Pečené zelí

21. října 2010 v 13:16 | vilemina |  S Anuší Kejřovou a Mottem
Tohle jídlo mě zaujalo jako dobrý tip na využití některého ze zbytků: kysané zelí, bramborová kaše, uzené maso.
To jsou hlavní ingredience, jejichž spojením vznikne zajímavý nový pokrm. Vařila jsem ale vše od začátku.  Využití některého zbytku by přípravu zjednodušilo do té míry, že by se pečené zelí zvládlo připravit i s dnešními představami o jednoduché večeři.
peč zelí
peč zelí
Kysané zelí jsem povařila a ochutila dle receptu, slaninkou i vínem, osolila jsem, ač se o tom výslovně v receptu nepíše.
Pak jsem z něj slila většinu vody. Bramborovou kaši jsem připravila rovněž běžným způsobem, asi by neměla být moc řídká. K doplnění se mi hodilo kuřecí uzené maso z paliček, nemusí ho být mnoho.
peč zelí
Použila jsem surovin jen dvě třetiny, tak se mi vše vešlo do železné pánve. Vymazala jsem ji máslem a dala slabou vrstvu zelí, na ni kaši, pokladla kousky masa, opět zelí. Navrch jsem potřela zakysanou smetanou a lehce posypala parmazánem. Tady je návodný obrázek:
peč zelí
Troubu jsem měla rozehřátou na 180 stupňů, to ale bylo málo. Zvýšila jsem na 200, až se povrch trochu zapekl. Trvalo to asi půl hodiny.
Pečené zelí chutnalo dobře, mně velmi dobře. Je totiž ze stejných surovin, jako moje oblíbená lepenice, kde se kaše se zelím smíchá dohromady a k ní se podává také něco klobásoidního.
peč zelí
Jde o recept dosti úsporný, může se jistě použít i jen trochu slaninky pro chuť. Parmazán navrch dodá trochu vůně, ale myslím, že není bezpodmínečně nutný.
6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 21. října 2010 v 14:15 | Reagovat

Vypadá to opravdu moc dobře, už vím, co někdy doma vyzkoušíme ;)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 21. října 2010 v 15:43 | Reagovat

Problém je, že zelí mi nikdy nezbyde.
Jím ho ve všech podobách.

3 HaF HaF | Web | 21. října 2010 v 18:04 | Reagovat

Kysané zelí je u nás hitovka. Právě nám začalo bublat v hrnci! Jakmile dokvasí a zbydou nějaké luxusní zbytky, hned je zkusím zapéct!

4 Kettleen Kettleen | 21. října 2010 v 21:41 | Reagovat

Moc úsporné mi to nepřipadá. "Vařit" slaninu je příšenost. Na uzené a zelí nasypat parmazán je ještě větší šílenost. Proboha, to jsou bláboly, tyhle recepty. Brambory se zelím bych smíchala na lepenici a k tomu na talíři přidala kousek uzeného. Ve výsledku by to vypadalo rozhodně úhledněji a "Kejřka" by uspořila smetanu a parmazán a dalších minimálně 40 minut pečení. Ach jo, to je šílená "móda" vařit podle Kejřové - nesmysl a nedostatek fantazie. V současné době je to "šílený a smutný sport foodbloggerů", který absolutně nechápu. Tohle je, bohužel, asi ten nejmenší nesmysl z toho, co se tu dosud objevilo. Bože!

5 Vilemína Vilemína | 22. října 2010 v 9:59 | Reagovat

[4]: Díky i za odlišný názor.
Recepty dle Kejřky jsou zvláštní kategorie - je to spíš exkurz do minulosti, vaření pro zábavu, při kterém si lze vyzkoušet kuchyni starou prakticky 100 let  - a vyhlášenou.
Není to zrovna námět pro každodenní rychlé vaření. Něco se dá použít i dnes bez změny, něco s úpravami, něco ne. Falešné hlemýždě z telecího brzlíku nikdo zkoušet nebude, ale je tam i řada dobrých fíglů, jen se k nim člověk musí provařit, ověřit si je.
Hodně se změnil i charakter surovin, co bylo běžné, je dnes luxus i naopak. Suroviny se důkladněji vařily, spařovaly ap., dnes se připravují tak, aby vydržely čerstvé co nejdéle.
Když se vaří na sporáku na pevná paliva, trouba prostě je teplá - jsou to jiné počty.

6 toffo toffo | Web | 24. října 2010 v 17:43 | Reagovat

[4]: Úsporné bylo před 80sáti lety úplně něco jiného, než v této době, "honit" elektrickou troubu kvůli zapékání zbytků rozhodně úsporné není. Mnozí by jistě slovo úsporné vyměnili za ekologické. Vařit podle Kejřové není rozhodně módní, ale rozhodně zachovává spoustu receptur našich babiček, jejichž postupy si "úsporně" můžeme přepsat podle našeho století.

7 Olinka Olinka | Web | 25. října 2010 v 20:52 | Reagovat

Na jednu stranu musím souhlasit s Ketthleen, že tady to zapečené zelí opravdu není věc, co by si člověk běžně udělal (proboha, vám někdy zbyla bramborová kaše??? nechápu, my vždycky vylížeme kastról s jakýmkoli množstvím). S tím parmazánem - mám doma Praktické a zdravé večeře z r. 1937 i s tehdejšíma cenama. 20g parmazánu za 80 halířů. Pro srovnání, kilo brambor za korunu. Takže sejra čtyřicetkrát dražší, což by zhruba odpovídalo i dnešním cenám.
Na druhou stranu je to určitě dobré a jako vyzkoušení toho, čím se mohly živit naše babičky a prababičky (a teď otázka - opravdu mohly? Nebo si to Kejřová vymyslela jen tak z fleku, aby zaplnila další stránku v knížce?). Ovšem v dnešní módě jednoduché, rychlé a zdravé kuchyně, kde vyniknou základní chutě, se pečená kombinace parmazánu, kysaného zelí a smetany fakt nehodí.

8 Vilemína Vilemína | 26. října 2010 v 9:47 | Reagovat

Ten parmazán Kejřka dává dosti často, ale vždy je to jen lžíce dvě, čili v tom vůbec není problém. Zakysanka je na to dosti hustá, ale chuťově rovněž problém není, to jen tak vypadá - a asi to vypadlo více nóbl, když už to bylo takové úsporné...Tak nějak bych to chápala. Něco jako když si na tenký kabát chudé děvče našilo na zimu chlupatý límec - vypadalo to jako zimník, ale stejně nehřálo.
Je to jiný kontext.

9 Olinka Olinka | Web | 27. října 2010 v 16:17 | Reagovat

Nojo, dneska všichni řeší, jak toho sníst co nejvíc s co nejmenší kalorickou hodnotou, tehdá to bylo naopak:-)) Já když babičce řeknu, že v neděli nebylo nma oběd masné jídlo, tak se chytá za hlavu... ;-)

10 vilemina vilemina | Web | 27. října 2010 v 23:09 | Reagovat

A to je vlastně protimluv - smyslem jídla je přece výživa:)
Jenže v dobách dostatku vždy nastupuje pěkná prožranost, to se od prehistorických dob nemění...
A maso taky vždy znamenalo společenský status, to se na tom babičce nelíbí.

11 petra petra | 30. října 2010 v 9:04 | Reagovat

Též napodobovat neláká, ale díky za hrdinské experimenty.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.