Dýňové inspirace

28. října 2009 v 7:27 | vilemina |  Jídla ze zeleniny
Zatím mne navštívily dvě obří krasavice, nikoli však současně, a tak jsem se každé mohla věnovat s plnou pozorností. Jejich menší příbuzné nepočítám, ty se v kuchyni uplatní zcela běžně, hlavně pečené jako příloha. Obě obryně se však přivalily náhle a pár dní trvalo, než jsem si je pustila do kuchyně!
Když jsem si představila, jak budu první dýni (5,5 kg) porcovat a loupat, abych ji mohla uvařit a rozmixovat, měla jsem pochybnosti, zda to fyzicky zvládnu. Přece jen jsem se podívala po netu na nějakou inspiraci.
Jak se s tím vypořádala taková Pioneer Woman, to mě hned nadchlo - dýňové kusy včetně slupky upekla v troubě nasucho a pak už snadno oloupala...hm, vypadá to skvěle (návod zde), ušetří se tím spousta nepříjemného krájení. Měla jsem dýni velkou, tak jsem osminky ještě překrojila napříč. Pekla jsem je asi 50 minut při 200 stupních, až jim začaly hnědnout špičky. Zkoušela jsem je taky vidličkou - dlouho jsou tvrdé, ale pak přece změknou.
Obryni jsem pekla na dvakrát. Odstranila jsem pak slupku a velké kostky naházela do mísy, kde jsem je chtěla rozmačkat šťouchadlem na brambory a pak rozmixovat tyčovým mixérem. Hm, šťouchadlo mám nekovové, brzy jsem ho odložila, ono se ani na ty brambory moc neosvědčilo - zkrátka omyl.
Naštěstí však mám univerzální nástroj téměř prehistorického původu, totiž dřevěné trdlo!

Tuto dřevěnou kouli s drážkami jsem si kdysi koupila na nějakém lidovém jarmarku, ale ona vážně funguje na všelijaké míchání, tření a hmoždění, ač se to zdá až nepochopitelné! Je to menší varianta trdelníku, na kterém se peče stejnojmenné pečivo. Původně sloužilo jako palice do hmoždíře.

Po zásahu trdlem stačilo dýni pomixovat. Větší část jsem zavařila do skleniček a část si nechala na spotřebu.

Na koláče s náplní "samá dýně" jsem si netroufla, ale zaujaly mne cheesecaky.

Slaný tvarohový koláč s dýní
jsem zkusila víceméně podle Schnytlika, s přihlédnutím k receptu z kuchařské školy v Santa Fé.
Použila jsem listové těsto, které jsem předpekla v pekáčku 20x30 cm (tj. větším než dortová forma). Na náplň jsem smíchala tvaroh se zakysanou smetanou, 3 vejce, 300g dýňového pyré, pár krájených rajčat, bazalku, sůl. Navrch rajčatové plátky a trochu nivy - nechtěla jsem použít nějaký fádní, ale niva zas je až moc dominantní. Pekla jsem na 220 stupňů, dokud se náplň nepropekla, tedy kolem 45 minut. Byl dobrý vlažný i studený.

Sladký dýňovo-tvarohový koláč,
který jsem nakonec upekla, zase vycházel z několika receptů - jeden recept tady, jiný podobný ze Santa Fé a další bohatší na suroviny (asi by sem pasovalo slovo"vymazlený") od již zmíněné Americké pionýrky.
Podklad jsem udělala ze 250 g směsi sušenek a piškotů, nadrtila jsem je válečkem spolu s dvěma hrstmi ořechů a nasypala do dortové formy s pečícím papírem. Drobečky jsem polila 60g rozpuštěného másla a palmového tuku, vytvarovala zvýšený okraj a dala ztuhnout do ledničky.
Zapnula jsem troubu na 200 stupňů a připravila náplň: tvaroh, zakysaná smetana, 2 vejce, 250g dýňového pyré, cukr, sůl, skořice. Nalila jsem ji na ztuhlý sušenkový podklad a dala péci. Náplň byla dosti mokrá, tak to trvalo skoro hodinu. A že jsem použila obyčejný cukr a ne třtinový, neměl koláč takovou zlatavou barvu...ale chutnal zajímavě, svěže a lehce. Sušenky jsou dost sladké, tak jsem náplň osladila méně, to doporučuji.

