Jak jsem dopadla s postními jídly

15. prosince 2008 v 10:59 | vilemina |  Jak vařím: menu a víceboje
Po pojednání o polévkách před sto lety jsem se rozhodla též jednu postní uvařit. Vzala jsem si k srdci radu, že stačí vynechat hovězí vývar...snadné. Aby to mělo víc chutí, inspirovala jsem se bramborovým gulášem, tedy nejprve jsem na sádle (nejsem ortodoxní, omluvila jsem si to) opekla s mletou paprikou kostičky brambor. K nim přihodila cibuli a česnek, pak další zeleninu, kterou jsem našla - řapík celeru na půlcentimetrové kousky a půl sáčku mražené směsi s mrkví, hráškem, fazolkami aj. , to je celkem jedno. Nevonělo to špatně, hm...Zalila jsem vodou, přisolila, přidala polévkové koření a jeden zeleninový bujón v kostce a vařila. Dál jsem měla v plánu přihodit červené fazole z plechovky a zahustit jíškou.
Mezitím jsem hledala v mrazáku něco jiného a, aniž bych o něco usilovala, vypadl na mě kousek točeňáku, který tam mívám pro nouzové případy...že by nějaké znamení, vyšší úradek? Byl to malý kousek, sotva desetidekový, tak co s ním? Ovšem, do té polévky ideální! Měla být sice postní, to je pravda, no ale stejně je víkend, tak to vlastně nevadí. A fazole tam mám dát taky? Hm, nemuselo by to být špatné, jen nebude-li polévky pak už moc?
Salám za chvíli povolil, nakrájela jsem půlkolečka a polévku zahustila, přidala ještě trochu majoránky a ochutnala: výborná! Je to vlastně nějaká frankfurtská, dá se říci...a co ty fazole? Váhala jsem, rozvažovala, ale nakonec jsem je odložila na příště, do nějaké jiné variace. Na nepostní polévce jsme si pochutnali.
Dalším jídlem byla Hořčičná sója. To už postní zůstalo. Sójové nudličky jsem uvařila s kořením. Na cibulku a olej jsem vložila zase všelijakou zeleninu, tentokrát mražené lečo a ještě jednu asijskou zeleninovou směs. Když vše roztálo, přidala jsem nudličky sóji a půl kelímku hořčice, sůl. Dusila jsem, než změkla zelenina. Ochutnala - hm, nebylo to špatné. Máme-li čas nechat sóju, která se tedy zvláštní chutí pyšnit nemůže, nasáknout omáčkou s hořčicí, tím lépe. Vůbec ji radši vařím s omáčkami, které ji chuťově vyškolí, něco z ní smažit se mi neosvědčilo. Hodí se k ní brambory, rýže i nudle.
Uvařila jsem široké vaječné, neb jsem s jejich zbytkem měla ještě jiný úmysl - udělat si je aspoň pro sebe s tvarohem nasladko. A k tomu jsou vaječné nudle určitě lepší. Je to takové jídlo-vzpomínka z dětství, vždy se k němu chystám dlouho, z neznámých mně důvodů na ně málokdy opravdu dojde, ač to není ani pracné, ani z nedostupných surovin...ale o víkendu se to nehodí kvůli ostatním, ve všední den k večeři též ne a k obědu s sebou do práce? To bych asi musela vzít i polévku, protože jen sladké nudle by mi nechutnaly.
A jak to dopadlo tentokrát?
Už jsem si nudle nachystala do přenosné krabičky i s pěkným kouskem másla a tvarohu - chutná mi tzv. hrudkovitý, polotučný, dala jsem na porci půl balíčku. Cukr tam předem sypat nebudu, jak bych to s ním ohřívala? Oostatně mám ho práci dost, snesu i pískový, to nebude vadit...jenže nakonec jsem přece jen sáhla po soli a sladkou variantu opět odložila na příhodnější dobu - ale postní to bylo, to jo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama