Jak to přiblížit - jsou to narozeniny osoby blízké. On osoba je slavit moc nechtěl, že si to nechá až na ty kulaté, ale aspoň domácí sešlost jsme zinscenovali, a já samozřejmě hlavně proto, abych měla důvod k nějakému fajnovějšímu vaření i stolování.
Menu se řídilo oslavencovými chutěmi.
Šampus
Kaviárová vejce
Domácí vývar s drožďovými knedlíčky
Španělské ptáčky s palačinkovými nudlemi
Bordeauxské víno
Šarlota s broskvemi
Karamelový pohár
Káva, whisky
Dopředu jsme nakoupili nápoje, maso, kaviár, vejce, dlouhé piškoty, zakysanou smetanu a kompot, polevy, zmrzlinu, šlehačku, ostatní bylo víceméně doma.
Udělala jsem s předstihem karamel. Nasypala jsem do kastrůlku štědrou dávku cukru a dvě lžíce vody, pražila raději pomalu a míchala, aby se nepřipálil moc. Odhadla jsem správnou barvu před vlitím vody a míchala a rozpouštěla, uložila do sklenice. Taky trochu oříšků jsem opražila na pánvi.
Ostatní chody jsem připravila den předem - maso i šarlota potřebují odležet. Knedlíčky i vývar mám v mrazáku, polévku dokončím až v den oslavy. Jak s palačinkami, ještě uvidím. Radši bych je měla hotové předem, ale lepší budou čerstvé.
Trochu jsem pátrala po informacích o kaviáru, tedy co k němu, když je stejně ne zcela pravý:) K pravému (poznáte i dle ceny - od 1000 či 1500 Kč za kg) se nedává správně už nic, pokud možno. Bliny či tmavý chléb jsou povoleny. Vedou se diskuze o tom, zda je lepší ruský či íránský.
Obvykle se ale i nepravý kaviár servíruje s vejci natvrdo, cibulkou, máslem, zakysanou smetanou, citrónem ap. Čili myslím, že ta vejce s kouskem topinky z tmavého toustu budou tak akorát. Nakonec to dopadlo takto - pro oko:
A nápoje? Původně měla být jako aperitiv becherovka, ale to by tedy nešlo - šampus je nutný, na přípitek se rovněž hodí dobře! Druhou volbou ke kaviáru je vodka, tak tu jsme si nedali:)
Masa na ptáčky jsem měla hodně - plátky byly veliké, bude z nich více porcí. Někdo je považuje za ryze české jídlo, snad pocházejí ze dvora Rudolfa II., kterému je vařil španělský kuchař. Jsou i jiné verze. Původně byly z telecího masa s masovou nádivkou, ale i moje babička vzpomínala na doby předválečné, kdy se dělaly rovněž z telecího. Mám v oblibě "ptáčkovou" omáčku s jakýmkoliv masem, tentokrát tedy budou ptáci z dobrého hovězího.
Maso jsem naklepala, potřela hořčicí a poskládala náplň, solila a pepřila. Zabalila jsem jednotlivé porce a převázala provázkem. Ptáčky jsem opekla na dvě várky na sádle. Pak jsem je do velkého kastrolu naskládala všechny, přidala pokrájenou cibuli a osolila i opepřila i zvenčí, poprášila moukou, podlila horkou vodou a dala do trouby přiklopené dusit. Několikrát během hodinky a půl jsem je obrátila a podlila. Jakžtakž mi držely pohromadě, ale zdálo se mi, že jsem mohla plátky vyklepat ještě více!
Mezitím jsem se pustila do pečení palačinek. Těsto na ně jsem si připravila hned ráno jako první věc, nechávám je co možná dlouho odstát: litr mléka, tři vejce, trochu soli a hladká nebo polohrubá mouka. Dávám ji od oka, jak se mi hodí, použiju zbytek jednoho druhu a druhým doplním, bude to něco mezi 400 a 500 gramy.
Palačinky jsem pekla už jako dítě pod babiččiným dohledem, Přílohové palačinky by měly být tenčí, tedy z řidšího těsta, nemusí být moc vaječné - podrobněji zde, v jednom z mých prvních článků na blogu :)
Obojí jsem odložila do chladu na balkón, maso samozřejmě s poklicí, a palačinky jsem ještě na několikrát přeložila na kuchyňském papíru, aby nebyly moc vlhké a mastné, jedním papírem jsem je překryla a šoupla jsem je do igelitky i s mísou.
Šarlotu jsem také připravila den předem, tady jsou všechny suroviny: dlouhé piškoty, čtyři kelímky zakysané smetany, dva želatinové ztužovače, jeden velký kompot i se šťávou, trochu koňaku, vanilkový cukr, moučkový cukr, poleva.
Vypadá to komplikovaně, ale je to docela zábava a nic nesnadného. Aby byla pěkně vysoká, vybrala jsem si trochu kónický hrnec, mísy mám moc do šíře. Vyložila jsem ho raději fólií. Cukrářské piškoty jsem snadno spotřebovala celé, i když byly tak hezky balené po pěti. Máčela jsem je rychle, aby se nerozmočily moc, ve směsi šťávy a koňaku a vyložila hrnec dokola.
V míse jsem umíchala dle návodu želatinu s vodou a přidala do ní jednu po druhé zakysanou smetanu, nakonec i šťávu z broskví a trochu přisladila. Broskve stačilo překrájet na dva tři kusy.
Opatrně jsem směs nalila do formy, aby se piškoty nedaly do pohybu - legračně vyskakovaly nahoru, jak byly nerovnoměrně navlhčené:) Poslední pěticí jsem povrch uzavřela. Uložila jsem dílo do chladu a dokončila v den oslavy.
Byla jsem zvědavá, jak bude vypadat po vyklopení, tak jsem s ní začala. Myslela jsem, že z piškotů budu mít kolem dokola pěkný plůtek, ale to se nestalo, hrnec byl přece jen vypouklý:
Nicméně šarlota se dala vyklopit a držela pohromadě. Ozdobila jsem ji ležérně modernisticky čokoládovou polevou.
Velké kusy ovoce udělají pěknou mozaiku na řezu. Podávala jsem i šlehačku. Moučník to byl prima lehký, nepřeslazený, svěží, přitom se smetanovou chutí.
Na polévku jsem vzala vývar z mrazáku, drůbeží. Ten doma dělaný má své kouzlo, ale nevyplatí se ho dělat v malém množství. Vařila jsem ho po vykosťování kuřat. Přidala jsem lahůdkovou zeleninu, je v drobných kostičkách, to mě docela nadchlo, když jsem ji objevila. A ze zmrzlých zásob jsem ještě polévku doplnila drožďovými knedlíčky a petrželkou.
Ptáčky jsem dokončila, dusila jsem je ještě aspoň půl hodiny. Dochutila jsem omáčku trochou hořčice a okurkovou šťávou, připepřila, přisolila, hustit víc nebylo třeba. Palačinky jsem nakrájela na nudle a dala pomalu hřát na suchou pánev s pokličkou.
Naaranžovala jsem předkrmy, narozeninovou girlandu přes pokoj a prostřela stůl. Hm, asi budu muset pořídit pořádný stůl, na tenhle se vejdou jen ty nejnutnější věci...ani další sklenice, ani žádné "lodyhy" by se sem už nesměstnaly!
Než přišli hosté, ještě jsme stačili umýt nádobí, podlahu, sebe, zkontrolovat, zda je vše připavené, a čtvrt hodinky si odpočinout...předkrm vypadal opravdu elegantně, tousty byly ve stojánku.
Polévku se zdokumentovat nepodařilo. Hlavní jídlo ano.
O moučníku je vše výše, ještě ten karamelový pohár:
Mezi chody jsme si dávali na čas, byla to zábava na celé odpoledne. A menu k ní přispělo. Mimo jiné jsem přemýšlela o tom, jak málo vědomostí vlastně mám se sestavováním vícechodových menu, jak se řídím jen několika základními pravidly a možná ne zcela správně - měla jsem před pár lety půjčenou jednu dvě kuchařky, které se přípravě menu víc věnovaly, možná je už literatury i více. Budu se muset podívat. Ani diskutovaný pořad Prostřeno v tom směru nepřináší mnoho příkladů. Copak v románech, tam vymýšlí paní domu menu na větší slavnost i půl roku dopředu, to je holt jiná praxe.
Stejně k takovýmto menším oslavám vybírám v prvé řadě podle oslavencových chutí, ohled je třeba brát i na některé "obtížnější" strávníky, ale pokud to člověk nedělá z nutnosti a má trochu času, je pořádání hostin báječný koníček, snad se najdou ještě příležitosti, jak se mu důkladněji věnovat :)
Pfiffikus | 16. března 2010 v 11:33 | 
Zde hledá 
Oslavenec+sešlost jistě nemohli za narozeninové PROSTŘENO udělit méně než 10 bodů za každého!
Svědomitě připraveno i zaznamenáno!
Kombinaci maso s omáčkou+lívanci(palačinkou) jako přílohou jsem na tvém blogu již zaznamenala, nicméně stále si nedovedu představit...nezbyde než někdy vyzkoušet.