Piknik po anglicku včetně humoru

21. srpna 2010 v 12:32 | vilemina |  Jídlo v umění
Ani při čtení nedokážu nemyslet na jídlo a na blog - a samozřejmě je to bohatý zdroj všelijakých scén s jídlem souvisejících, nejen samotných receptů. Tenhle půvabný piknik již jsem si přepsala dosti dávno - myslím, že před 10-15 lety by to málokdo ocenil, ale jak pomalu doháníme Evropu, je dnes mnohem aktuálnější :) A ještě doporučení - přiberte si k PC něco k zakousnutí...

Williams, Nigel: Dva a půl muži ve člunu

Dnes mi to tu bůhvíproč připadalo všechno mnohem víc viktoriánské než na stránkách Jeromeovy knížky. Suzan a JP vyložili na pažit koberečky, podnosy, sklenice a láhve. Pak si Alan nalil šampaňské, povstal a pronesl přípitek: "Na zdraví dvou a půl muže ve člunu!"…
Suzan odklopila víko koše a rozložila talíře po bílém zvlněném ubruse. Vyndala příbory a sklenice, které zazářily v jasu červencového dne. Pak před našimi nevěřícími zraky začala vykládat na ubrus nejúžasnější svačinu, jakou jsem kdy v životě viděl.
Ze zelené plastikové krabice vyndala několik igelitových sáčků. V jednom byla roketa, jejíž pikantní listy jsou populární v italských restauracích nové vlny, ačkoli tahle byla vypěstována na naší zahrádce. V dalším byly listy hlávkového salátu lollo rosso a lollo biondo, nakoupené v supermarketu Asda v Roehampton Vale, které sama umyla, zčásti osušila a toho rána uložila do sáčku. V dalším byly umyté a upravené listy hlávkového salátu feuille de chene s charakteristickým červeným nádechem a ještě v dalším bylo radicchio upravené stejným způsobem. Byla tu máta, tymián, koriandr a pažitka a petržel, to vše z naší zahrádky.
Vložila tyto listy do velké červené mísy o průměru asi metr, zakoupené přímo v obchodě s keramikou firmy Emma Bridgewater na Fulham Road. Mísa měla silné a pevné stěny. Má žena ji upíchla do trávy se zuřivou energií, která se jí vždy zmocňuje, když dělá něco, co má nějakou spojitost s vařením. Listy v míse upravila.
Z jiné plastikové krabice vzala láhev s olivovým olejem z prvního lisování za studena od dobrého výrobce jménem Abienni, usazeného u Luccy v Toskánsku. Zátku z lahve musela vytáhnout vývrtkou,. Jako kdyby to bylo víno, a když lila průzračně zlatou tekutinu na listy, mohli jste se přímo vidět, jak ji sami naléváte do skleničky a upíjíte. Z kabely vyhrabala citrón. Položila ho na prkénko (které přivezla v červené plastikové krabici) a velkým nožem s vroubkovanou čepelí ho rozkrojila na dvě poloviny. Pokapala salát zlehka citrónem a zamíchala listy velkou dřevěnou vidličkou, kterou vylovila ze stejné krabice jako prkénko.
V té krabici toho bylo ještě víc. Pod hlávkovým salátem byly ukryté rychlokvašené okurky. Vyrobila je předcházejícího večera, když oloupala a rozčtvrtila okurky a zlehka je posolila a otřela, než je naložila do kyselého nálevu ochuceného estragonem a koprem. Pod nimi byl uložený fazolový salát, zhotovený z fazolí odrůdy flegeolet a cannellini, z velkých červených fazolí a anglických bílých limských fazolí, které koupila (sypané a nesušené) v krámku s luštěninami na trhu v Kingstonu a namočila do vody asi před týdnem. Zálivka na fazole byla ochucena jinak než nálev na okurky. Olej na tuhle zálivku byl od firmy Filippo Berio z Luccy a žena do něj přidala asi tři nebo čtyři plátky nadrobno nasekané sardelky. Když na fazole nalila zálivku, nakrájela dvě červené cibule, které předtím na deset minut namočila do vody. Pod fazolovým salátem bylo deset celých, umytých provensálských rajčat.