A do třetice dýňových pokusů přidávám jeden jednodušší recept, který mne zaujal.

Dýňový chléb
podle Dity P. jsem našla v zářijovém magazinu Albert. Množství surovin jsem upravila na menší obdélníkovou formu (16 cm dlouhou) a na jednu dávku pyré (350 g). Troubu jsem předehřála na 180-200 stupňů. Na těsto jsem smíchala 350 g polohrubé mouky, 2 lžíce polenty (krupice), 2 lžíce parmezánu, 2 lžíce sekaného rozmarýnu, 2 lžičky soli a 2 lžičky prášku do pečiva. Přidala jsem 350 g dýně a 150-170 ml mléka a promíchala. Formu jsem vyložila pečícím papírem. To je vše, ještě se můžou navrch přidat dýňová semínka. Peklo se dlouho, jistě celou hodinu. Chlebík musí být dozlatova, mít pevnou kůrku a být uvnitř skoro suchý, úplně to asi nepůjde. Dlouho se mi těsto na zabodnutý nůž lepilo. Po vychladnutí ale byl chlebík výborný, krásně vybarvený. Ochucení parmezánem a rozmarýnem připomínalo středomoří. Tak jsme k němu zkusili chorrizo a fuet, ani pršut by nebyla špatná volba! I s camembertem chutnal dobře.
Vyzkouším ještě další recepty ze zavařeného pyré. Škoda, že jsou tak málokdy k dostání jiné druhy dýní, které jsou lepší či výraznější chuti. Ale i na obyčejnou dýni se dá vyzrát -určitě se hodí na víc než jen na halloweenskou lucernu!
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 coco-choc coco-choc | Web | 28. října 2009 v 8:12 | Reagovat

Dýně kam se jen podívám. Z ohledem na ostatní foodblogy bych říjen pasovala na měsíc dýní :-). Už jsem také s dýní experimentovala, ale nebyl po ruce foťáček, takže se můj blog do dýňové mánie asi nezapojí :-(, a je také pravda, že bych takového giganta ve své "kuchyňce" ani nezpracovala, ale dýňový cheesecake nebo dýňové brownies (u Terezky) bych si nechala líbit :-)

2 vilemina vilemina | 28. října 2009 v 12:20 | Reagovat

Velkou dýni bych naráz nespotřebovala, proto jsem si pomohla výrobou pyré - zavařené nebo zamražené je pak k použití coby dup. Taky mám zmražené kousky na pečení se zeleninou.

3 wave wave | 1. listopadu 2009 v 16:15 | Reagovat

Jak vypadá to dřevěné trdlo ? Nedávno jsem koupila za pár kaček vlastně kouli na tyčce, ale bez drážek. Ani dámy prodavačky nevěděly na co to je, ale zařadily asi správně do oddělení "kuchyně". :-) Já to odhadla na pasírování přes cedník a hlavně se mi to moc líbilo. :-))
Pěkné dýňové recepty...dík.;-)

4 vilemina vilemina | 1. listopadu 2009 v 17:55 | Reagovat

Doplňuji foto trdla. Nám se tehdy tak moc líbilo...
Z dýňových jídel zatím nejvíce bodoval chlebík!

5 wave wave | 1. listopadu 2009 v 19:35 | Reagovat

Dík. Máš hezčí. Krásné :-) Já mám jen hladké držadlo a žádné drážky. A navíc, když jsem tu paličku dostala do ruky,tak mě nenapadlo nic jiného, než s tím někoho praštit po hlavě...některé věci mají i více využití :-))

6 toffo toffo | Web | 1. listopadu 2009 v 22:36 | Reagovat

Také jsem si zbytek dýňové dřeně zavařila. Desetikilovou dýni sama jen tak nesním :-). Rodina má odpor jen ke slovu "dýně," připouští, že samotné pokrmy nejsou tak špatné!

7 vilemina vilemina | 2. listopadu 2009 v 20:31 | Reagovat

Tak to já měla poloviční...s desetikilovou to už musí být náročná manipulace! Mám ještě porci pyré připravenou v ledničce, snad se stihnu do něčeho pustit.

