Zdravě-chutně-hospodárně

20. května 2010 v 11:18 | vilemina |  Laskavé vzpomínání
Když bylo někdy v dětství, myslím tím kolem našich deseti let, nějaké hanebné počasí, ven se jít moc nedalo, a my se sestrou loudily něco dobrého, matka přikázala podat kuchařskou knihu Vaříme zdravě, chutně a hospodárně a začaly jsme hledat, co by se z domácích zásob mohlo udělat za moučník.
V kolektivu autorek bylo i několik kamarádek našeho prastrýce, celoživotního starého mládence. Ironií doby s nimi před válkou chodil hrát tenis  - v 50. letech mu přinášely k ochutnání své pokusy, protože se musely nějak živit, a nic jiného než vařit neuměly. Dlužno podotknout, že se toho úkoly zhostily velmi dobře, protože kuchařka vychází dodnes a má za sebou devatenáct vydání...
rychle chutně
U receptů byly různé varianty, třeba Úsporné, Dobré, Rychlé. Inspirací k náhradě lepších surovin levnějšími tu tedy bylo dost. Už jen to vybírání a plánování mě bavilo!
Na okraj stránky jsme si poznamenávaly pro příště různé poměry surovin, procvičily jsme si tak i počty a převody jednotek, kila, deka, gramy, různé osminky a třetiny litru. Bylo šikovnější si to napsat, přiznávám, že se taky párkrát stalo, že jsme to nějak popletly - něčeho daly jiný násobek a divily se, co je špatně. Nebo naopak vše chutnalo překvapivě dobře - to když jsme daly více másla či vajec!
Dnes nechápu, proč se to počítalo tak složitě - převádělo se totiž v poměrech 3:4, 2:3, sama dělám jen půlky nebo celé násobky, ale tehdy se to tak dělalo běžně - na malou formu a na velkou formu.
rychle chutně
Přitom nám matka vysvětlovala řeč kuchařských receptů a nezapomněla na historku o své kamarádce, která z domova vařit neuměla, nepotřebovala to. Pak v manželství studovala kuchařské knihy: "Tam stojí: Uškvaříme sádlo! Ale - jak??? Už jsem prohledala všechny kuchařky a nikde se to nepíše!" Je pravda, že recepty jsou dneska mnohem návodnější, podrobnější i s fotkami, na netu najdete i instruktážní video.
To nebylo zvykem, základy se předpokládaly. I Magdalena Dobromila u složitějšího postupu jen suše poznamenává: "To každá zkušená kuchařka sama usoudí a nezkušená se beztoho takovými věcmi zabývat nebude."
Při prohlížení kuchařky jsem hrozně obdivovala výrobu kostkovaných sušenek, zdálo se mi to geniální.
rychle chutně
Nikdy jsme je však nevyzkoušely, matka tvrdila, že nebudou dobrý, že jsou z moc obyčejného těsta, jinak by se roztekly, že ty vrstvy nebudou držet pohromadě, a vůbec, je to moc velká piplačka. Dělávala však o něco později dvoubarevnou kokosovou roládu, ta byla taky moc hezká.

Další kuchařkou, která byla v té době ke koupi, byla tahle malá od autorky z výše zmíněného kolektivu:
rychle chutně
O moc víc se jich během 50. let nevydávalo, byly jiné priority. Proto také se tak uctivě uchovávaly v domácnostech starší kuchařky, vystřihovaly recepty z tisku a opisovaly dokola.

V nejedno takové mlsné a ošklivé odpoledne padla volba i na vařený karamel z kondenzovaného mléka. To bývalo doma vždy, slazené i neslazené. Na karamel se samozřejmě používalo slazené. Jak se recept předával, někdo to opomněl, a pak si matce stěžoval, že se mu žádný karamel neudělal a že je to celé nějaká blbost...
Zavřená plechovka se vařila ve vodě tři hodiny, aby mléko zkaramelizovalo a ztuhlo. Hmotu jsme pak ujídaly lžičkou a bylo to prostě báječné.
Zajímavé je, že v mezičase tenhle recept zmizel, skoro nikdo ho neznal, a když na něj přišla řeč, každý se bál výbuchu - pravda je, že zavřená konzerva vhozená k ohřátí do ohně explodovat mohla snadno, ale ve vodě se to nestalo. Až s rozšířením medovníku se recept zase objevil, zkaramelizované mléko je do krému prý to pravé.
Jinou veleúspornou rychlovkou byly suchárky z rohlíků, když tedy byly doma nějaké rohlíky. Nakrájené plátky stačilo potřít máslem, rozpéci v troubě a horké obalit ve skořicovém cukru. Ani nevím, zda to ještě někdo dělá, možná by to stálo za připomenutí.
Taky jablka osmažená v těstíčku se dala velmi snadno udělat, ve sklepě až do toho května nějaké jablko většinou zbylo. Ta si občas připomenu, chutnají mi stále stejně dobře.
jablka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kateřina Kateřina | E-mail | 20. května 2010 v 15:08 | Reagovat

Kuchařku Vaříme zdravě, chutně hospodárně jsem dostala od mamky a mám jí dodnes. Ty kostkované sušenky jsem dokonce jako dítě jednou pekla a opravdu nebyly nic moc... mně fascinoval recept na polévku z holuba.. :) to víte, pražské dítě..