Položila je na prkénko a pokrájela s rychlostí a přesností šicího stroje začišťujícího lem záclony. Vložila je pak do menší zelenobílé misky, kterou také koupila v krámku Emmy Bridgewaterové na Fulham Road, a přidala k nim chilli papričku tence nakrájenou zase jiným nožem. Tento salát neochutila octem ani citronem, ale nalila na něj trošku už zmíněného olivového oleje od Abieniho, přidala špetku mořské soli a pak z levé kapsy vytáhla mlýnek na pepř a párkrát energicky zatočila kličkou, aby mletým pepřem rovnoměrně posypala celý povrch rajského salátu.
Předpokládali jsme, že pod rajčaty už nebude nic. Byli jsme na omylu. Ve skutečnosti jsme si začali klást otázku, jestli ta
červená plastiková krabice není náhodou napojena na nějaký skrytý tunel, který vede rovnou do tržnice v Docent Garden.
Po rajčatech vylovila tři šištičky ciabatty (zabalené ve fólii a ještě teplé), plastikový kelímek bramborového salátu (z nových brambor z Jersey a s majonézou, kterou vyrobila před dvěma dny tak, že pomalu a opatrně přidávala olej od Filippa Beria k žloutku ze dvou vajec, k čemuž přilila co se do pohárku na vejce vejde bílého vinného octa a přidala trošku hořčice a špetku soli a pepře), dále vydobyla dvě zavařovačky tapenády (olivové pasty, kterou koupila v lahůdkářství Julio ve Wimbledonu) a domácí paštičky (na něž recept odmítla komukoliv prozradit), kromě toho ještě tucet vajec od slepic z volného výběhu z ekologické farmy v Sandownu u Guildfordu a dva tucty křepelčích vajíček, které všechny toho dne ráno uvařila. Slepičí vejce byla hnědá, zabalená ve fólii, a stejně jako ciabatta byla ještě teplá. Vytasila se pak ještě s kelímkem majonézy, stejné, jako použila do bramborového salátu, do níž, jak nám bylo řečeno, si máme namáčet oloupaná vejce, dále s šesti zelenými paprikami, třemi baklažány, dvěma červenými cibulemi, třemi celými fenykly, sedmi tykvičkami, půl librou nesoleného normandského másla, skleničkou černých oliv z Provence, půlmetrovou štanglí neapolitánského salámu, asi půl kilem prosciutta San Danieli zabaleného ve fólii spolu s nožem ostrým jako břitva na jeho nakrájení a s něčím, co vypadalo jako krabice obilných vloček. Byl v ní rožeň na jedno použití, který ráno koupila u benzínové pumpy Tesa ve West Hill v Putny. Natáhli jsme krky a olizovali jsme se, celí zvědaví, co se bude dít dál….
A pak, zatímco my jsme strnuli v očekávání, pokročila Suzan k další plastikové krabici, z které vysypala deset parmic v marinádě kořeněné fenyklem a pernodem, zakoupených v Narcisově rybárně v Kingstonu, čtyřiadvacet kousků marinovaného kuřete a šest krásně prorostlých roštěnek z nejlepšího skotského hovězího. Vykouzlila také velkou modrou pánev, střední přenosný plynový vařič, asi kilo hrachových lusků, tři další baklažány a dvě další cibule. Hrášek vyloupala (přičemž rezolutně odmítla veškeré nabídky, že jí pomůžeme) asi během tří minut. Pak začala na dřevěném špalku krájet baklažány, tykvičky a cibule na velmi drobné kostičky. Potom dala trochu normandského másla a přibližně stejný díl olivového oleje od Filippa Beria na pánev. Postavila ji na vařič. Pak nasypala nakrájenou zeleninu do tekutiny, která už začala nabývat teplé, žlutavé barvy. Kostičky příjemně popraskávaly ve svěžím venkovském vzduchu. Nevšímala si jich. Alan se po čtyřech přisunul k pánvi a pokusil se s nimi zamíchat, ale ona ho energicky pleskla přes levou ruku. Potom do další misky rozklepla šest vajec a začala je divoce šlehat….Zahájila práci na omeletě, ale pak jako by se jí to rozleželo. Když pozorujete, jak vaří, máte dojem, že pozorujete někoho, kdo slaďuje krátké motivy symfonie v jeden hudební proud. Jakmile se začalo rozvíjet jedno téma, a bylo zdánlivě ukončeno, začíná další, které probouzí vaše očekávání zase novým směrem. Je to proces plný lahodných začátků, které, jak připadá hladovému diváku, nemohou být nikdy dovedeny do konce.
Nakrájela baklažány, červené papriky, tykvičky, červené cibule i každý další zbylý kousek zeleniny, který mohla zpracovat. Pak zapálila oheň pod všemi třemi rožni a vedle nich rozložila kousky kuřete, parmice a deset čerstvých sardinek, jež vzala z chladícího boxu na druhé straně velkého proutěného košíku, která jsem sem nesl já. Pak vyndala patnáct bílých porcelánových talířů (začínal jsem chápat, proč mě tak bolí pravá ruka) a poslala je po velkém kruhu, který se vytvořil kolem jídla rozloženého na trávníku. Nalila rozšlehaná vejce na pánec a nechala omeletu ztuhnout. Teprve když byla omeleta hotová, všechny saláty rozložené na bílém ubruse a když maso, ryby a krájená zelenina, to vše syčelo a prskalo a praskalo na rožních, nakrájela omeletu obezřetně na patnáct nebo šestnáct dílů a pak pozvedla první kousek, krásně vyvážený na čepeli stříbrného nože, se slovy: "A teď dobré chutnání!"
Když jsme všichni dostali svůj kus omelety, přistoupila k šedivému chladícímu boxu, v němž ležely čtyři lahve dobře vychlazeného Cloudy Bay Sauvignonu a tři lahve Bergeracu Rosé od Henryho Rymana. Z proutěného košíku vedle chladícího boxu pocházely tři lahve Saint-Emilionu, ročník 1986. Všiml jsem si, že všechny lahve už byly jednou odzátkované.
Zatímco my jsme pojídali a popíjeli, má žena vykládala obsah černé plastikové krabice ležící za červenou krabicí: čokoládový dort od Charlotty, matky Emmy Bridgewaterové, pět kadeček šlehačky, devět hrušek williamsek, osm Coxových renet, fíky, datle, grepy a obrovský cheshirský sýr zabalený v kusu plátna. Z chladícího boxu rovněž vyzdvihla láhev Recioto di Soave, dvě další lahve šampaňského
a zpola naplněnou láhev Vin Santo, sladkého toskánského dezertního vína. Box vydal na světlo boží ještě tři litrové láhve Coca-coly, jednu litrovku citronové limonády a dvě láhve vychlazené minerálky.
"To je pro děti," vysvětlila.
Pak se plácla dlaní přes ústa a vyjekla. "Proboha, já zapomněla ceviche!"
Zdálo se, že ji to zdrtilo.
"Co jsou to ceviche?" zeptal se Harry. Suzan mu vysvětlila, že to jsou syrové ryby a syroví humři, krevetky a ústřice marinované v citrusové šťávě. Harry na to řekl, že udělala moc dobře, když je zapomněla, nezdálo se ale, že by ji to nějak utěšilo.
Jedli jsme a jedli. Jedli jsme kuře, parmice, roštěnky, bramborový salát, fazolový salát, rychlokvašky, šištičky ciabatty a pak jsme pokračovali čokoládovým dortem a sýry a fíky…
Všichni jsme teď byli jako Jerome, Georgie a Harris po jejich závěrečné večeři v malé soukromé londýnské restauraci naladění "dobromyslně, hloubavě a shovívavě."

Dva a půl muže ve člunu   / Nigel Williams  ; Z angl. orig. přel. Zdeňka Vasiljevová      1. vyd    . - Praha: Naše vojsko, 1995  . - 158 s. ; 21 cm  . - Orig.: 2 1/2 Men in a Boat      ISBN 80-206-0501-0  : Kč∼76,00 
Anglický humorista zopakoval populární cestu Jerome Klapky Jeroma po Temži se svými dvěma přáteli a psem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 21. října 2010 v 17:26 | Reagovat

JÁ se nudím :D

2 WilkersonHattie18 WilkersonHattie18 | E-mail | Web | 20. února 2012 v 23:26 | Reagovat

I would like to propose not to hold off until you get enough amount of money to order all you need! You can just take the <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/personal-loans">personal loans</a> or just consolidation loans and feel free

3 Barbora Barbora | 17. dubna 2014 v 19:03 | Reagovat

Ahoj,
krásny blog a..... no..... proste super.
Navštív môj blog. www.tortyodbarbory.blog.cz .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama