přívětivě prostřený foodblog na Blog.cz

Pro Pána Boha živého!!! Kdy už konečně pochopíte, že jídlo má nejen chutnat, ale také trochu „omastit oko“? Zejména, když hodláte své výtvory prezentovat veřejně.Tento nedostatek se táhne jako červená nit celým tímto blogem.Tohle vypadá, jako když už to jednou někdo jedl . A přitom je to docela jednoduché. Co tak například čerstvá oloupaná a rozpůlená, tak akorát zralá hruška,  zbavená jádřince, naplněná kousky grepu, vkusně naaranžovaná na talířek, oslazená třtinovým cukrem nebo medem, ozdobená zakysanou smetanou a snítkou nějaké vhodné bylinky (např. máty)? Takových vhodných variací na dané téma existuje x, ale jen jedna špatná, a tu jste právě předvedla.

Neuvádíte kontakt, proto sem:

Co člověk, to názor, právě jsem jinou cestou byla za fotky chválena :) Ale kdo může říct, že už není co zlepšovat? Vezmu váš námět v úvahu...možná.

Popisované articistní zdobení totiž  není můj styl, v ničem. Ukazuju reálné jídlo v reálných podmínkách a přímo upozorňuji, když není dost fotogenické...ve skutečnosti vypadá mnohem přijatelněji:)  

Váš recept je trochu o něčem jiném, nejen vzhledově, ale i chuťově.

Proč jen asi fortelný šéfkuchař z Café Imperial Pha, který objíždí restaurace v reality show " Ano,šéfe", nabádá personál kritizovaných podniků opakovaně, úpěnlivě, nešťastně, rukama lomíc a jadrnými výrazy nešetříc - k NEZDOBENÍ pokrmů?! Proč ho i obligátní snítka zeleného rozběsní? Strávník má prý vidět a poznat - nehledat - co si objednal, na co dostal chutě.

Proč razí trend především kvalitou neobyčejné obyčejnosti? Že by jen módní vlna?

...jen taková asociace mi prošla hlavou

Je snad lepší to je tak kydnout na talíř?

Prostě zdejší vaření i úprava - PŘÍŠERNÉ

Vyjadřujte svůj názor, ale negeneralizujte...

Tak to tedy opravdu nevím, co je na vkusném aranžmá pokrmu na talíři zdobného, natož articistního. A reálné jídlo v reálných podmínkách? Vše kolem nás je realita. Zbytky jídel nalezených v popelnici konzumované bezdomovcem a zapíjené krabicovým vínem  z tetrapacku, dvacet deka vlašáku dlabaného narychlo rohlíkem přímo z papíru, vojenská či vězeňská menáž kydnutá kuchařem do ešusu. Také to jsou zcela reálná jídla v reálných podmínkách.. Realita tedy asi nebude tou přiléhavou kategorií. Nejspíš to asi bude, neračte se pohoršit,  úroveň.

A fortelný šéfkuchař? Ten nekritizuje aranžmá pokrmů (komu se víc líbí ať řekne food styling). Naopak ho personálu oněch „kritizovaných“ podniků vštěpuje. Stačilo shlédnout poslední díl ze Slaného. Marná sláva, jídlo na talíři musí vyhlížet lákavě.  Bylo to tak vždy, je to tak a vsaďte boty, že i bude. Dnešním slovníkem : je to trend.  Fortelný šéfkuchař kritizuje fádní a uniformní zeleninové oblohy, kladené mnohdy do přímého kontaktu s teplým pokrmem. To je ovšem něco zcela jiného.

A když už bylo, milé dámy,  vzato jméno tohoto  tuzemského bůžka kuchyně do úst nadarmo (nic ve zlém), tak si všímejte, a to především, i jiných jeho přikázání. „Proč jen asi nabádá personál kritizovaných podniků opakovaně, úpěnlivě, nešťastně, rukama lomíc a jadrnými výrazy nešetříc – k NEPOUŽÍVÁNÍ všelikých náhražek a dochucovadel umělých , jíšek instantních, zelenin mražených a naopak k POUŽÍVÁNÍ surovin čerstvých? Že by jen módní vlna?“ Taková asociace zase mně prošla hlavou.

Pfiffikusi:

1. tv pořad (jehož ÚROVEŇ je mimochodem - komu se víc líbí, ať řekne by the way - PŘÍŠERNÁ) má vlastní diskusní fórum, čili myslím, že ZDE by již stačilo...

2. jdu-li do restaurace, pak vskutku ne na náhražky,  dochucovadla, instanty...

3. v časové či zásobovací tísni doma, na chatě, na dovče - v mých vlastních reálných podmínkách a náladě okamžiku si mohu fintou vypomoci a není to o každodennosti...

4. nelíbí-li se mi navštívený blog, vyberu si mezi desítkami jiných...

5. proti žlučovitosti je dobré popíjet hořčiny...

6. ...a pokud např. já dostanu chuť na grep s hruškou a smetanou, tak si ho uhňahňám přesně dle Vilemíny, nechám chutě prolnout a budu si při pojídání vychlazeného hlasitě mlaskat.

Jiným možná tuto kombinaci chutí prvně objevila. Každý pak již svému oku a zažívání štěstí strůjcem.

Vilemíno:

těším se na velikonoční počtení!

Držme se věci- žádné vlašáky z papíru ani kejdy v ešusu jsem nefotila, bavíme se tu o fotce grepu zamíchaného s hruškou a smetanou...pro estéty je tam ta první fotka, pokud někoho uráží i ta, tak sorry, mám jiné vidění světa.