2 Naďa Naďa | Web | 20. května 2010 v 15:48 | Reagovat

Já jsem si kuchařku Vaříme zdravě chutně a hospodárně koupila sama a zdědila ji má dcera. Cosi jsem podle ní taky dělala, ale nejraději jsem měla recepty psané rukou, letité, od hodpodyněk již neživých. Sandtnerku jsem měla (a mám) prošpikovanou těmito recepty, leckde je již papír vetchý. Je to taková rodinná kronika. Na receptech je vždy připsáno čeho se varovat nebo od koho byl pořízen a také bývají někdy hezky pokecané. Já jsem se proslavila tvorbou domácí čokolády do formiček, kdy jsem místo 7 lžic pudingu přidala 7 pytlíků pudingu, protože v erceptu stálo napsané, přidej 7 pudingů ... :-))

3 Vilemína Vilemína | Web | 20. května 2010 v 17:02 | Reagovat

[1]: Tak to díky za potvrzení!

4 Vilemína Vilemína | Web | 20. května 2010 v 17:03 | Reagovat

[2]: To je hezká příhoda, díky.

5 Lucie Lucie | Web | 21. května 2010 v 13:58 | Reagovat

Kucharka Varime zdrave, chutne hospodarne byla prvni kucharka, kterou jsem si poridila (v Levnych knihach za 199,-) a nedam na ni dopustit. Sice se mi kazdy, kdo ji vidi u me v kuchyni smeje, kvuli tomu nazvu, ale stravnici si nikdy nestezuji :-)

6 Vilemína Vilemína | Web | 21. května 2010 v 17:48 | Reagovat

Byly i horší názvy :)
Myslím, že aspoň jedna taková základní a obyčejnější kuchařka je potřeba - a je potěšující, že dobře slouží i v dalších generacích!

7 Jitka Jitka | Web | 21. května 2010 v 18:27 | Reagovat

Já mám už letitou "Kuchařku naší vesnice".Podle ní se dalo dělat úplně všechno a nic se nepokazilo.Vyšla už po několikáté a koupila jsem ji oběma mým snachám. Nejsem jedovatá tchýně, ale protože jsem ji samam tak ráda používala a používám dodnes, myslela jsem si, že se jim bude hodit.

8 Eva Eva | E-mail | 27. května 2010 v 14:37 | Reagovat

Dobrý den! Píšu sem poprvé, ale pravidelně na Váš web chodím. Dokonce jsem si už pořídila Kejřovou:)))) Po mé první návštěvě tady mi přišla nabídka zlevněných knih z obchodu, co kupuji knihy a Kejřová byla mezi nimi! tak jsem neváhala a mám ji doma. Moc mě potěšila, už jen kvůli tomu krásnému jazyku, jak je kuchařka psaná. tento Váš příspěk mi udělal radost, protože já mám doma podobnou kuchařku: Vaříme účelně pro zdravé a nemocné, vyšlo r. 1956 a autorkou je M. Úlehlová-Tilšová. Tato kuchařka je žel těžce poznamenaná tehdejším režimem - je tam třeba kapitola: "Sovětský koutek" a "Z lidových demokracií" a také předmluva je zaměřena na ženy - údernice. Ale já ji mám moc ráda, občas si v ní čtu, taky proto že ji mám po své mamce, co už nežije....
Znáte někdo tuto kuchařku? Je v zelené plátěné vazbě. Kdyby byl zájem, mohu ji nafotit. Hezký den.

9 Eva Eva | 27. května 2010 v 14:41 | Reagovat

Ještě jsem chtěla poznamenat, že Kuchařku naší vesnice mám taky, a tu jsem dostala asi před 30ti lety pod stromeček do výbavy. Tehdy to bylo náročné ji sehnat, bylo to podpultové zboží. Mám ji dodnes a nedávno jsem v ní něco hledala a četla jsem si poznámky, co jsem si psala do kapitoli o výživě kojenců. Jako třeba "mixovat do půl roku" jsem si tam napsala, když byl syn mimino. Jo, už je to dávno......Zavzpomínala jsem si, jak jsem vaříla polívečky....dneska spratek sní sní osm knedlíků, jako malinu a tehdy jsem byla neš´tastná, že snad to dítě ani nevyroste:)))

10 Vilemína Vilemína | Web | 28. května 2010 v 17:26 | Reagovat

[8]:
Tak to je krásný kousek, ten ještě nabyde na ceně! Určitě bude těžko dostupný. A děkuji za příspěvek!

11 Vilemína Vilemína | Web | 28. května 2010 v 17:31 | Reagovat

7 + [9]:

Kuchařku naší vesnice mi, mám dojem, matka rozmluvila - že žijeme ve městě :) Když jsem se přestěhovala do Jbc, kamarádky ji měly - potvrzuji, že to byla podpultovka.

12 Eva Eva | 28. května 2010 v 21:22 | Reagovat

To mě tedy docela mile překvapilo, že ta kuchařka, co mám, je vlastně už sběratelský kousek! A když jsem dostala tehdy pod stromeček Kuchařku naší vesnice, tak jsem byla tak š´tastná, a to se mnou puberta mlátila. Jo, tehdy holkám stačila pod stromečkem kuchařka do výbavy:))))

13 Pipi Pipi | Web | 30. května 2010 v 13:26 | Reagovat

Ahoj, staré kuchařky spíš sbírám a čtu, než že bych podle nich vařila, ráda se nechám inspirovat. Kuchařku Vaříme po práci mám také doma a přijde mi super!

A recept na chudé rytíře mne už podle názvu fascinoval, jsem ráda, že mohu u někoho vidět jejich výsledek... díky :-)

14 Vilemína Vilemína | Web | 30. května 2010 v 22:29 | Reagovat

[13]:
Je to krásné čtení - o starších kuchařkách píšu jinde - v rubrice Povídání u stolu.
Ale je zajímavé si i něco vyzkoušet!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama