









Problém je, že zelí mi nikdy nezbyde.
Jím ho ve všech podobách.
Kysané zelí je u nás hitovka. Právě nám začalo bublat v hrnci! Jakmile dokvasí a zbydou nějaké luxusní zbytky, hned je zkusím zapéct!
Moc úsporné mi to nepřipadá. "Vařit" slaninu je příšenost. Na uzené a zelí nasypat parmazán je ještě větší šílenost. Proboha, to jsou bláboly, tyhle recepty. Brambory se zelím bych smíchala na lepenici a k tomu na talíři přidala kousek uzeného. Ve výsledku by to vypadalo rozhodně úhledněji a "Kejřka" by uspořila smetanu a parmazán a dalších minimálně 40 minut pečení. Ach jo, to je šílená "móda" vařit podle Kejřové - nesmysl a nedostatek fantazie. V současné době je to "šílený a smutný sport foodbloggerů", který absolutně nechápu. Tohle je, bohužel, asi ten nejmenší nesmysl z toho, co se tu dosud objevilo. Bože!
[4]: Díky i za odlišný názor.
Recepty dle Kejřky jsou zvláštní kategorie - je to spíš exkurz do minulosti, vaření pro zábavu, při kterém si lze vyzkoušet kuchyni starou prakticky 100 let - a vyhlášenou.
Není to zrovna námět pro každodenní rychlé vaření. Něco se dá použít i dnes bez změny, něco s úpravami, něco ne. Falešné hlemýždě z telecího brzlíku nikdo zkoušet nebude, ale je tam i řada dobrých fíglů, jen se k nim člověk musí provařit, ověřit si je.
Hodně se změnil i charakter surovin, co bylo běžné, je dnes luxus i naopak. Suroviny se důkladněji vařily, spařovaly ap., dnes se připravují tak, aby vydržely čerstvé co nejdéle.
Když se vaří na sporáku na pevná paliva, trouba prostě je teplá - jsou to jiné počty.
[4]: Úsporné bylo před 80sáti lety úplně něco jiného, než v této době, "honit" elektrickou troubu kvůli zapékání zbytků rozhodně úsporné není. Mnozí by jistě slovo úsporné vyměnili za ekologické. Vařit podle Kejřové není rozhodně módní, ale rozhodně zachovává spoustu receptur našich babiček, jejichž postupy si "úsporně" můžeme přepsat podle našeho století.
Na jednu stranu musím souhlasit s Ketthleen, že tady to zapečené zelí opravdu není věc, co by si člověk běžně udělal (proboha, vám někdy zbyla bramborová kaše
nechápu, my vždycky vylížeme kastról s jakýmkoli množstvím). S tím parmazánem - mám doma Praktické a zdravé večeře z r. 1937 i s tehdejšíma cenama. 20g parmazánu za 80 halířů. Pro srovnání, kilo brambor za korunu. Takže sejra čtyřicetkrát dražší, což by zhruba odpovídalo i dnešním cenám.
Na druhou stranu je to určitě dobré a jako vyzkoušení toho, čím se mohly živit naše babičky a prababičky (a teď otázka - opravdu mohly? Nebo si to Kejřová vymyslela jen tak z fleku, aby zaplnila další stránku v knížce?). Ovšem v dnešní módě jednoduché, rychlé a zdravé kuchyně, kde vyniknou základní chutě, se pečená kombinace parmazánu, kysaného zelí a smetany fakt nehodí.
Ten parmazán Kejřka dává dosti často, ale vždy je to jen lžíce dvě, čili v tom vůbec není problém. Zakysanka je na to dosti hustá, ale chuťově rovněž problém není, to jen tak vypadá - a asi to vypadlo více nóbl, když už to bylo takové úsporné...Tak nějak bych to chápala. Něco jako když si na tenký kabát chudé děvče našilo na zimu chlupatý límec - vypadalo to jako zimník, ale stejně nehřálo.
Je to jiný kontext.
Nojo, dneska všichni řeší, jak toho sníst co nejvíc s co nejmenší kalorickou hodnotou, tehdá to bylo naopak
) Já když babičce řeknu, že v neděli nebylo nma oběd masné jídlo, tak se chytá za hlavu... ![]()
A to je vlastně protimluv - smyslem jídla je přece výživa:)
Jenže v dobách dostatku vždy nastupuje pěkná prožranost, to se od prehistorických dob nemění...
A maso taky vždy znamenalo společenský status, to se na tom babičce nelíbí.
Vypadá to opravdu moc dobře, už vím, co někdy doma vyzkoušíme ;)