přívětivě prostřený foodblog na Blog.cz

Drahá Vilemíno, gratuluji Ti k přežití jistě úmorných tří týdnů. Když jsem si četla Tvůj článek, jen jsem tiše přikyvovala a říkala si: "přesně tak to je." Byla jsem jen na lehké operaci (i když strach k tomuto faktu úměrný nebyl). Z pobytu v nemocnici si vybavuji pár vzpomínek - bylo mi 16 a se mnou na pokoji bylo dalších 7 téměř stoletých, chrápajících a prapodivně páchnoucích babek (neuctivé, ale takové jsou vzpomínky), přeslazený nepoživatelný čaj, plesnivý sprchový kout a neidentifikovatelná strava. K první večeři jsem dostala žemlovku (respektovali, že jsem vegetariánka)- alespoň se to tak tvářilo - typicky jídelnovský blaf. Pak jsem (díky bohu) nesměla před operací jíst. Po operaci mi donesli bílou kaši (tvrdili, že bramborovou) s jezerem žlutého omastku a párkem (vegetariánství bylo zapomenuto). Dělala jsem, že je mi špatně, no a vlastně bylo. Jak by řekl klasik: "Never more!" Doufám, že stav "nemocničních restaurací" se zlepší!  

Taky gratuluji k návratu domů! Mám noční můru z toho, že bych měla delší dobu pobývat v nemocnici a strava je jedním z jejích důvodů. Mám pocit, že bych bez dobrého jogurtu, ovoce a zeleniny do tří dnů pošla bez ohledu na diagnózu. Vtipné je, že stejné menu se dostává i v porodnici - k snídani laciný salám, k obědu knedlo vepřo zelo nebo brambory s prejtem, večeře v pět a pak hladovění až do rána. Věřím, že i s malým rozpočtem a z levných surovin by šlo uvařit lépe, v deníku DNES dokonce kdysi takový pokus dělali a vypadalo to dobře.

Ano a ano.
Zkrátka den dva to člověk vydrží, když mu je nejhůř, a pak musí zapřáhnout pomocníky zvenčí!
Je pravda, že jsou i země, kam si musíte donést všechno jídlo, ložní prádlo aj., ale naše zvyklosti jsou přece jen jiné - a platíme si pojištění.

Jak čerstvé vzpomínky! vloni jsem v nemocnici taky pár týdnů poležela. Nejlepší bylo, že po tom, co jsem 2 dny zvracela, mi jako první jídlo donesli fazolovou polévku! Vypadala i voněla fantasticky, ale při představě, co by můj rozbolavělý žaludek dělal, jsem raději pouze sežvýkala suchý rohlík... Žel po další dva týdny jsem na nic, co bych byla schopná bez dávivého efektu sníst, nenarazila Naštěstí jsem měla hojné návštěvy, takže aspoň tvrdý sýr, piškoty a přesnídávky jsem měla v zásobě stále. Jinak se to opravdu nedá!

To je opravdu hrozivé zjištění!  Žiji ve Spojených státech a i tady je zvykem žehrat na nemocniční stravu, ale když tak čtu Tvůj článek, Vilemíno, říkám si, že ti, co žehrají, neví, o čem mluví!  V nemocnici jsem tu byla všehovšudy jen jednou, ale oproti Tvým zkušenostem, mám na jídlo jen ty nejlepší vzpomínky.  Za prvé, každý pacient dostane menu, z kterého si vybírá a objednává jako v restauraci.  Z širokého počtu jídel si vybere každý -- ať už vegetarián či alergik.  Všechna jídla jsou vařena s ohledem na zdravou stravu a na případná lékařská nařízení.  Jídelníček sepisuje člověk se vzděláním ve výživě.  Netvrdím, že jsou to jídla vyloženě pro gurmety, ale člověk z nich určitě nemá pocit, že se stravuje jak dobytek (jak bych popsala ta výše uvedená "jídla" já).

To, co jsi tak věrně popsala, je ostuda a nehoráznost a nechutný přístup k lidem, kteří potřebují péči, a připadá mi neuvěřitelné, že se něco takového děje v zemi, která si říká civilizovaná.  

A  bude hůř!
V souvislosti s finanční situací se budou např. omezovat teplé večeře a budou jen studené a špitály se budou snažit ušetřit kde se dá. je to hnusné, ale je to tak. Nemocniční stavu jsem zažila několikrát jako pacient a zažívám ji i z druhé strany, coby personál. nemyslete si, že je to jiné. Ty samé blafy z té samé kuchyně.
V dotaznících spokojenosti pacientů jsou stížnosti na jídlo na prvním místě.

Nejhorší špitální stravovací šok - naštěstí jen v roli pozorovatele - pacientovi se zánětem střev byl jako teplá večeře servírován kelímek instant zvěrstva Bistro, kt. jen službu konající síla zalila horkou vodou z rychlovarky.

[6]: Ano - zaměstnanci mají stavu skoro stejnou. Jak jsem poznala z tvé adr., co se mi ukazuje ve Správě bl., ta vaše nemocnice byla odchovanci té mojí docela chválena!
Nejhorší pocit je, že to nemůžete ovlivnit a že na tom někdo vydělává (jsme ovšem v Česku a ryba smrdí od hlavy). Pojištění platit musíme, léčba snad OK, ale v jídle fakt nerovnováha!

[5]: Jsou to paradoxy - vážně asi máme nejlepší veřejnou lékařskou péči, dostupnou všem, co jsou pojištěni povinně. V tom je velký rozdíl proti Americe - kdo si platí sám, je klient, může odejít k jiné pojišťovně, nebude-li spokojen. A kdo si neplatí, nemá nárok na nic...tady je to "erár", vyjde to prakticky nastejno, neb všechny poj. mají tak tuhá pravidla, že rozdíly nejsou. A nadstandard? Dostalo mě, když jsem si v podmínkách přečetla, že to neznamená lepší stravu, praní a úklid...Taky mám nějaké informace od insiderů, léčba je nesmírně nákladná, nové lepší metody naopak široce dostupné, to vím. Ale často se šušká i o tom, kde jsou tyto služby provozovány firmami spřízněnými s managementem špitálu - též typicky české.

[5]:

[7]: Určitě je to možné - ono jedovaté to není, takže co :)
Personál šetří hlavně práci - těmi studenými večeřemi se peníze neušetří - schválně jsem se dívala na ceny tšch paštik v kelímcích, takové ty svačinky, co jinak vůbec nesleduju - a ony jsou nejen hanebné, ale ještě docela drahé!A k čemu ovoce, které nikdo nejí? K ničemu - ovšem bylo vydáno, skoro nic nestálo a možná si ho ještě někdo v řetězci personálu ušetří na štrúdl...

Ještě jsem si vzpomněla na další kuchyňové kiksy týkající se diet. Protože samozřejmě každý pacient má dietu úplně odlišnou, ale v kuchyni pro něj nic speciálního přece chystat nebudou. Takže při dietě s minimem cholesterolu obědváte vývar s játrovými knedlíčky a při dietě omezující fosfor vám k večeři přistane rybí pomazánka. Atp.