Babiččiny recepty bývaly volně ložené v šupleti velkého příborníku v jídelně. Vévodila jim už dosti rozpadlá a mnohými bitvami o dobré jídlo poznamenaná Sandtnerka, která se ze zásuvky radši ani nevytahovala. Listovalo se jí na místě, babička od ní odbíhala do kuchyně a vracela se pro další informaci o množství použitých surovin nebo o neběžném posutpu. Když už jsme my holky četly, což bylo brzy, mohly jsme jí to nahlas slabikovat.
V šupleti bylo postrkáno i spousta dalších receptů vystříhaných z novin a časopisů už od 20. let, lístky psané rukou i na stroji. Ke stáru, když už všechna vnoučata odrostla, se babička rozhodla recepty nějak upravit a uspořádat pro další generace.
Začala je nalepovat do velkého kroužkového bloku a doplňovat poznámkami. Něco jí přepsal dědeček na stroji. Moc si cenila barevných obrázků ze zahraničních časopisů, které se daly semotamo sehnat v 60. letech a zřídka i později.
Blok je v majetku mojí tety, a když tedy se tím vařením tolik zabývám, mám ho nyní propůjčený k dočasnému užívání.
Jak jsem jím tak listovala, našla jsem recept na ořechový dort s poznámkou "velmi velmi dobrý". Jak by ne, když je těsto zcela bez mouky! A z deseti vajec! Vzpomněla jsem si, jak o tom vždy babička básnila, těsto bez mouky považovala za to nejlepší. Mělo se jen rozplývat, být nadpozemsky lahodné... Nemyslím, že bych ho často zažila, dělal se mandlový jarní dort na Vánoce, ale jinak to musela být naprostá výjimka, na takový luxus nebylo.
Tak stálo by to za zkoušku, až budu mít dost vajec, pomyslela jsem si. A pak se vejce objevila, ořechy od loňska byly vylouskané, nic nebránilo, abych dort vyzkoušela. Použít můžu tyčový mixér se šlehací metlou, to by mi mohlo ušetřit dost práce.
Příprava není složitá a kdo četl o bramborovém dortu, bude překvapen, jak se podobá. Ten je vlastně úspornou variantou tohoto ořechového těsta:
10 žloutků třeme s 200g cukru. Já dala jen 180, stačilo. Umíchala jsem je do pěny a v druhé míse, kterou jsem si dle rady Zdeňka Pohlreicha vypláchla vařící vodou a vytřela, aby se zárukou nebyla mastná a sníh nespadl, ušlehala 10 bílků na sníh. Dala jsem špetku soli. Trvalo to i tak docela dlouho, ale povedl se pěkně tuhý.
300g namletých ořechů jsem vsypala do žloutků, přidala 1 lžíci kakaa a 1 lžíci rozpustné kávy. Babička Nescafé milovala, byl to pro ni naprostý luxus. Tak jsem váhala, ale pak jsem ho tam na její památku přece jen dala. Po částech jsem lehce vmíchala sníh a hmotu urovnala na pekáček. Množství je do velké formy, na běžnou dortovku by stačilo tak ze 7 vajec. Pekla jsem zvolna, tedy na 170-180 stupňů. Těsto krásně vyběhlo, zrůžovělo, ale nepeklo se moc rychle, přes půl hodiny. Zkoušela jsem nožem, zda už na něm neulpívá.
Upečené jsem nechala chladnout, tím samozřejmě poněkud splasklo, ale to je v pořádku.
Navrch jsem rozpustila čokoládovou polevu a zkusila nějaké volnější zdobení...
Ořechové řezy chutnaly skutečně "velmi velmi dobře", těsto bylo vláčné, pružné až šťavnaté, hodně ořechové se stopou kakaa a kávy, která mu v tom množství dodala šmrnc. Sladké bylo akorát.
Následující tři dny při pobytu v lednici pod fólií se těsto chuťově ještě trochu zlepšilo a stále vypadalo a chutnalo čerstvě. Čtvrtý den už bylo trochu unavené, ale stále ještě bez závad.
Zkouška se vydařila. Tenhle dort by na Vánoce neměl chybět. Čokoládovou polevu by si zasloužil lepší, než jsem použila teď. A trochu dobré šlehačky k tomu.
Mňam.
.
OLINKA | 
toffo | 
Zde hledá 
Už vím, co budeme dělat s mamkou o víkendu
Vypadá opravdu chutně, ořechy já ráda 