Koncem října se v Dendrologické zahradě v Průhonicích na pokusném záhonku k čísi diplomové práci na ČZÚ s názvem Využití okrasné zeleniny v zahradě se dalo taky udělat pár dekorativních fotek - první vlaštovky v našich končinách, ale díky za ně.
Inspirovalo mě to k nákupu dýní do kuchyně. Žel neobjevila jsem nic jiného než obyčejnou obří dýni. Někdy bývá hokkaidó, ale žádné muškátové nebo špagetové a jiné druhy jsem prodávat neviděla ani na trhu.
Nejprve a zároveň poprvé jsem se pustila do polévky, kterou všichni tak vychvalují. Neměla jsem na ni zatím odvahu - ne kvůli přípravě, ale kvůli chuti. Uvařit, rozmixovat, přidat smetanu - vypadalo to hezky, ale nebýt závěrečného česneku, byla celkem nijaká. Snědla se, v žaludku příjemně zahřála.
Hm, tak co dál? Prověřená klasika, dýně pečená? Povedlo se, vonělo, vypadalo - leč chuť opět nepřesvědčivá, fádní, skoro bramborová, konzistence uvnitř trochu moc mazlavá…asi jsem neměla štěstí na dobré kousky, možná jim už chybělo sluníčko - syrové vypadaly výborně, oranžově zářily, ale dužina byla bledá a bez vůně.
Zbylý kus tedy poputuje do mrazáku a bude z výchovných důvodů přidán k jiné zelenině, aby si s její pomocí napravil reputaci. Odradit se nedám, až zas bude nějaký pěkný exemplář zajímavého druhu k mání, zkusím to s ním znova! A kdybych k těm fotkám napsala, jak jsme si pošmákli, že byste to ani nepoznali?
vilemina | 27. října 2008 v 14:42 | 
Zde hledá 
Vidím, že "dýňové" šialenstvo dostalo i Teba
Ja ešte stále odolávam, ale už sa odhodlávam, že skúsim aspoň tú polievku. Je to predsa len produkt sezóny... Do polievky sa vraj pridáva smotana alebo biely jogurt, chutí vraj božsky 