Strava špitální

4. října 2009 v 22:11 | vilemina |  U cizích stolů
Tento příspěvek mě přiměl přece jen rubričku znovu přejmenovat. Zároveň odhaluje, že blog byl nakrmen předem a já tu byla-nebyla přítomna. Popisuji tu svou zkušenost z tří týdnů v jedné fakultní nemocnici.

Pokud má někdo pocit, že nejí právě zdravě a vhodně, měl by si zkusit špitální menu. To normální, bez zdravotních omezení: obsahuje sice málo tuků, ale taky minimum bílkovin či zeleniny, zato spoustu sacharidů a též průmyslových polotovarů. Za pár dnů si začnete připadat jako moučný červ!
Snídaně sestávala pravidelně ze dvou rohlíků, míněn jeden k snídani a jeden k svačině. Dle mně neznámého klíče někdy byla i porce Flory light nebo sladké loupáky, jednou týdně tvarohové šátečky, k tomu bílá káva.
Doba podávání hlavních jídel byla poněkud absurdní, oběd již před 11. hodinou a kolem půl páté večeře. Začínalo to příjezdem auta a rachocením skříní s tácy. Jídlo v nerezových termoobalech bylo teplé spíš díky hezkému počasí, ale prý už brzy budou nové tablety - barevné, termo, a těsnící. Třeba takovéto? Polévka už prý cestou nevyšplouchlne. Tak honem ještě záběry na autentický industriál 80. let :)
Obědy se od večeří lišily polévkou. Pár zahuštěných nebylo špatných, zelná, gulášová. Převládaly ale šedé s česnekem, vývar z prášku byl zase bez chuti, velmi slaboučký. Knedlíky hotové, brambory vakuované a regenerované. Někdy dobré, jindy ne. Kaše se časem vylepšila.
Když bylo z továrny i další jídlo, obalované filé, holandský řízek, plněné vepřové, uzená rolka, dopadlo to ještě dobře. Omáčky s kousíčkem laciného masa byly horší, škrobovité, bez chuti.

Křenová, znojemská, bramborový guláš našly své fandy a odpůrce, ale dobré to nebylo, taková závodka z hodně hubených let. Hovězí játra chutnala ještě hůř, byla spíš uvařená, tvrdá, dusivá a bez chuti.
Koprovka bledá, tak jsem v jménu foodstylingu aspoň překrojila vejce - jak jsem tím barevnosti pomohla, ukazuje foto :( Křenová byla čirou náhodou na barevném talíři.
Nejméně úspěšná však byla jídla zeleninová! Není divu, květákový mozeček vypadal tak indiferentně, že dobrá polovina strávníků nemohla ani přijít na to, co je to za jídlo, všude se ozývalo: Je lečo! Nevěřila bych, kdyby na čísi dotaz i sanitářka, letitá místní strávnice, nenadzvedla víko a neřekla: Lečo!
Těstoviny s brokolicí též působily potíže už při identifikaci, dokonce i po jejich konzumaci byla spousta lidí přesvědčena, že měla kapustu, a rozebírali, jakáže to divná kombinace...brokolice byla hodně rozvařená a rozšmelcovaná, lehce spojená bílou škrobovitou jíchou se stopou nedobrého sýra, nemastná, neslaná.
Překvapilo obávané rizoto - v porovnání s těmito opusy chutné, s masem, zeleninou (mraženou), sýrem a červenou řepou. Filé s tzv. bylinkovou omáčkou bylo poživatelné již méně.
Jmenovalo-li se něco zeleninový salát, znamenalo to maličkou mističku prakticky plnou lehce sladkokyselé vody, tak s půlkou rajčete či nějakou řezankou a čerstvou cibulí.

Odpolední svačina sestávala z rohlíku a krabičky mléka. Každý si ještě rád rohlík vzal, i kdyby si ho měl nechat na večer. Dvakrát týdně byl i celozrnný!
Nezachrání to ani dobře míněné Rady pro návštěvníky. Na nástěnce se dočteme, že mají pacientům nosit hodně ovoce a mléčných výrobků, minerálky a šťávy. Jenže při tomhle menu zatoužíte po pikantních a tučných pokrmech velice brzy! Také potřebujete něco k pozdější večeři. Že by zde fungovala rafinovaná obchodní dohoda s místním bufetem, kde zakoupíte ony chlebíčky, smaženky, pikantní majonézové saláty i kyselé ryby, dortíky a zmrzlinu? Něco na doplnění se rozhodně hodí, naštěstí v tom panovala mezi pacienty solidarita - vždy se našel někdo, kdo rád přinesl nákup i těm, kteří to sami nezvládli, vařila se společně káva.

Nešla jsem do tohoto podniku poprvé, a tak jsem nepodcenila přípravu - vlastní příbor je povinný, to ano, k tomu se hodí utěrka a nějaké mikrotenové sáčky. Vody, konvici, hrnek (z UH pít nemůžu), čaj a kávu, sůl! A nějaké ty zásoby, společná lednička je k dispozici.
K snídani jsem si přidala většinou žervé a zeleninu, nejlépe cherry rajčátka, uvařila čaj dle svého zvyku a stačilo to. Po slabém obědě jsem si dávala větší porci ovoce nebo jogurt, k svačince přišlo na řadu něco pikantnějšího, přinesený domácí koláč nebo salát, i kupovaný zavináč, zákusek. Podle poživatelnosti večeře přišel na řadu kolem sedmé další obložený chléb či rohlík a zelenina ze zásob.

A odpověď nuriční terapeutky na otázku, proč se tedy brkaše dělá z prášku? Každý chce vydělat!
Upřímné. Jenže pacient nemá na vybranou - proto se mi zdá nemorální vydělávat na jeho úkor. Těžko říci, zda lze za daných finančních limitů uvařit lépe.
Někdy by stačilo málo - použít víc koření, dodržet technologii. Proč je chléb jen pro "cukráře"? Proč někdy dostanete slušný balený šunkový salám, ten načechraný, a jindy nejlacinější svačinku, která se ani nemůže jmenovat paštika? K čemu sladký smetánek jednou za týden? Dvoucentimetrový čtvereček light sýra? Jablko, které se nedá ukousnout, ani když máte vlastní zuby, což je ve špitále spíše výjimka?
Cibuli v omáčce nenajdete, nepoužívá se prý z důvodů nadýmacích - ale že je v salátě syrová, že dostanete jeden den květák a druhý brokolici, že skoro každá polévka je plná česnekové pasty, to už nikdo neřeší. Po stížnosti na nechutnou klihovitou kaši se tak napotřetí začala dařit, naposledy byla už docela dobrá. Úspěch!
Opravdu není nutné nechat si dělat na hlavu, jak je v Čechách zvykem.
Není to totiž všude stejné. Slyšela jsem i chválu na některé nemocnice, někde je na výběr i více jídel. Když dva dělají totéž...kdo zná špitál, kde se jí dobře?

Ano, vím, nechodíme tam kvůli jídlu atd., ale nemocní zažívají už tak dosti diskomfortu, proč tedy by aspoň jídlo nemohlo být příjemné?
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 coco-choc coco-choc | Web | 5. října 2009 v 8:25 | Reagovat

Drahá Vilemíno, gratuluji Ti k přežití jistě úmorných tří týdnů. Když jsem si četla Tvůj článek, jen jsem tiše přikyvovala a říkala si: "přesně tak to je." Byla jsem jen na lehké operaci (i když strach k tomuto faktu úměrný nebyl). Z pobytu v nemocnici si vybavuji pár vzpomínek - bylo mi 16 a se mnou na pokoji bylo dalších 7 téměř stoletých, chrápajících a prapodivně páchnoucích babek (neuctivé, ale takové jsou vzpomínky), přeslazený nepoživatelný čaj, plesnivý sprchový kout a neidentifikovatelná strava. K první večeři jsem dostala žemlovku (respektovali, že jsem vegetariánka)- alespoň se to tak tvářilo - typicky jídelnovský blaf. Pak jsem (díky bohu) nesměla před operací jíst. Po operaci mi donesli bílou kaši (tvrdili, že bramborovou) s jezerem žlutého omastku a párkem (vegetariánství bylo zapomenuto). Dělala jsem, že je mi špatně, no a vlastně bylo. Jak by řekl klasik: "Never more!" Doufám, že stav "nemocničních restaurací" se zlepší!  

2 Markyza Markyza | 5. října 2009 v 8:34 | Reagovat

Taky gratuluji k návratu domů! Mám noční můru z toho, že bych měla delší dobu pobývat v nemocnici a strava je jedním z jejích důvodů. Mám pocit, že bych bez dobrého jogurtu, ovoce a zeleniny do tří dnů pošla bez ohledu na diagnózu. Vtipné je, že stejné menu se dostává i v porodnici - k snídani laciný salám, k obědu knedlo vepřo zelo nebo brambory s prejtem, večeře v pět a pak hladovění až do rána. Věřím, že i s malým rozpočtem a z levných surovin by šlo uvařit lépe, v deníku DNES dokonce kdysi takový pokus dělali a vypadalo to dobře.

3 vilemina vilemina | 5. října 2009 v 12:53 | Reagovat

Ano a ano.
Zkrátka den dva to člověk vydrží, když mu je nejhůř, a pak musí zapřáhnout pomocníky zvenčí!
Je pravda, že jsou i země, kam si musíte donést všechno jídlo, ložní prádlo aj., ale naše zvyklosti jsou přece jen jiné - a platíme si pojištění.

4 olinka olinka | Web | 5. října 2009 v 19:23 | Reagovat

Jak čerstvé vzpomínky! :-) vloni jsem v nemocnici taky pár týdnů poležela. Nejlepší bylo, že po tom, co jsem 2 dny zvracela, mi jako první jídlo donesli fazolovou polévku! Vypadala i voněla fantasticky, ale při představě, co by můj rozbolavělý žaludek dělal, jsem raději pouze sežvýkala suchý rohlík... Žel po další dva týdny jsem na nic, co bych byla schopná bez dávivého efektu sníst, nenarazila:-) Naštěstí jsem měla hojné návštěvy, takže aspoň tvrdý sýr, piškoty a přesnídávky jsem měla v zásobě stále. Jinak se to opravdu nedá!

5 Yva Yva | Web | 12. října 2009 v 5:12 | Reagovat

To je opravdu hrozivé zjištění!  Žiji ve Spojených státech a i tady je zvykem žehrat na nemocniční stravu, ale když tak čtu Tvůj článek, Vilemíno, říkám si, že ti, co žehrají, neví, o čem mluví!  V nemocnici jsem tu byla všehovšudy jen jednou, ale oproti Tvým zkušenostem, mám na jídlo jen ty nejlepší vzpomínky.  Za prvé, každý pacient dostane menu, z kterého si vybírá a objednává jako v restauraci.  Z širokého počtu jídel si vybere každý -- ať už vegetarián či alergik.  Všechna jídla jsou vařena s ohledem na zdravou stravu a na případná lékařská nařízení.  Jídelníček sepisuje člověk se vzděláním ve výživě.  Netvrdím, že jsou to jídla vyloženě pro gurmety, ale člověk z nich určitě nemá pocit, že se stravuje jak dobytek (jak bych popsala ta výše uvedená "jídla" já).

To, co jsi tak věrně popsala, je ostuda a nehoráznost a nechutný přístup k lidem, kteří potřebují péči, a připadá mi neuvěřitelné, že se něco takového děje v zemi, která si říká civilizovaná.  

6 Pivli Pivli | 12. října 2009 v 7:49 | Reagovat

A  bude hůř!
V souvislosti s finanční situací se budou např. omezovat teplé večeře a budou jen studené a špitály se budou snažit ušetřit kde se dá. je to hnusné, ale je to tak. Nemocniční stavu jsem zažila několikrát jako pacient a zažívám ji i z druhé strany, coby personál. nemyslete si, že je to jiné. Ty samé blafy z té samé kuchyně.
V dotaznících spokojenosti pacientů jsou stížnosti na jídlo na prvním místě.

7 petra petra | E-mail | 12. října 2009 v 14:36 | Reagovat

Nejhorší špitální stravovací šok - naštěstí jen v roli pozorovatele - pacientovi se zánětem střev byl jako teplá večeře servírován kelímek instant zvěrstva Bistro, kt. jen službu konající síla zalila horkou vodou z rychlovarky.

8 vilemina vilemina | 12. října 2009 v 19:15 | Reagovat

[6]: Ano - zaměstnanci mají stavu skoro stejnou. Jak jsem poznala z tvé adr., co se mi ukazuje ve Správě bl., ta vaše nemocnice byla odchovanci té mojí docela chválena!
Nejhorší pocit je, že to nemůžete ovlivnit a že na tom někdo vydělává (jsme ovšem v Česku a ryba smrdí od hlavy). Pojištění platit musíme, léčba snad OK, ale v jídle fakt nerovnováha!

9 vilemina vilemina | 12. října 2009 v 20:14 | Reagovat

[5]: Jsou to paradoxy - vážně asi máme nejlepší veřejnou lékařskou péči, dostupnou všem, co jsou pojištěni povinně. V tom je velký rozdíl proti Americe - kdo si platí sám, je klient, může odejít k jiné pojišťovně, nebude-li spokojen. A kdo si neplatí, nemá nárok na nic...tady je to "erár", vyjde to prakticky nastejno, neb všechny poj. mají tak tuhá pravidla, že rozdíly nejsou. A nadstandard? Dostalo mě, když jsem si v podmínkách přečetla, že to neznamená lepší stravu, praní a úklid...Taky mám nějaké informace od insiderů, léčba je nesmírně nákladná, nové lepší metody naopak široce dostupné, to vím. Ale často se šušká i o tom, kde jsou tyto služby provozovány firmami spřízněnými s managementem špitálu - též typicky české.

[5]:

10 vilemina vilemina | 12. října 2009 v 20:25 | Reagovat

[7]: Určitě je to možné - ono jedovaté to není, takže co :)
Personál šetří hlavně práci - těmi studenými večeřemi se peníze neušetří - schválně jsem se dívala na ceny tšch paštik v kelímcích, takové ty svačinky, co jinak vůbec nesleduju - a ony jsou nejen hanebné, ale ještě docela drahé!A k čemu ovoce, které nikdo nejí? K ničemu - ovšem bylo vydáno, skoro nic nestálo a možná si ho ještě někdo v řetězci personálu ušetří na štrúdl...

11 olinka olinka | Web | 14. října 2009 v 13:43 | Reagovat

Ještě jsem si vzpomněla na další kuchyňové kiksy týkající se diet. Protože samozřejmě každý pacient má dietu úplně odlišnou, ale v kuchyni pro něj nic speciálního přece chystat nebudou. Takže při dietě s minimem cholesterolu obědváte vývar s játrovými knedlíčky a při dietě omezující fosfor vám k večeři přistane rybí pomazánka. Atp.

12 Květoslav Květoslav | 14. dubna 2015 v 1:50 | Reagovat

...pěkné fotky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama