Při listování kuchařkou Anuše Kejřové nemůže člověka nenapadnout, jak široký sortiment masa se používal. Jistě, zeleniny přílišný výběr nebyl - ale maso? Těch druhů a částí, které se nejen v knize, ale i ve skutečnosti, jak ještě pamětníci v rodině mohou doložit, celkem běžně vařily!
Tak jsem zamířila k nejbližšímu řezníkovi, abych zjistila, co je na výběr dnes. Rozhodně to je lepší nabídka než v super-hyper, ceny byly kupodivu přijatelné. Zaujalo mě právě aranžované plecko ze selete, mohly to být kousky kolem 3/4 kila, s pěknou kůžičkou...a tak to bych mohla zkusit, jistě bude Anuše vědět, co s ním.

Našla jsem pečené selátko na s. 298.


Krom soli a kmínu už nic? Tak dobře, snad to postačí, uvidíme. Kůžičku přece jen trochu nařežu, tady se píše o celém seleti, a to muselo být ještě o dost menší než to, z kterého mám tahle ramínka.

Dusila jsem v troubě pod pokličkou na sádle s máslem a podlévala pilně, tedy bez piva. Když bylo maso po necelé hodince měkké, ještě jsem ho nechala bez pokličky zčervenat. Ochutnala jsem při té příležitosti čtvereček kůžičky - byla božská! U jednoho nezůstalo - jemná, měkká, šťavnatá, pěkně lepkavá a trochu opečená, inu lahůdka!

Mezitím jsem si připravila brambory (knedlíky byly minule) a zelí. Pod kysané dávám cibuli na sádlo a jedno nastrouhané jablko, pak už jen solím a sladím, zahušťuji lehce hotovou jíškou nebo kukuřičným škrobem.
Maso šlo dobře od kosti, bylo šťavnaté a přirozeně lahodné. S dobrými surovinami vážně není třeba dělat nic složitého. Mimořádně jsme si na téhle variantě klasiky pochutnali.

Článek vznikl ve spolupráci s Mottem, více receptů podle Kejřky najdete pod ikonou kuchařské knihy vlevo.



Hmm, to vypadá opravdu lahodně. Hned bych si ulepila prsty právě tou křupavou kůžičkou. Opravdu stačí pár kvalitních surovin, neodfláknutá přírpava a božská mana je na stole. Takhle mi dělat chutě po ránu