Makovky

3. března 2009 v 12:55 | vilemina |  Dezerty
Recept pochází z rodinných archivů mé dlouholeté přítelkyně P. a jsem dodnes moc ráda, že se o toto rodinné stříbro podělila! Do svého repertoáru jsem ho zařadila již před nějakými pětadvaceti lety. Makovky zaujmou svým upřímným rustikálním vzhledem, hned víte, co čekat: jsou důkladné, bez nadbytečných ozdůbek, jen textura bochánků napovídá, že byly stvořeny přímo vařečkou. Mák je v zlatavě vypečeném těstě dobře patrný, jsou jednoduché na přípravu, trvanlivé, snášejí jakýkoli transport, přežijí i v kapse, hodí se do školy i na výlet, nejsou přeslazené jako kupované pečivo a bývaly i levné, což se nyní odvíjí od ceny máku .
Z celé dávky jich budou asi tak tři plechy, ale já se spokojila s polovičním množstvím, tedy půl kilem polohrubé mouky, 150g tuku (Hera), 1 vejcem, 100g cukru.
Těsto začínám v míse, kde nejdřív nechám změknout tuk. Místo Hery používám teď Zlatou Hanou.
Zapnu hned troubu na 200 stupňů, příprava netrvá nijak dlouho. Doporučuje se přidat do těsta i lžíci sádla pro větší vláčnost, tak je-li po ruce, šup tam s ním taky!


Klasicky smíchám tuk s cukrem a přidám vejce, pak mouku s půlkou prášku a celý mák - já dala do půlky asi 200g, do celé dávky se vejde jistě 300g, ale stačí i méně, podle chuti. Těsto zadělám mlékem, aby bylo husté tak akorát, tedy neteklo, ale ještě šlo zpracovávat vařečkou. Nalila jsem do půlky nejmíň čtvrtlitr.
A pak už na pečicí papír sázím vařečkou, případně i za pomoci lžíce, bochánky. Menší či větší, jak je ctěná libost, ale samozřejmě vždy přibližně stejně velké, aby se taky stejně pekly. Měly by chytnout pěknou zlatou barvu, pak je to ono.
Jsou výborné i vlažné, s mlékem, kakaem, čajem.
Zkusila jsem i všelijaké variace - jemnější s kouskem másla a vejcem navíc, vláčnější s rozinkami, jiné chutě s ořechy, vločkami, skořicí, jistě by se dalo vymyslet i něco jiného, ale to už nepůjde o makovky, ale třeba "lembas" Tak to dle Tolkiena nazval jednou potomek.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 petra petra | E-mail | 3. března 2009 v 16:36 | Reagovat

...UPŘÍMNÝ RUSTIKÁLNÍ VZHLED, toť vskutku výraz nad jiné výstižnější!!!:) Díky za něj!

Tak jen doplňuji místo původu - Sedlčansko, protože je jinde vážně nikdo nezná!

A jinak - já nejprve smíchám všechny přísady sypké, pak teprve zadělávám tukem, vejcem, mlékem a poctivě hnětu ručně do konzistence "aby těsto nelepilo". Asi je fuk, ale prababička pratety to tak dělala. :)

2 vilemina vilemina | 4. března 2009 v 11:45 | Reagovat

Množství surovin jsem doplnila zpaměti, snad to je dobře - asi jsem si ten odstavec vymazal při kopírování obrázků :(

Tak postup je původně úplně opačný? No - zajímavé, o tom jsme vlastně nikdy nehovořily, není to zvláštní? Díky za doplnění!

A plyne z toho i dobrá zpráva pro ty, co by chtěli makovky zkusit: je to úplně jedno, v jakém pořadí suroviny zpracujete, zkazit se to nedá!

3 Yva Yva | Web | 6. března 2009 v 3:24 | Reagovat

Tak, milá Vilemínko, tyhle makovky docela určitě zkusím -- vypadají moc lákavě a ten rustikální vzhled je právě to, co se mi na nich tak líbí. :o)  Silně mi připomínají anglické "scones" a americké "biscuits", které se zpracovávají tak, jak popisuje Petra.  Ale pěkná fotka je důkazem, že to funguje výborně i v opačném pořadí.

Tak "Selčany", jo?  Moje tchýně pochází z toho kraje, tak se jí budu muset na makovky poptat. :o)

4 William William | E-mail | Web | 28. září 2011 v 8:21 | Reagovat

Fajn blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama