Když bylo někdy v dětství, myslím tím kolem našich deseti let, nějaké hanebné počasí, ven se jít moc nedalo, a my se sestrou loudily něco dobrého, matka přikázala podat kuchařskou knihu Vaříme zdravě, chutně a hospodárně a začaly jsme hledat, co by se z domácích zásob mohlo udělat za moučník.
V kolektivu autorek bylo i několik kamarádek našeho prastrýce, celoživotního starého mládence. Ironií doby s nimi před válkou chodil hrát tenis - v 50. letech mu přinášely k ochutnání své pokusy, protože se musely nějak živit, a nic jiného než vařit neuměly. Dlužno podotknout, že se toho úkoly zhostily velmi dobře, protože kuchařka vychází dodnes a má za sebou devatenáct vydání...
U receptů byly různé varianty, třeba Úsporné, Dobré, Rychlé. Inspirací k náhradě lepších surovin levnějšími tu tedy bylo dost. Už jen to vybírání a plánování mě bavilo!
Na okraj stránky jsme si poznamenávaly pro příště různé poměry surovin, procvičily jsme si tak i počty a převody jednotek, kila, deka, gramy, různé osminky a třetiny litru. Bylo šikovnější si to napsat, přiznávám, že se taky párkrát stalo, že jsme to nějak popletly - něčeho daly jiný násobek a divily se, co je špatně. Nebo naopak vše chutnalo překvapivě dobře - to když jsme daly více másla či vajec!
Dnes nechápu, proč se to počítalo tak složitě - převádělo se totiž v poměrech 3:4, 2:3, sama dělám jen půlky nebo celé násobky, ale tehdy se to tak dělalo běžně - na malou formu a na velkou formu.
Přitom nám matka vysvětlovala řeč kuchařských receptů a nezapomněla na historku o své kamarádce, která z domova vařit neuměla, nepotřebovala to. Pak v manželství studovala kuchařské knihy: "Tam stojí: Uškvaříme sádlo! Ale - jak??? Už jsem prohledala všechny kuchařky a nikde se to nepíše!" Je pravda, že recepty jsou dneska mnohem návodnější, podrobnější i s fotkami, na netu najdete i instruktážní video.
To nebylo zvykem, základy se předpokládaly. I Magdalena Dobromila u složitějšího postupu jen suše poznamenává: "To každá zkušená kuchařka sama usoudí a nezkušená se beztoho takovými věcmi zabývat nebude."
Při prohlížení kuchařky jsem hrozně obdivovala výrobu kostkovaných sušenek, zdálo se mi to geniální.
Nikdy jsme je však nevyzkoušely, matka tvrdila, že nebudou dobrý, že jsou z moc obyčejného těsta, jinak by se roztekly, že ty vrstvy nebudou držet pohromadě, a vůbec, je to moc velká piplačka. Dělávala však o něco později dvoubarevnou kokosovou roládu, ta byla taky moc hezká.
Další kuchařkou, která byla v té době ke koupi, byla tahle malá od autorky z výše zmíněného kolektivu:
O moc víc se jich během 50. let nevydávalo, byly jiné priority. Proto také se tak uctivě uchovávaly v domácnostech starší kuchařky, vystřihovaly recepty z tisku a opisovaly dokola.
V nejedno takové mlsné a ošklivé odpoledne padla volba i na vařený karamel z kondenzovaného mléka. To bývalo doma vždy, slazené i neslazené. Na karamel se samozřejmě používalo slazené. Jak se recept předával, někdo to opomněl, a pak si matce stěžoval, že se mu žádný karamel neudělal a že je to celé nějaká blbost...
Zavřená plechovka se vařila ve vodě tři hodiny, aby mléko zkaramelizovalo a ztuhlo. Hmotu jsme pak ujídaly lžičkou a bylo to prostě báječné.
Zajímavé je, že v mezičase tenhle recept zmizel, skoro nikdo ho neznal, a když na něj přišla řeč, každý se bál výbuchu - pravda je, že zavřená konzerva vhozená k ohřátí do ohně explodovat mohla snadno, ale ve vodě se to nestalo. Až s rozšířením medovníku se recept zase objevil, zkaramelizované mléko je do krému prý to pravé.
Jinou veleúspornou rychlovkou byly suchárky z rohlíků, když tedy byly doma nějaké rohlíky. Nakrájené plátky stačilo potřít máslem, rozpéci v troubě a horké obalit ve skořicovém cukru. Ani nevím, zda to ještě někdo dělá, možná by to stálo za připomenutí.
Taky jablka osmažená v těstíčku se dala velmi snadno udělat, ve sklepě až do toho května nějaké jablko většinou zbylo. Ta si občas připomenu, chutnají mi stále stejně dobře.
Naďa | 
)
Zde hledá 
Kuchařku Vaříme zdravě, chutně hospodárně jsem dostala od mamky a mám jí dodnes. Ty kostkované sušenky jsem dokonce jako dítě jednou pekla a opravdu nebyly nic moc... mně fascinoval recept na polévku z holuba.. :) to víte, pražské dítě..