...S cukrem jsem dost šetřila, protože dýně byla hodně sladká sama o sobě. I rozinky těsto osladí. Stačilo opravdu pár lžic.
Umixovala jsem pyré a přidala ho k mouce s cukrem a kořením.
Na řadu přišel zbytek surovin - smetana, vejce a nakonec rozinky.
Dýňové těsto jsem naplnila do muffinové formy a ještě do malé chlebíčkové, měla jsem všeho trochu víc.
Navrch jsem je polila citrónovou polevou z 120g moučkového cukru, lžíce citrónové šťávy a tří lžic horké vody. Muffiny se hodily na svačinu, chlebíček se dal se zakysanou smetanou jednoduše naservírovat:
Měl krásnou žlutooranžovou barvu a chutnal po dýni, lehce a příjemně, skutečně byl dost podobný třeba právě mrkvovému dortu. Nebojte se dát všechno koření, dýně ho vstřebá.
Madla | 
Zde hledá 
Dýně mám taky moc rád. Stejně jako tebe mě překvapilo, jak dlouho vydrží.
Kdyby tě zajímalo, co dělám s dýní já, tak se můžeš podívat na http://www.novakuchyne.cz/2010/11/16/dynovy-kolac/