Přiměřenost je pro mě důležitá - jak ve zdobení, ano, obecně samozřejmě potvrzuji i hlásám, že má být pokrm lákavý (viz i Spolek Domácnosť), ale v proveditelných mezích, zrovna tak použití různých polotovarů, "konvenience" aj. To je věc názoru či spíš módy, nehodlám se zaplétat do neplodných (a často až hysterických) diskuzí, kterých je na toto téma přemnoho.

Třeba mražená zelenina je dokonce lepší než tzv. čestvá, dozrávající kdovíkde, ležící dlouho aj., o mořských rybách nemluvě. Tam totiž "čerstvá" znamená něco jiného než koupit ji v hypáči, ale žiji ve městě v 21. století a nepůjdu na kořínky, ani nevyženu muže na lov...

V instantní jíšce není nic, co by mi vadilo, škrob i mouku používám a tuku je tam míň. Rostlinná smetana je bez cholesterolu, to nám vyhovuje, i když by nám pravá chutnala...nevařím pro výdělek a musím šetřit i časem, tak něco koupím hotové a konzervované, což samozřejmě využívali lidé odjakživa.

Čistě pro zábavu si pak třeba uvařím tu pomerančovou marmeládu nebo upeču něco, co nám chutná...vánoční pečivo bych nekoupila nikdy, ale fazolím v plechovce dávám rozhodně přednost!

8: Ano, je to fotka grepu zamíchaného s hruškou a smetanou, což je pochpitelně pro estetické působení fotky limitující faktor.
Ale bohužel se bavíme o fotce grepu s hruškou a smetanou, které jsou zamíchány v průhledné misce tak velké, že se na fotku ani celá nevešla a stojí na modrobíle pruhované utěrce nebo ubruse, což dohromady tu fotku ještě podstatně sráží. Sám nemám rád přehnané zdobení jídla (pokud nejde o opravdu speciální příležitost, nebo třeba pro děti, kde je nějaká ta infantilnost na talíři v pořádku), ale na druhou stranu kdybych mě fotit tento salát, udělal bych z něj asi kopeček na čistě bílém (nebo vhodně barevném) talířku nebo mističce odpovídající velikosti, pokud by to bylo potřeba, tak bych okraje talířku otřel, vybral nějaké vhodné dostupné pozadí, navrch položil pár kousků čistého grepu neobaleného smetanou, atd. prostě o hodně tu fotku vylepšit by šlo bez velké námahy a bez toho, aby se musel měnit recept.

Co se týče té mražené zeleniny - je to podle mě jak u které. Směsím se vyhýbám (většinou je základem kořenová zelenina, která se zrovna dá bez problémů skladovat a i v zimě mi přijde nemražená lepší). Ale třeba mraženou kukuřici nebo fazolky používám. Fazole v plechovce zase ne, protože mi nechutnají, ale rajčata v plechovce klidně (v zimě, když nemám čerstvá ze zahrady)

Díky za návrhy, hlavně pak za způsob podání!  

Rádo se stalo. On dnes fotí úplně každý, tak se zdá, že na tom nic není. Skutečnost je ale jiná a naučit se to opravdu dobře dá spoustu práce. A u focení jídla se k tomu přidává ještě foodstyling, což také není nic jednoduchého (a taky v tom plavu, moje specializace je spíš reportážní fotografie). Chce to praxi, koukat se na kvalitní fotky, zničit spoustu vlastních, experimentovat s různými úhly záběru, ohniskovými vzdálenostmi a podobně, časem se člověk naučí jaké prostředky jsou vhodné k vyvolání jakého dojmu u diváků. V první řadě je potřeba zapomenout na představu, že fotka je objektivním záznamem skutečnosti - to prostě nefunguje.

Ale to je program na celý úvazek - a to nemůžu ani nechci, z pouhého slova foodstyling mi není volno...kdybych vydávala dejme tomu knihu, tam bych volila foto profesionální, ale na blogu chci mít spíš ty kuchyňské reportáže. A vařím, aby bylo co k jídlu, proto taky nemůžu příliš vymýšlet aranžmá a řadu technických variant - důležitější jsou strávníci než fotky :) Ani vybavení nemám kdovíjaké - třeba k tomu taky časem dojdu, třeba mě ty diskuze někam posunou, kdo ví?  

Zase tak strašné to není a člověk se může s focením zlepšovat po malých krůčcích, nemusí jít o intenzivní studium. Stačí chtít - varianty se nemusejí zkoušet najednou - stejně se oblíbené recepty doma většinou opakují, tak proč výsledek nevyfotit pokaždé trochu jinak a po čase ty fotky nesrovnat a nezjistit, která je nejlepší a nezamyslet se proč tomu tak je. Vybavení je limitující faktor, nemá smysl si nic nalhávat - ale téměř s jakýmkoliv vybavením se dají udělat skvělé fotky - jen holt ne vždy a za všech podmínek - a s čistě technickou kvalitou fotek tu problém (pro účely publikování na webu) nevidím.
A co se týče foodstylingu - bohužel mě nenapadlo tak výstižné krátké české pojmenování, ale neřekl bych, že je třeba se ho bát - nesmí se to přehánět, ale bez něj to úplně nejde - je to prostě aranžování jídla, které klidně může být jednoduché a funkční a přitom pěkné na pohled, nemusí jít a spoustu složitých tvarů a ozdob.

No a ted mám ze svých fotek totální depresi