8 Yva Yva | Web | 3. listopadu 2009 v 4:30 | Reagovat

Neeee!  Na vaření jen sladká dýně (sugar pumpkin) a na lucerny ty obyčejné, co se nejí!

9 Yva Yva | Web | 3. listopadu 2009 v 4:32 | Reagovat

Zapomněla jsem dodat:  moc pěkné recepty a trdlo jakbysmet! :o)

10 vilemina vilemina | 3. listopadu 2009 v 9:54 | Reagovat

[8]: Tak ono to bude nějaké zamotané - dýně, kterou jsem používala já, se nazývá mexická a prodává se u zeleniny - tudíž k jídlu určena je, ne? Všude jsou vidět ty samé - asi tu těch druhů máme pořád málo.
V různých receptech jsem se setkala právě i s tím, že dužina z dýně na lucernu se částečně vydlabe a vaří, nebo i návody, jak zpracovat dýni, když už jako lucerna či dekorace posloužila...

11 Monika Monika | E-mail | 9. listopadu 2010 v 11:08 | Reagovat

To je pravda.Vsechny dyne se daji jist.Sugar pumpkin je jen druh o kterem se rika, ze ma vyraznejsi chut.Je jen trochu mensi nez ty co kupujes na vydlabani.
Pecu prave z tech luceren, prece nevyhodim 20 kilo dyne.

12 Vilemína Vilemína | Web | 10. listopadu 2010 v 12:10 | Reagovat

OK. Snad se ještě na nějakou letos zmůžu. Ale hokkaido je chutnější a taky krásně (v teple a suchu, normálně volně)vydrží, klidně do února.

13 Coach Outlet Online Coach Outlet Online | E-mail | Web | 17. listopadu 2011 v 13:20 | Reagovat

Coach Outlet Onlinewr

14 Coach Factory Outlet Online Coach Factory Outlet Online | E-mail | Web | 15. prosince 2011 v 9:20 | Reagovat

Great Coach Factory Outlet Online
. A lot of useful information here. I’m sending it to some friends!

15 Lucdol Lucdol | E-mail | 17. září 2012 v 14:40 | Reagovat

Dobrý den, Vaše stránky mě nadchly, velmi inspirující. Chtěla bych se zeptat na zavařování dýně (dostanu minimálně 10kg krasavici) - po upečení v troubě, oloupání a rozmixování stačí nacpat do vyvařených sklenic a zavařit jak dlouho a na kolik stupňů? díky za odpověď.

16 Vilemína Vilemína | E-mail | 18. září 2012 v 12:03 | Reagovat

Díky, snad si na stránkách něco najdete...

Se zavařováním dýně to tak slavné nebylo, od obryní jme postupně upustila a menší dýně (máslová, hokai) skladuju jen na skříni - na lince vydží do jara v pohodě.
Než zavařovat je lepší pyré zmrazit, jak jsem zjistila. Protože dýně není kyselá ani konzervovaná cukrem či solí, musí se sterilovat déle, nejméně půl hodiny.

17 Magda Magda | E-mail | 5. prosince 2014 v 11:04 | Reagovat

Dobrý den,
zajímalo by mě, na kolik stupňů a jak dlouho jste dýni, resp. dýňové pyré zavařovala a zda jste přidala i něco na ochucení (sůl, cukr, ocet) jako konzervant nebo jen čistou dýni. Matka ji kdysi zavařila jen rozvařenou s trochou soli a všechno jí zkvasilo. děkuji za radu.

18 Vilemína Vilemína | Web | 5. prosince 2014 v 11:33 | Reagovat

Tak tak - obryně mi částečně zkvasila, část jsem převařila asi tu půlhodinu navíc, ale stupně neměřím, nemám jak, prostě aby bublala, v případě pyré je to totiž úplně jedno, klidně na víc.

Chtěla jsem čistou, k použití do těsta.
Nyní fakt nechávám dýně na skříni, kde vydrží. Když se začne nějaká přece kazit, dám pyré zmrazit, když ho nespotřebuju hned. Krom toho je lze již koupit prakticky celoročně, tak je zavařování nadbytečné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama