Australský mrkvový koláč

17. dubna 2009 v 7:43 | vilemina |  Dezerty
Ten recept jsem našla na webu vareni.cz, když jsem jednou sestavovala mrkvové menu, tedy chtěla představit mrkev x krát jinak. Slaných receptů jsem měla dosti, chyběl moučník. Sice někde v hlavě uvízly v dětství slova jako mrkvance či mrkvánky, ale, brrrr, to už zní tak nějak málo chutně - ostatně u nás doma se nic takového nedělalo, znala jsem je jen z nějakých návštěv u spolužaček či vzdálenějších příbuzných, kdy mě tedy nenadchly!

Ale do těst se dávají i jablka, cukety, dýně a jistě i něco dalšího, banány třeba, tak proč ne mrkev? Recept vypadal jednoduše, a jak jsem odhadovala, mohl by být přijatelný i chuťově! Vyzkoušela jsem ho víckrát s nějakými změnami, abych našla nejlepší množství a poměr surovin. Jednou se mi zdálo až příliš mnoho kypřidel, soda byla dost cítit. Pak zas moc skořice, což chutnalo hodně perníkově. Poleva se mi zdála nejdřív moc sladká, pak řídká, hustá - zkoušela jsem i zcela jinou, ale to taky nebylo ono. Po několika pokusech se s ohledem na používaný plech 25 x 40 cm ustálila následující varianta:

Vezmu půllitrový hrnek nastrouhané mrkve, polohrubé mouky, 1/3 až ½ hrnku oleje, např. slunečnicového, půl hrnku ořechů nalámaných nahrubo, 1/3 hrnku pískového cukru, 3 vejce, 1 prášek do pečiva a půl lžičky sody, půl lžičky skořice. Na menší pekáč 20 x 30 použiju třetinkový hrnek, 2 vejce a půl prášku do pečiva. Smíchám v míse mrkev s vajíčky, cukrem, olejem, ořechy, skořicí, pak přidám mouku s kypřidly, ale může se míchat i vše dohromady. Nastrouhaná mrkev je výrazná, těsto hodně zabarví.
Na pečící papír rozetřu vrstvu těsta a peču tak dvacet minut. Upečené těsto je stále pěkně zbarvené, ale chuť v tuto chvíli ještě nic moc - potřebuje polevu a proležet.

Připravím si jeden tvaroh a 70g másla (na menší pekáč ¾ tvarohu a 50g másla), celý hrnek moučkového cukru, 2-3 lžíce pomerančové, citrónové či limetkové šťávy a kůru ostrouhanou z půlky tohoto plodu. Lze použít i džus či konzervovanou šťávu. Kůry se nebojte, není tak jedovatá, jak se původně předpokládalo. Omýt stačí kvůli špíně, na postřiky to nemá vliv. Zato ta chuť!

Vychladlý koláč pečený na papíře půjde snadno převrátit na tác. Udělám to, abych měla pod polevu pěkně rovnou plochu. Těsto není žádná samonivelační hmota a urovnat ho dostatečně se mi nepovedlo. Na překlopení je třeba přikrýt plech tácem, chytit vše dohromady a rychle otočit…a natřít polevu. Zdá-li se jí moc, nevadí, ona se do druhého dne zasákne. V chladu trochu ztuhne. Ozdobila jsem ji navrch kandovanou pomerančovou kůrou. Krájíme na kostky. Pokud je z těsta cítit prášek nebo soda, také vyvane. Koláč proležením chuťově dozraje a je opravdu lahodný, nejlepší druhý den. Měla jsem ho volně v ledničce, i s tácem položený navrch na několika kelímkách…Další den by mohl být i pod nějakým poklopem, aby zbytečně nevysychal. Co jde, vložím obyčejně celé do mikroténové tašky, ale s touhle krémovitou polevou? To vážně ne. Kus, který jsem dala do krabice s víkem, vydržel vláčný do čtvrtého dne, kdy už byl koláč s konečnou platností sněden do mrtě!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kytka Kytka | 17. dubna 2009 v 12:32

Nevím nevím, kdekoliv mám strouhat kůru z citrusových plodů do jídla, beru radši bio citrusy. Ono totiž pokud vím to mytí opravdu nemá vliv - jsou to látky, které se ve vodě nerozpouštějí.

2 vilemina vilemina | 17. dubna 2009 v 17:51

Tohle už jsem nastudovala - taky jsem kůru leta nepožívala. Ano, nějaké látky (fenyly, pesticidy) tam jsou, leč jde o množství tak malé, že nemá samo žádný vliv.  A jsou i v lécích aj., takže neřeším. Více na:
http://www.coop.cz/magazin/1_2004/cirusove_plody.html

3 Kytka Kytka | 19. dubna 2009 v 11:51

2: Argument, že ty samé látky jsou i v lécích neberu - také do sebe neláduju léky, které nepotřebuji - kam vede zbytečné nadužívání tak užitečných léků, jako jsou třeba antibiotika už je dnes docela jasné. Spousta léků má navíc nežádoucí vedlejší účinky a podobně - takže to, že některá látka je obsažena v léku pro mě znamená, že až budu ten konkrétní lék potřebovat, vezmu si ji, do té doby jí v jídle pokud je to možné nechci.

I v tom článku navíc přiznávají, že ministerstvo zdravotnictví domácí vaření z chemicky ošetřených plodů nedoporučuje. Pak se to sice snaží zlehčit (protože nám je chtějí prodat), ale tohle tam výslovně uvedli také...

Je to na každém, jak se rozhodne, já v případě, že potřebuji z citrusů právě kůru hledám označení bio.

4 vilemina vilemina | 20. dubna 2009 v 12:24

Myslím, že se to všechno přehání, že jde většinou o zanedbatelná množství, udělat kolem toho hysterii není problém, zvlášť když na to slyší kdekdo...z takových diskuzí právě couvám.
Vyhnout se všem škodlivinám okolo (žádná auta? žádné saponáty? žádný plast? nedýchat?), ale na druhou stranu: kdyby byla třeba kůra tak jedovatá, že by to člověka poškodilo i při požití lžičky marmelády nebo kolečka citrónu v čaji, tak by se asi nejedla...
"Bio" je hlavně kšeft a relama neútočí na rozum.

5 schnytlik schnytlik | Web | 20. dubna 2009 v 13:11

Nemyslím si že "bio" je hlavně na kšeft. Stejně jako si nemyslím, že by člověk neměl přemýšlet nad tím, jaké látky a v jakém množství se do jeho těla dostávají. Zrovna tak je více než žádoucí, aby se každý zamyslel nad tím, jakým způsobem se chová k okolnímu prostředí. Pak je na jen na něm, jestli se rozhodne jíst bio potraviny nebo to, co vyrostlo na poli ve vedlejší vesnici nebo třídít odpad. A nebo se prostě rozhodne zavřít oči a nalhávat si do kapsy, že je vlastně všechno jedno, že on sám nic nezmění.    

6 Kytka Kytka | 20. dubna 2009 v 18:39

4: Byla jste někdy na biofarmě? Já ano a třeba podmínky, které tam mají zvířata (v tomto případě prasata) byly opravdu o něčem jiném, než na klasickém statku (také z vlastní zkušenosti) A přitom nám farmář říkal, že část masa jde do distribuce bez označení bio, protože po dražším bio mase není taková poptávka a on nemůže ta prasata nechat přerůst... Takže rozhodně jen o kšeft nejde.
Jasně, musí se to brát s rozumem, nenakupuju zdaleka vše bio, někdy radši koupím lokální necertifikovaný produkt než bio. Ale u některých věcí prostě bio vyhledávám a snažím se podíl bio věcí ve svých nákupech zvyšovat - v některých případech se to vyplatí i finančně, když za o něco málo vyšší cenu dostanu podstatně lepší věci, někdy je zase přínos malej a cena mnohonásobná, prostě chce to přemýšlet - nejde říct paušálně že bio je vždycky lepší, ale zrovna tak nejde říct, že bio je jen reklamní tah.

