Bramborový salát je taky věda. Dělali jsme ho často během roku, po dobu výletní sezóny jsme si ho brali s sebou k obědu, dnes by se řeklo na piknik. Na rozdíl od jiných rodin jsme krom brambor a majonézy používali jen okurky, cibuli, olej - a hlavně nálev! To je to nejdůležitější, čím se náš rodinný salát liší od řady ostatních, jak jsem empiricky zjistila. Brambory se nejdříve krájely ručně, pak se objevila kolečka s mřížkou. Skvělý vynález! Nakrájené brambory jsme nejdříve polili nálevem - vodou s octem a solí, někdy i pepřem a hořčicí. Matka vždy říkala: "Musí to být hodně hnusně kyseloslaný, přidej!" Pak jsme brambory polili několika lžícemi oleje. Je to jedinečná technologie! Brambory se nasáknou, zpevní, prosolí a prokyselí i uvnitř a nevypijí všechnu majonézu. Tu jsme dávali až nakonec, v pozdějších letech ji míchali s jogurtem nebo zakysanou smetanou. Salát s nálevem a zeleninou mohl na majonézu počkat i do druhého dne.
V dobách chalupaření salát obsahoval i jeřabinový kompot, kořenovou zeleninu, jablko. To dávám vždy. Obměn byla řada, někdo prosazuje i vajíčka a salám, ale to není ono, určitě ne k rybě. Kolikrát jsem dostala vynadáno, že jsem cibuli nakrájela moc nahrubo, že jsem to přesolila nebo překyselila, v nejhorším se něco ještě přidalo a nakonec se chuti stejně do druhého dne vyrovnaly a vsákly! Ochutnávání salátu byla taky kolektivní záležitost: "Málo kyselé!" "Přisolit!" "Ne, slaný je to moc!" "Spíš je moc kyselej…" "Musej tam bejt ty jeřabiny?" "Cejtim samou cibuli!""nechte už toho ochutnávání, ať něco zbyde na večer!" Zkrátka v družné pohodě byl salát dokončen, když bylo dosaženo jakéhos takéhos konsensu.
Až v tu správnou dobu navštívím rodiče, nepochybuju, že ty hlášky při ochutnávání budou zase stejné, tedy zcela protichůdné! Buď "samej vocet" nebo "todle sůl nevidělo". A nakonec bude akorát.
Matka vzpomínala, že v mládí mívali tři druhy salátu. Krom majonézového ještě přinášela babička tzv. strouhaný, se syrovou kořenovou zeleninou a herinkem, jehož hlava zdobila mísu: "A to bylo nakonec večeře, no a po tomhle salátu jsem se vždycky poblila a vždycky o mně říkali: Ona je tak nervózní, to z toho čekání na dárky…což nebyla pravda, jen jsem už prostě byla přejedená! Ale ten další salát, z brambor - lojových rohlíčků a jen s olivovým olejem, trochu okyselený, ten mi chutnal! "
Někdy je zvykem dávat pak salát jako podklad na chlebíčky, ale to jsme nedělali, brambory s houskou prostě ne. Za sebe ale musím říct, že jde-li spíše o salát podobný "vlašáku," tedy s těmi vajíčky, salámem, aj., není to na vece, ozdobené další vrstvou lahůdek, vůbec špatné!
Udělám salát celkem klasicky, z brambor typu A, ostatně jiné ani nevařím. Okurky, cibule, jablko, nálev, majonéza light a trochu jogurtu k tomu, hořčice. Hrášek s mrkví k tomu můžu uvařit mražený - jelikož to píšu s předstihem, ještě jsem se nerozhodla.
A vznikají-li polemiky o tom, co do salátu patří a co ne, vězte, že stejně jako v ostatních případech to nemá řešení, je zkrátka jen mnoho variací...tedy až na ten nálev, ten chybět nesmí :)
schnytlik | 
U nás v rodině byla výroba salátu kolektivní záležitostí a jeho ochutnávání též.
Zde hledá 
Němci dělají podobný bramborový salát s nálevem (ale bez majonézy), jen do něj ještě přidávají vyškvařenou slaninu a podávají ho teplý. Je výtečný. Francouzi zase místo octa používají suché bílé víno. Vyzkoušela jsem už řadu receptů a chutnají mi téměř všechny variace, jen v tom našem klasickém českém mi nechutná cibule. Nevím proč, ale jak ji tam cítím, nemohu ho jíst. A naprosto souhlasím a přimlouvám se za salámuprostý bramborový salát k rybě. Pěkné Vánoce, Vilemíno! :o)