Tuhle levnou pochoutku jsem vždy jedla jen náhodou, od někoho darovanou či koupenou. Recept ze Zlaté úsporné kuchařky je jednoduchý, stačí mouka, kousek droždí v mléce a domácí škvarky.
Těch v době Anušina působení jistě bylo po ruce vždy dost, ale já musela nějaké teprve vyškvařit. Sádlo jsem si pokrájela na menší kousky a nejprve dusila pod pokličkou s několika lžicemi vody. Teprve když pustilo nějakou tekutinu, pokličku jsem odklopila a pokračovala ve škvaření na mírném plameni, jen jsem vše semtam promíchala, aby se vznikající škvarky nepřilepily na dno. Když byly dosti zlatavé, nechala jsem sádlo chladnout a potom z něj škvarky vylovila do skleničky zvlášť a sádlo slila do jiné.
Receptem požadovaných 150 g škvarků jsou bez lžíce všechny, které jsem získala z 1/2 kg syrového sádla!
Pokrájela jsem je ještě trochu, ale mohla jsem i víc, ideální velikost by byla tak 5 mm.
Zatím jsem nadrobila do vlažného mléka (asi 200 ml) oněch 10 g droždí a připravila si mouku (350 g). Když kvásek vzešel, přidala jsem ho do mísy a zpracovala těsto.
Pak jsem ho vyválela co možná natenko, tedy skoro přes celý malý vál. Bylo pružné, a jak jsem ho odlepila, zase se hodně smrsklo, tak to byla docela fuška. Ale podsypávat moukou třeba nebylo.
Nakonec se placka poddala a já přistoupila k potírání sádlem, sypání první půlkou švarků a solí. Poskládání mi šlo, ale vytloukání těsta válečkem a následné válení omaštěného těsta už hůře. Napodruhé jsme tedy vyválela o něco silnější placku, trochu pomazala sádlem, přidala druhou půlku škvarků a ještě dosolila - takové placky bez soli nestojí totiž za moc.
Vše jsem všelijak hnětla a tloukla na vále, až to drželo jaktakž pohromadě. Teď jsem si už těsto podsypala moukou, vyválela bez problému na stéblo silně a vykrájela kolečka. Krájelo se mi těžko, tak jsem ani nezkoušela použít na vykrajování hrnek či podobně, i když větší tvary by byly vhodnější.
Některé nadměrečné škvarky z nich trochu trčely na všechny strany, ale ono se to srovná, doufala jsem. Nechala jsem placky na plechu kynout. Po půlhodině, kdy už jsem měla troubu rozpálenou, jsem do nich ještě na ozdobu otiskla kráječ jablek a dala péci.
Škvarkové placky trochu nabyly a upekly se dozlatova. Byly nejlepší hned křupavé. Do druhého dne se však neodležely, jak jsem si představovala, ale spíše ztvrdly.
Je to takové "mezijídlo", které dáte na mísu a prakticky samo zmizí. Taky se hodí vzít je na svačinku mimo dům anebo k pivu, eventuelně vínu. A je to jen mouka, droždí a pár škvarků - a trocha ruční práce.
))
Madla | 
Zde hledá 
Fíha! To musím ozkoušet!