PS: to nedoporučování konzumace kůry z chemicky ošetřených citrusů je pokud vím podstatně staršího data, než celá myšlenka bio certifikace...

7 vilemina vilemina | 21. dubna 2009 v 16:52

Certifikace je mladší, řekla bych, že to byl logický vývoj. Nejdřív se zjistí, že něco škodí, pak se vymýšlí, co s tím. Proto taky jsou dnes prodávané potraviny kontrolovány, svázány předpisy a testy - a jsou taky nejbezpečnější v celé historii lidstva.
A s rozumem, jistě: nekupuji nic plesnivého, nahnilého ani napadeného hmyzem. Je-li to účelné, vybírám si nezpracované suroviny a čerstvé potraviny. Používám pestrou škálu potravin, čímž se také omezují následky škodlivin. Těm se vyhnout prostě nelze a jako jednotlivci s tím, Schnytliku,  moc nenaděláme...jít na mamuta s jedním pazourkem nestačí.
Biofarmu jsem už viděla a hnůj tam byl úplně stejný jako na nebiofarmě:)
Radši vejce ze slepičárny než se salmonelou ze dvorka atd., zkrátka je třeba uvažovat o konkrétní situaci, jinak lze navršit zcela protiřečících si příkladů libovolné množství...takže takové diskuze mě vážně neberou.
A opakuji, že vliv požitého jídla se přeceňuje, že málokdo bere v úvahu, jak s tím tělo zachází, co umí vyloučit, zpracovat, přeměnit, že zkrátka si nenechá vše líbit a je značně dokonalou chemickou továrnou :)
Reklamy mistrně využívají polopravdy a izolované hlášky, stačí říct cereálie místo obilnin, či že je něco BIO - ale to je i nafta či kurare :)

8 Kytka Kytka | 22. dubna 2009 v 17:36

Pardon, nedá mi to, abych se naposledy nepokusil - vím, že reklamy kecaj a reklamy který doporučujou "zdravé" výrobky tuplem. Jednu takovou muesli sušenku jsme rozpitvali v tom balíčku obsahujícím dvě sušenky jsem našli dohromady 1,5 ovesné vločky - takže vlastně nekecali, jsou tam. Ale na základě tohoto odsoudit šmahem celou bio certifikaci jako něco zbytečného mi přijde zhruba na úrovni těch reklamních polopravd - ano, nevěřím že je bio zázrak, který by mě spasil. Je to jen potvrzení, že daný produkt byl vyroben v souladu s určitými pravidly. Nic víc. Ale ani nic míň.

9 vilemina vilemina | 27. dubna 2009 v 10:06

Váhala jsem, jestli ještě dál odpovídat: myslím, že všechny potraviny jsou vyrobeny podle nějakých pravidel, to by mělo fungovat, ne vymýšlet další kategorii...a ano, myslím si, že biocertifikace je od začátku nadbytečná: nebylo ostatně ekozemědělství vymyšleno právě k tomu, aby omezilo dražšími postupy produkci potravin ve vyspělejších zemích? A spolu s šikovnou reklamou, slibující polopoučeným spotřebitelům vyšší kvalitu, zajistit, aby krajina nezarostla lebedou a nic to nestálo - lidi ještě rádi zaplatí více, když se s nimi šikovně zachází...tak odtud moje nedůvěra.

10 Kytka Kytka | 30. dubna 2009 v 12:18

9: Tak tady pro mě opravdu nemá smysl odpovídat - pokud nevidíte žádný rozdíl mezi konvenční a bio farmou a jste přesvědčena o tom, že biocertifikace slouží hlavně k tomu, aby se pěstovalo méně potravin, nemá tato z mého pohledu smysl a to nejsem žádný bio fanatik.

11 vilemina vilemina | 30. dubna 2009 v 15:45

Souhlas - mám prostě jiný názor.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama