Jenže - jaké to jsou?
S vejcem či bez? Častější varianta je bez vaječná. Jaký druh mouky? Vše dovoleno - vyčetla jsem v několika slovenských zdrojích všechny myslitelné varianty od hladké po krupici či strouhanku.
Spíše asi záleží na správné hustotě těsta. Nejčastější radou je zkouška vařečkou - přidat tolik mouky, aby se vařečka nekácela...
A nechat odstát? Jak je libo: možno, nutno, netřeba. Doba vaření je jasná, pár vteřin poté, co vyplavou.
Podrobně v několika variantách naleznete na slovenských stránkách:
A proč vlastně jsem se do nich pustila? Protože článek o sprint bryndzových haluškách, vařených pouze ze sušené směsi, je od podzimu snad denně dosti čtený, jak mi napovídá statistika.
Tak nastal čas, abych se poprala také s opravdovými haluškami. Už mám natrénováno
z chlupatých knedlíků, tak snad se to povede!
Teoreticky vyzbrojena jsem oloupala dvě porce brambor céček-moučných a dala hned vařit vodu. Brambory jsem nastrouhala, přidala k nim mouku a sůl a zamíchala. Ale jak poznám, že už je těsto dost husté? Vařečka se v něm udrží, to ano.
Půjde protlačovat "haluškárom"? Základní poměr byl 300 g mouky na půl kg brambor, to by mohlo být...asi to nejdřív vyzkouším. Voda už vaří, tak nabírám kus těsta a protlačuju sítem, nejde to moc dobře. A jak to vypadá v hrnci? A jéje, plave tam pár nítí a prťavých kousíčků, hm, není to ono - hrnec zatím odstavuji, plotýnku vypínám a vracím se k těstu.
Jakou zvolím strategii teď? Ještě bych mohla trochu mouky přidat, když to nepomůže, zkusím vajíčko. Ale s několika lžícemi hladké navrch už se halušky nerozvařují, hotové jsou opravdu za chvilku. Těsto musí být husté docela dost, protlačovat nejde právě snadno. Vařím na několikrát, jinak by se ty první halušky převařily a ty poslední byly syrové, chce to jen pár lžic těsta a halušky vyndat!
Mastím je trochu škvarkovým sádlem. I s pokusy a omyly jsem dvě porce měla hotové za 22 minut. Příště to už půjde snáz.
Uznávám, že jsou na chuť o něco lepší, než ty ze sáčku, co jsem používala, i to, že nejsou zas o tolik pracnějí.
Tolik pro ty, co byli sprintem z prášku zklamaní :)
K haluškám jsem tentokrát udělala zelí. Vyzkoušela jsem jedno usnadnění, a to zelí pekingské - nakrájela jsem ho a podusila jako bílé zelí na cibulce, s tím rozdílem, že to trvalo maximálně sedm minut! Stačilo dosolit, dosladit, dokyselit a bylo hotové. Na malé pánvičce jsem ještě opekla trochu slaniny na ozdobu.
. Jsou pro mě hodně náročné, takže je moc často nedělám, proto smekám. Vím, že jsem brblala nad "sprintovými haluškami", tady musím pochválit nápad s čínským zelím. Nikdy jsem ho tepelně neupravovala, takže tohle určitě bude dobrá volba, jak vyzkoušet něco nového 
.
Jana-Anajs | 
Zde hledá 
Hmmm, úplně se mi vrátila vzpomínka, jak jsem se s haluškami trápila asi před rokem. A protože jsem taky poctivě odkrajovla nožem z prkénka a haluškovník dosud nevlastním, zařekla jsem se, že halušky do mé kuchyně mají vstup zakázán. Naštěstí je manžel moc nevyhledává a já si je dám raději v dobré restauraci. Takže gratuluju k vítězství nad haluškami!